Utkvělá představa (Část 1)

13. august 2011 at 20:23 | Thalia Contostavlos
První kapitola ...
Upozornění: žádné
Disclaimer: Postavy nevlastním ...


....Uslyšel jsem dveře výtahu. Odložil jsem magazín nedělních Timesů a podíval jsem se na nástěnné hodiny - za dvě minuty jedenáct. Pro jistotu jsem se ještě podíval na hodinky - za minutu jedenáct. I přes tuto malou nepřesnost si troufám tvrdit, že se blížila jedenáctá hodina. Pan Wolfe se právě loučí se svými květinkami a hodlá mě obšťastnit svou přítomností. Nechápejte mě špatně, mám ho v mezích možností docela rád, ale v poslední době jsou naše vzájemné vztahy na bodu mrazu a on se ze všech sil snaží dosáhnout i minusových hodnot.
....Někdy prostě snášíme jeden druhého víc než je nám oběma zdrávo a v takovou chvíli je už pak jedno, jestli se na sebe naštveme kvůli moc hlučnému psacímu stroji anebo obrázku v novinách. Ale ať už je to ta nejnepodstatnější věc na světě, ani jeden z nás nehodlá za žádnou cenu ustoupit. A tak je tomu i teď. Samozřejmě, že vím, že nové auto by bylo až vulgárně drahé, ale podezřívám Wolfa, že stejně dobře ví, že koupit si za podobnou sumu pár nových orchidejí je pitomost. On se však těch orchidejí nevzdá stejně tak, jako já nového roadsteru. A tak jsme na bodu mrazu.
...."Dobré ráno, pane." pozdravil jsem ho, když konečně vešel a snažil se nedat na sobě znát, že mě to auto pořád žere.
...."Dobré ráno, Archie." odpověděl docela lidsky a sesul své těžiště do křesla. Podíval se na stůl a s námahou se natáhl pro dopisy, které jsem mu dal pod těžítko. Vyndal dopis z již otevřené obálky a zamračil se. Podíval se na mě a zamračil se ještě víc.
...."Co píšou?" zeptal jsem se zvědavě, ačkoli jsem dopis už předem četl.
...."Je pozoruhodné, jak rychle dokáže člověku… Běžte otevřít, Archie."
....Zvedl jsem se tedy ze židle a zamířil ke dveřím. Neměl jsem nijak naspěch, pokud vím, nehořelo.
....Avšak když jsem konečně otevřel dveře, měl jsem chuť se za mou liknavost parádně nakopnout do kotníku. Stála za nimi na pohled pěkná dívka a brečela. Alespoň myslím, že brečela. Venku panoval prudký liják a tak se to nedalo dost dobře posoudit, když se však se vzlykotem optala, jestli jsem pan Wolfe a já jí musel popravdě odpovědět, že nikoliv, nedalo se o pláči pochybovat. Zavedl jsem ji raději do předsíně a pověsil jí kabát. Pak jsem ji uvedl.
...."Tato slečna by si přála mluvit s panem Wolfem." oznámil jsem a šel si sednout za svůj stůl. Wolfe mě sjel nemilým pohledem naznačujícím, že není příliš spokojen s tím, že jsem mu do kanceláře bez ohlášení přivedl ženskou, která byla navíc právě před zhroucením.
...."To jste vy? Pan Wolfe?" zeptala se ho nesměle a sklopila oči.
....Přestal mě probodávat očima a přikývl. "Ano, to jsem já." řekl klidně, když se na ní obrátil. "Co potřebujete, slečno…"
...."Fraserová. Dorothy Fraserová."
...."Co tedy potřebujete, slečno Fraserová?"
...."Já se bojím." hlas se jí zadrhl. Vzhlédl jsem od svého zápisníku a prohlédl si ji. Vypadala vystrašeně, ale vzhledem k tomu, že právě řekla, že vystrašená je, nedá se říct, že bych udělal kdovíjaký objev.
...."A čeho se bojíte, slečno?"
...."Já-" odmlčela se, aby se uklidnila. "Posílá mě za vámi moje máti. Tvrdí, že policie je neschopná, a že nic nevypátrá." dořekla a pak se znovu zarazila.
...."A co by měla vypátrat?" zeptal se Wolfe netrpělivě.
...."Ach, promiňte mi to. Někdo-" polkla. "Někdo zavraždil mého otce." vyrazila ze sebe z posledních sil a klesla do křesla, ve kterém doteď seděla jako by bylo vystlané špendlíky.
...."Doktor Oliver Fraser, vrchní chirurg v St. Mary´s. Našel ho správce jednoho městského bazénu, jak se bez duše cachtá v jeho vířivce." objasnil jsem Wolfovi a hned jsem vrhl omluvný pohled na slečnu Fraserovou, která se znovu rozeštkala. Byla u nás sotva pět minut a už mě podruhé donutila říci něco, co si zasloužilo kopnutí do kotníku. Nutno dodat, že bych to neřekl, kdybych nechtěl naštvat Wolfa, kterého plačící ženské trochu děsí.
....Wolfe však jen pokývl hlavou. "Četl jsem o tom."
...."Pak také víte, že měl v sobě tolik kyanidu, že by to zabilo i koně."
....Wolfe znovu přikývl. Nejspíše ten článek tedy opravdu četl a tak jsem ho, ani slečnu Fraserovou nezatěžoval drobnostmi, o kterých ten článek tak důkladně informoval. Nic důležitého, jen obvyklé plky o jeho mezinárodních úspěších, vydařených operacích, významných známostech, drobná zmínka o čajovně jeho ženy a navíc pár informací o panu Halligmanovi, který ho našel. Dále zde stálo, že pan Fraser byl stálým zákazníkem pana Halligmana, že pan Halligman si ho jako stálého zákazníka oblíbil a spousta podobných prázdných vět stejného významu, které zabíraly více jak polovinu stránky a ve výsledku informovaly pouze o tom, že pan Fraser byl vášnivý plavec, a že tedy podnik pana Halligmana pravidelně navštěvoval.
....Dorothy Fraserová se probrala. "Samozřejmě vám - pokud najdete vraha - za odvedenou práci dobře zaplatíme, minimálně vám však uhradíme veškeré výdaje a to i v případě, že vraha neodhalíte."
...."A v případě, že bychom se dohodli, koho mám zastupovat? Vás nebo vaši matku?" zeptal se Wolfe s pohledem upřeným na její kabelku. Podíval jsem se na ni také, ale když jsem nenašel nic zajímavého, upřel jsem pohled zpět na Dorothy. Ta se zamyslela.
...."A mohl byste zastupovat celou naši rodinu? Myslím tím, jednat jménem rodiny Fraserových? Víte, nechci totiž, aby to vypadalo, že-"
....Jak nechce, aby to vypadalo jsem se nedozvěděl jenom proto, že se to nechtěl dozvědět Wolfe. Skočil jí totiž do řeči s tím, že by mohl samozřejmě zastupovat celou rodinu Fraserových, pokud by si to slečna přála, a že v tom není žádný problém. Jako podmínku si ale kladl zálohu, na kterou, po chvíli smlouvání, slečna přistoupila. Nechal si tedy podepsat šek a pak mi konečně dovolil jí vyprovodit.
....Mou nabídku, že ji odvezu, odmítla a tak jsem mohl s klidným srdcem zasednout s Wolfem k pečené kachně s křenovou omáčkou a domácími plackami. Po obědě, když se Wolfe zase usadil do svého křesla a objednal si pivo, se mne zeptal, co si o naší nové klientce myslím.
...."No, vzhledem k tomu, že jsem se zatím seznámil jen s jednou polovinou naší klientky," začal jsem, "Tak nemohu dost dobře soudit. Možná by pomohlo, kdybychom si pozvali i paní Fraserovou, pak bych naši klientku jistě mohl probrat poněkud důkladněji a ze všech možných i nemožných stran. To ovšem pouze v případě, že po mně chcete podrobný rozbor týkající se-"
….Zarazil jsem své žvatlání, protože na mě Wolfe vrhl takový pohled, že by jím snad ochromil i tankové střelectvo.
…."Myslím si, že slečna Fraserová byla hodně rozrušená. To je ovšem pochopitelné, vzhledem k situaci, ve které se momentálně nachází. pamatuji se, že hned v úvodu řekla, že se bojí a pak ani nevěděla čeho. Nebo je také možné, že to věděla a jen nechtěla, abychom to věděli my. Nebo to věděla a chtěla nám to říct a jen na to zapomněla. Pokud to tak bylo, mohl bych jí jistě zavolat a zjistit to. Pokud to ovšem považujete-"
...."Archie."
....Vzhlédl jsem.
...."To stačí."
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.