Utkvělá představa (Část 7)

27. november 2011 at 16:08 | Thalia Contostavlos
Tak je tu další kapitola. Opět po dlouhé době :)
Upozornění: žádné
Disclaimer: postavy nevlatním, i když bych chtěla ... nenávidím disclaimer


.........Když jsme se s Wolfem po vydatném obědu vrátili zpátky do kanceláře, nastalo hrobové ticho. Já si sedl za svůj stůl a jal se procházet zápisky, co jsem prozatím nashromáždil a Wolfe se rozhodl pokračovat ve své Tajemné ženě. Bylo vidět, že se mu nechce pracovat a dokud ho k tomu nikdo nepopíchne, nezapne ani svůj mozek, natož aby se zvedl z křesla. Tohle rozpoložení nám vydrželo asi dvacet minut, než jsem se konečně rozhoupal k akci.
........."To tam hledáte nějakou inspiraci?" zeptal jsem se a kývl hlavou ke knize.
.........Wolfe se na mě ani nepodíval. Nejspíš jsem mu nestál za vyložení takového množství energie na zvednutí hlavy.
.........No nic. Když to nejde po dobrém, musí to jít jinak. Nadechl jsem se tedy a spustil: "Nechápejte mě špatně, já proti vaší četbě ani studiu nic nemám. Naopak, pokud v tý knize hledáte návod, jak vyzrát na slečnu Bynesovou, schvaluji to. Ovšem pokud je kniha opravdu o ženách. Na názvy totiž není v poslední době moc spolehnutí. Víte, nedávno jsem četl knihu s názvem Zakleté procesy a musím s lítostí poznamenat, že na těch procesech nebylo nic ani tak zakletého, jako spíše složitého a nedemokratického. Každopádně to bylo aspoň o těch procesech, zatímco kniha Rybaření, kterou jsem četl loni kolem vašich narozenin, byla celá o tom, jak se vyrábějí mušky, váží vlasce a po samotném rybaření ani památky. Zvláštní, jak nás některé názvy mohou svést na scestí, viďte? Například na našich dveřích je pod vaším jménem zlatými písmeny napsáno: "soukromý detektiv" a zatím tu bydlí jen-"
........."Váš blok, Archie."
.........V duchu jsem si pogratuloval a připravil se na instrukce.
.........Když Wolfe skončil, zbyl mi čas akorát tak na krátkou procházku, protože v šest měly dorazit nové sazenice orchidejí a já měl být doma, abych je pomohl stěhovat. Obešel jsem tedy pár bloků, a když jsem dorazil zpátky k našemu pískovcovému domu, právě před ním zastavovala zelená dodávka plná drahých sazenic. Měla tři minuty zpoždění. Rozhodl jsem se, že jim to pro jednou odpustím, protože já sám jsem taky nebyl bez viny, přistoupil jsem k dvěma panákům, co vyskočili z auta a vysvětlil jim co a jak. Když se pak konečně všechny bedny nacházely na podlaze naší haly, dal jsem těm poslíčkům něco málo drobných a poslal je k čertu s tím, že pokud se v bedně, co upustili, něco pochroumalo, pošleme jim účet za náhradu škody.
 


Comments

1 emilyblog1 | Email | 12. december 2011 at 21:37 | React

:-) Super _Blog_

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.