Utkvělá představa (Část 6)

9. october 2011 at 10:56 | Thalia Contostavlos
Po dlouhé době další kapitola :)
Upozornění: žádné
Disclaimer: Postavy nevlastním ...


………Měl jsem zrovna chvíli času a tak jsem se rozhodl, že dodělám ten rozhovor s Mayerem, který mi včera Wolfe nedovolil přepsat, když mi Fritz důležitě oznámil, že došel tymián. Většinou se o tyto věci nestarám, a tak je Wolfe nucen zavolat někoho, kdo by sem chybějící potraviny či byliny dopravil, ale dnes jsem uvítal každou možnost jak vypadnout z domu.
………"Dojdu pro něj, jen co odbije jedenáctá." odpřísáhl jsem a mrkl na hodinky. Za minutu deset. Usmál jsem se při vědomí, že Wolfe zrovna přesazoval Horstmanna do orchidejí a hádal se s květináči nahoře na střeše.
………Plány mi překazil další host.
………Jakmile se ozval zvonek, podíval jsem se omluvně na Fritze a hnal si to ke dveřím. Odhrnul jsem záclonku a v jednosměrném skle jsem uviděl nervózní slečnu. Nebyla tak hezká jako slečna Fraserová a podle očí jí mohlo být něco mezi třiceti a čtyřiceti, ale podle zbytku její postavy jsem usoudil, že jí je tak necelých pětadvacet. Musím však poznamenat, že ať už její vzhled navrhoval kdokoli, nešetřil při tom ostrými hranami a nevynechal ani jedinou příležitost je použít. Možná i proto na mne nepůsobila moc příjemným dojmem.
………Otevřel jsem jí, ale řetízek jsem nechal zavěšený, takže se dveře otevřely jen asi na deset centimetrů. Pak jsem si to ale rozmyslel a s tím, že mi nějaká žena nemůže nic udělat, jsem ten řetízek odepnul.
………"Dobrý den. Co si přejete?"
………"Nero Wolfe?"
………"Ne, Archie Goodwin, Wolfův osobní asistent. Co potřebujete?" zeptal jsem se. Vypadalo to, že chce jít dovnitř, ale já jsem s odhodlaným výrazem stál pevně ve dveřích, takže se mě ani nezeptala, jestli může dál.
………"Potřebuji mluvit s Nerem Wolfem. Zavedete mě k němu?"
………"Ne, ale mohu vás zavést do kanceláře a tam na něj můžete počkat, dokud nepřijde. A se vší úctou, doposud jste mě neobeznámila s vaším jménem ani s důvodem vaší návštěvy."
………"O tom budu mluvit jen s Wolfem." stála si pevně na svém a pokusila se vstoupit. Ukročil jsem do strany, takže jsem jí znovu zaclonil cestu.
………"Nemám vás jak uvést." vysvětlil jsem jí.
………"Joey Bynesová. A teď mě laskavě pusťte dovnitř." Prohlédl jsem si ji. Její jméno už jsem někde slyšel, ale ona mi nedala byť jen tu nejmenší příležitost vzpomenout si, kde, protože pokračovala: "A vůbec, co má pan Wolfe momentálně tak důležitého na práci, že mne nemůže přijmout?"
………Pomalu jsem jí ustoupil. "Má jiné záležitosti, kterých by se pravděpodobně nevzdal, ani kdybyste se tu oběsila. Protože mám ale pocit, že to nehodláte učinit, nýbrž že s ním chcete mluvit, budete muset počkat na jedenáctou hodinu."
………Jen přikývla a vstoupila dovnitř. S věšením kabátu jsem se raději neobtěžoval, byl jsem si jistý, že by mi přinejmenším přerazila ruku. Ukázal jsem jí jen věšák a potom také směr, kterým je kancelář.
………Vešla dovnitř a usadila se na nejbližší sedačku. Opatrně jsem jí naznačil, že si sedla špatně a nasměroval jsem ji k červené klubovce. Poté jsem si sedl za svůj stůl a jal jsem se pokračovat v přepisování rozhovoru s panem Mayerem.
………"Nemusíte tady se mnou čekat, pane. Nestojím o vaši přítomnost." řekla po chvíli. Ublíženě jsem se na ni podíval.
………"Doufám, že si uvědomujete, že toto je i moje kancelář." poznamenal jsem a našpulil zkroušeně rty. Začínala mi s ní pomalu ale jistě docházet trpělivost. Znovu jsem začal bušit do mé oblíbené underwoodky. Na úder jedenácté jsem čekal jako na boží smilování.
………"Bože dobrý." ulevil jsem si, když jsem uslyšel dveře výtahu. Myslím, že na chvíli zapomenu, že je Wolfe momentálně připojen nějakým potrubím k mrazícímu pultu.
………Rychle jsem se zvedl ze židle, abych ho dohonil dříve, než vstoupí do kanceláře. Krátce jsem mu sdělil, že máme dámskou společnost a pak ji oficiálně uvedl.
………"Slečna Joey Bynesová. Je tu kvůli- vlastně mi odmítla říci, kvůli čemu tu je." ušklíbl jsem se lehce a znovu se posadil za stůl. Wolfe mezitím přešel ke svému křeslu a zmáčkl tlačítko.
………"Tak, slečno Bynesová, proč jste za mnou vážila cestu?" začal vlídně.
………"Odmítám cokoli říkat, dokud bude tento pán v místnosti." pronesla povýšeně.
………"Pan Goodwin je můj osobní asistent. Jeho uši jsou mé uši, jeho oči jsou mé oči. A co se týče diskrétnosti, je pan Goodwin ještě poctivější než já." snažil se ji usměrnit Wolfe.
………"V jeho přítomnosti zkrátka mluvit nebudu."
………"Podívejte, i kdybych se třeba rozhodl pana Goodwina poslat pryč, odejde do vedlejší místnosti a otevře si tam provrtaný panel z druhé strany tohoto obrazu." ukázal na obraz Washingtonova památníku, který visel na stěně asi pět metrů od jeho levice. "A tam si stejně náš rozhovor vyslechne. Takže vás žádám, abyste dbala na jeho pohodlí. Vedle by totiž musel stát."
………"Tak půjdeme někam jinam." řekla rozhodně.
………"Archie, myslím, že tato žena chce svůj plášť." řekl nevzrušeně Wolfe a usrkl si z právě přineseného piva.
………Zvedl jsem se a šel pomalým krokem ke dveřím, abych dal slečně Bynesové čas se vzpamatovat. A také, že to udělala.
………"Dobře, ať tady zůstane." připustila. Já jsem se zase usadil a otevřel jsem si blok.
………"Ale nic si psát nebude." dodala.
………"Pchá." Wolfe se znovu napil piva. "Zřejmě jsme si nerozuměli. Tady určuji pravidla já, slečno, a pokud se vám to nelíbí, odejděte. Nikdo vás nežádal, abyste přišla, a nikdo vás tu také nedrží." upřesnil jí Wolfe a otevřel naplno oči. To znamenalo, že je myšlenkami někde jinde, netroufám si říct kde, a dává tudíž slečně Bynesové příležitost k rozmyšlení.
………Nakonec si to přeci jen rozmyslela a hodlala mě uznat za právoplatného člověka, který si navíc může dělat poznámky do bloku.
………"Jmenuji se Joey Bynesová a přišla jsem se vás na něco zeptat."
………Vzhlédl jsem od svého bloku a podíval se na ni. Tvářila se odhodlaně. V té půlhodince, co jsem tu s ní mlčky seděl, jsem si ovšem vzpomněl, kde jsem její jméno slyšel. Četl jsem ho v jednom z těch článků, co psali o smrti Olivera Frasera. Slečna Bynesová dělala zástupkyni panu Halligmanovi a podle všeho si to i zasloužila. Přesto, že jí bylo jen něco přes třicet, byla pracovitá, údajně čestná a většinou dostala všechno to, co chtěla. Její pracovní přednosti jí ale nepomohli v jejím soukromém životě. V Gazette jsem se dočetl, že je svobodná a pokud je redaktor dobře informován, není slečnqa Bynesová ani nijak jinak zadána.
………Svoje oči jsem zaměřil opět na její obličej a s rozhodnutím, že z mého pohledu může klidně zůstat nezadaná tak, jak dlouho chce, jsem se obrátil na Wolfa. Seděl ve svém křesle, rty měl pevně semknuté a přivřenýma očima si prohlížel naši návštěvnici. Bylo vidět, že se mu ani trochu nezamlouvá.
………"Pokračujte." pokynul jí váhavě a znovu se natáhl pro sklenici.
………"Chtěla bych vědět, zda vyšetřujete případ vraždy pana Frasera." řekla pevným hlasem a zpříma pohlédla nejdříve na Wolfa, pak na mě a pak zpět na Wolfa.
………Ten její pohled chvíli neochvějně opětoval a pak odvětil: "Není to žádné tajemství a dříve nebo později byste se to stejně tak jako tak dozvěděla. Na vaši otázku odpovídám kladně."
………"Takže vyšetřujete." podotkla naprosto zbytečně. Wolfe se to ani nesnažil komentovat.
………Slečna Bynesová se hluboce zamyslela, nebo alespoň vypadala, že to udělala a pak si odkašlala.
………"Kdo si vás najal?"
………Wolfe se zamračil. Podle mého názoru zvažoval, zda když jí sdělí, kdo si nás najal, bude slečna ochotna odpovídat na jeho případné dotazy. Už to vypadalo, že jí to sladké tajemství prozradí a riskne to, když si slečna znovu odkašlala a významně se na něj podívala. Na jeho tváři bylo vidět, že se hned zase rozmyslel. Jeho rty se stáhly do úzké čárky a oči se přivřely. Neřekl ani slovo, a pokud mohu soudit, nic ani se říci neplánoval. Když se Wolfe takhle zatvrdí, nic s ním nehne, a tak jsem raději slečnu vypoklonkoval ven s tím, že zmíněnou otázku již položila, a že pokud nechce na nějaké ty dotazy odpovědět sama, pak je mi líto. Nechtěla, a tak šla.
………Když jsem se vrátil, rozhodl jsem se, že to Wolfovi pěkně vytmavím a tak jsem spustil: "To se vám opravdu povedlo. Pokud bylo od začátku vaším úmyslem jí odehnat a nic z ní nedostat, mohl jste mi to říci rovnou. Uvědomujete si vůbec, jakou procedurou jsem musel projít, než se konečně odhodlala mluvit? Div, že jsem nemusel poskytovat otisky prstů. A vy si ji pak takhle klidně vyhodíte."
………"To vy jste ji vyhodil." zabručel.
………"Ale kdepak. To vy jste přestal mluvit a přitom jste moc dobře věděl, že když jí neodpovíte, nic nám neřekne."
………"Třeba nic neví."
………Zašklebil jsem se. "Samozřejmě, že ví. Chtěla přece zjistit, kolik toho víme. Něco určitě ví a rozhodně nechce, abychom to věděli my."
………Wolfe se jenom kysele zatvářil, protože jsem měl samozřejmě pravdu a on to moc dobře věděl, a otevřel si knihu s příhodným názvem Tajemná žena.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.