Stopování

22. september 2011 at 17:31 | Thalia Contostavlos |  Archie´s Thoughts


………
Na světě se vede hodně debat a sporů o tom, zda je lepší doba pro sledování ve dne nebo v noci. Obě partaje si ten horký brambor přehazují, ale nikdo už není schopen vymyslet nové argumenty, které by celou věc rozřešily. Jedna strana tvrdí, že ve dne je v ulicích mnohem více lidí než v noci a tudíž se může člověk lépe ukrýt. Dav přece vždy poskytoval útočiště nešťastným jedincům, nebo ne? Tento názor má ovšem i druhou stranu mince: jestliže se mezi davy snadno schováte vy, schová se tam stejným způsobem a bez problémů i váš cíl.
………Opozice milovníků dne zase naopak tvrdí, že ve stínech noci má člověk mnohem větší anonymitu. Zní to jako z jednoho špatného románu, který nějakými spletitými cestami osudu skončil na poličce v naší knihovně. Vražda mezi stíny se to myslím jmenuje. Wolfe ho zatím ještě neobjevil, ale až se tak stane, nebude mít s chudákem knížkou žádné slitování. Jednou dokonce spálil celý slovník spisovného jazyka anglického, protože v něm bylo slovo čmuchal.
………Ale to jsem zase odbočil. Každopádně co se týče sledování, mám svůj vlastní a velice vyhraněný názor. Za prvé je velice důležitá znalost prostředí. Pokud má stín větší jistotu a zkušenosti při pohybu po městě, kde sledování probíhá, nezáleží na tom, zda je světlo nebo tma. Cíl by mu prostě a jednoduše neměl zmizet (i když, za hloupost se platí všude). Na druhou stranu pokud se detektiv v daném městě nevyzná, nepomůže mu ani svěcená voda. Tedy pokud se ten šámos nejmenuje Saul Panzer. Ten by se vyznal snad dokonce i v New Jersey.
………Já osobně zastávám názor, že největší výhodu, kterou můžete při sledování dostat je, když vám váš zaměstnavatel (nebo klient) s dostatečným předstihem řekne, kdy a koho budete sledovat. Pokud se vám totiž dostane této informace až pět minut před danou akcí, jste v loji. Pokud se tedy nejmenujete Archie Goodwin. Vzhledem k tomu, že pracuji pro jistého nejmenovaného detektiva, žijícího v domě z hnědého pískovce na Západní Třicáté páté ulici, jsem už zvyklý na leccos. Jednou jsem dokonce stopoval člověka, kterého jsem musel nejprve sám telefonicky pozvat k nám do kanceláře a teprve poté, co s dvěma panáky whisky v sobě odešel, jsem se na něj pověsil.
………Ovšem je tu jedna výhoda vedoucí k pohodlnějšímu sledování, za kterou bych byl občas vděčný. A to, že vás váš cíl nezná. Málokdy si totiž všimnete člověka, kterého jste v životě neviděl a jestliže ano, šikovný stopař může vždy navázat nenucený rozhovor o tom, že má náhodou společnou cestu. Podobného luxusu se mi bohužel v poslední době nedostává.
………Ještě bych také rád podotkl, že pokud je detektiv opravdu mistrem svého oboru, nezáleží na žádném z výše uvedených faktorů. Když jste třída, jste prostě třída.
………Ovšem i mistr tesař se někdy utne. Je tu totiž jeden příběh, kdy dokonce i Saul Panzer - detektiv nad detektivy - pohořel. Stalo se to jednoho horkého dne na konci srpna roku 1943 … ale to si nechám na někdy jindy.
 


Comments

1 Éj. | Web | 22. september 2011 at 19:52 | React

To jsem tak nějak už pochopila, no. A teď jsi dám opravdu pozor. :) Jinak děkuju.

2 crazylazy | 22. september 2011 at 21:01 | React

Příjemné čtení.

3 Natalie Fotopoulos | Web | 23. september 2011 at 16:10 | React

[2]: Děkuji :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.