Utkvělá představa (Část 3)

22. august 2011 at 17:35 | Thalia Contostavlos
Třetí kapitola ...
Upozornění: žádné
Disclaimer: Postavy nevlastním ...


………S tím právníkem se měl Wolfe setkat hned další den. Vzhledem k tomu, že pan Mayer neupřesnil čas, kdy má přijít a já byl toho večera moc zkoprnělý, než abych ho na to upozornil, byl jsem celý den v pohotovosti, zatímco jsem si o něm vyhledával informace. Nejdříve jsem zavolal Nathanielu Parkerovi, našemu dlouholetému a oddanému právnímu zástupci. Řekl mi, že sám žádného Mayera nezná, ale že o něm něco zjistí a pak mi zavolá. Jakmile jsem zavěsil, vytočil jsem další číslo, které znám zpaměti. Zvedla to nějaká slečna, a když jsem jí řekl, že bych si rád popovídal s Lonem Cohenem, přepojila mě. Řekl, že žádný pan Mayer ve Fraserově případu nefiguruje a snažil se ze mě vytáhnout, v čem jede. Řekl jsem mu, že pokud vím, tak v ničem, a že snad nemusím zdůrazňovat, že naše konverzace byla ryze důvěrná. Odpověděl, že to chápe a rozloučil se.
………Přesně za třináct minut se Nathaniel Parker ozval a, jak slíbil, přinesl pár informací. Za prvé, pan Mayer rozhodně nepatří mezi kdovíjak výborné právníky, což také osvětluje, proč si shání zákazníky stylem prodavače vysavačů. Vyhrál prý jen jeden významnější případ a to navíc díky velké dávce štěstí. Všechno jsem si to poznamenal a pak přepsal na stroji a založil do složky, kterou jsem už den předtím nadepsal pro případ Fraserová.
………Když se blížila hodina, kdy by měl Wolfe dát vale Horstmannovi a vrátit se zpět dolů, někdo zazvonil. Hned mě napadlo, že je to Mayer, a tak jsem si dal trochu na čas. Když jsem se konečně doloudal ke dveřím a otevřel je, snažil jsem se být milý. Musím uznat, že i když mám o sobě celkem vysoké mínění, být tím právníkem, otočil bych se na podpatku a šel pryč. Možná, že právě o tohle jsem nějak podvědomě usiloval. On se však nedal, zdvořile mi pokývl a medovým hlasem mi popřál dobrého dopoledne.
………Když jsem ho pak nasměroval do prázdné kanceláře a zahlédl jeho zmatený výraz, vysvětlil jsem: "Pan Wolfe přijde přesně za-" podíval jsem se na hodinky. "Dvacet šest minut. Prozatím vám budu muset postačit já - Archie Goodwin - mluvil jste se mnou v telefonu." podal jsem mu ruku. Na rozdíl od Wolfa se tělesnému kontaktu nijak nebráním. Tedy, alespoň ne tolik.
………"Adrian Mayer. Můžete mi říci, co má pan Wolfe tak důležitého na práci, že mne nemůže přijmout?" zeptal se. Všiml jsem si, že jeho hlas zněl naživo snad ještě nasládleji než v telefonu.
………"Kytky." řekl jsem a malinko se zašklebil. Má odpověď ho vyvedla z míry. Vypadal jako, kdybych mu právě řekl, že jeho gumová kačenka se utopila.
………"Kytky?"
………"Ano, přesně tak. Orchideje, pokud chcete. A nemusíte se obtěžovat rozčilováním, pane Mayere, jen byste se vyčerpal. Šetřete sil na pana Wolfa, budete je potřebovat. On totiž nepřijde dřív jak v jedenáct a to máme už za dvacet čtyři minuty. Ještě tady vydržte chvíli se mnou a pak se můžete klidně vyčerpávat, jak je libo." Po tomhle mém proslovu mu konečně sklaplo a vydržel být zticha, dokud Wolfe nepřišel.
………"Pan Wolfe?" vystřelil z křesla, jakmile ho uviděl.
………"Hm." zamručel a dělal, že si nevšiml jeho nabízené ruky. Názor si na něj evidentně udělal už z toho, co jsem mu vyprávěl.
………"Adrian Mayer. Říkal jsem, že přijde." prohodil jsem k Wolfovi a otevřel si blok.
………"Předpokládám, že už víte, že tento sympatický muž, co vám pomohl z obleku je Archie Goodwin." ukázal na mě Wolfe. Pokývl jsem hlavou, v duchu jsem si udělal poznámku, že si budu muset ve slovníku vyhledat slovo sympatický a připravil si pero.
………"Seznámili jsme se." řekl netrpělivě.
………"Tak už ho tedy znáte. Přejděme tedy k tomu, proč jste přišel." zeptal se, opřel se do křesla a ruce si sepnul na obtloustlém břiše. Komukoli jinému by to ušlo, ale já jsem poznal, že je Wolfe ještě rozmrzelejší, než vypadá. Řekl totiž dvakrát tedy.
………Právník se udiveně zavrtěl v křesle.
………"Vám to váš asistent neřekl?"
………Při slově ´asistent´ jsem se zarazil. Řekl to tak pohrdavým tónem, že mi z toho naskočila husí kůže. Když mu Wolfe neodpověděl, pokračoval: "No, nevadí. Jsem tu, abych vám pomohl s právní stránkou vaší věci."
………Na to Wolfe pozvedl obočí. Já pozvedl jedno. Dělám to vždycky, když se to hodí, protože Wolfe to udělat neumí. Pan Mayer si toho nejspíše nevšiml, protože pokračoval: "Jsem jeden z nejlepších právníků v New Yorku a pracovat s detektivem jako jste vy by pro mě byla veliká čest. Navíc mám u soudu jisté známe, takže případ málokdy prohraju." řekl otevřeně.
………Wolfe přimhouřil oči. To je u něj známka toho, že vnímá. "To je sice hezké, ale kdo vám řekl, že jsme v nějaké šlamastyce? Já z nich většinou lidi tahám a i vám podobné." řekl podezřívavě a pak konečně odpověděl na Mayerovu otázku s asistentem. "Ano, tuto urážku mi Archie přetlumočil."
………Všiml jsem si, že na mě poukazuje jako na Archieho, což mohlo znamenat pouze jediné a to, že chtěl ukázat, jak jsme spolu proti tomu právníkovi semknuti.
………"Berte to, jak chcete." řekl Mayer téměř uraženě. "Chtěl jsem vám jen pomoci, ale teď na to asi budu muset opět být sám."
………Wolfe si povzdechl. A to už asi popáté od chvíle, co sešel dolů. Nejspíš si moc utáhl opasek.
………"Pane Mayere," řekl klidným hlasem. "Asi byste se měl rozhodnou, co po mě vlastně chcete. Nejdříve mě nepodložitelně osočíte tím, že mě chcete tahat z nějaké neexistující šlamastiky a teď mi tu předhazujete myšlenku, že vás nechávám ve štychu já. Chcete tedy pomoci vy mě nebo chcete, abych pomohl já vám?"
………Zašklebil jsem se. "A rozmyslete se rychle nebo vám pomůžu já. Ze dveří." dodal jsem.
………"Archie, omluvte se." řekl Wolfe zdrženlivě a zase si povzdychl. Tentokrát to ale přitaženým opaskem určitě nebylo.
………"Ale-"
………"Omluvte se."
………"Tak tedy promiňte, že jste nás-"
………"Archie! To stačí." povzdychl si znovu. Záviděl jsem tomu právníkovi, že ho dokáže tak rozvzdychat.
………"Ano, pane."
………Wolfe se zase otočila na Mayera: "Tudíž?"
………Právník nejdříve zmateně cestoval očima z Wolfa na mě a zase zpátky. Nakonec se, ale přece jen trochu otřepal: "Já?"
………Wolfe nepatrně přikývl.
………"No, vzhledem k tomu, že jste mou spolupráci odmítl a já si vesměs vystačím sám, budeme asi každý vést vlastní vyšetřování. A pokud se k tomu přidá policie-"
………"Přidá se." zamumlal Wolfe, aniž by věděl, o co kráčí. Policie se vždycky přidá.
………"A pokud se k tomu přidá ještě policie, bude tady velký zmatek plus tři různá obvinění." dopověděl významně.
………"Policie si stejně vždycky dělá, co chce." zabručel Wolfe. "Co mi nabízíte?" zeptal se a znovu přivřel oči.
………Zdálo se, že právník ani chvíli nepřemýšlel.
………"Nějaké peníze a …"
………Wolfe ho pobídl, aby pokračoval.
………"Ehm. Větší váhu slova u soudu." podíval s zvědavě na Wolfa. Jakoby čekal, že odpoví bůhvíco úžasného.
………Ale Wolfe nevypadal, že by se v nejbližší době hodlal vyjádřit. Chvíli jen tak seděl a pak zmáčknul tlačítko na stole. Po chvíli se objevil Fritz s lahví piva na podnose.
………"Díky, Fritzi." řekl Wolfe a nalil si. Zřejmě se rozhodl, že bude všechny oslovovat křestním jménem, aby ukázal, jaká jsme parta. Počkal, až poklesne pěna, pak upil a otřel si rty. "Nemám rád soudy." pronesl po chvíli. Asi to považoval za dostatečnou odpověď, protože na Mayera upřel oči.
………Ten řekl: "Nu, moje nabídka vás tedy nezajímá. Děkuji za večer."
………Když za ním zaklaply dveře, Wolfe se zeptal: "O jakém případu to mluvil, Archie?"
………Pokrčil jsem rameny.
………"Archie?" zeptal se, když dopil pivo.
………"Ano?"
………"Omlouvám se." řekl nezřetelně.
………"Prosím?" zeptal jsem se. Slyšel jsem sice moc dobře, co řekl, ale chtěl jsem to slyšet znovu. Omluva se totiž Wolfovi vyslovuje vždycky těžko.
………"Slyšel jste to."
………"A za co se omlouváte?"
………"Musel jste se tomu inteligentnímu pánovi omluvit. Fuj." připomněl mi naštvaně. Takhle mluvit jsem ho dlouho neslyšel, udělal jsem si teda v hlavě další poznámku: vyhledat ve slovníku i slovo inteligentní.
Přikývl jsem, i když jsem věděl, že mě Wolfe už dávno nepozoruje a začal překlepávat poznámky na své staré underwoodce.
………"Teď ne, Archie." řekl se zavřenýma očima. "Chci klid."
………Vypoklonkoval jsem se tedy z kanceláře a šel se projít.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.