Konverzace nad lososem

13. april 2012 at 18:10 | Thalia Contostavlos
.....Je tu po delší odmlce zase jedna povídka. tentokrát v češtině, tak snad se bude líbit. Kdybyste něčemu nerozuměli, neznamená to, že jste hloupí, ale že to prostě nedává smysl. Povídku jsem totiž psala ve škole při hodinách, takže logika místy pokulhává. Nebojte se mě opravit.
Upozornění: žádná
Disclaimer: nevlastním :(


………
Často se ve svých příbězích zmiňuji o tom, že se pan Wolfe odmítá bavit o čemkoli, co se byť jen vzdáleně týká našich pracovních záležitostí v průběhu oběda či večeře. Údajně proto, že to narušuje jeho zažívání, ačkoli vážně pochybuji, že má pro své tvrzení nějaký vědecký základ.
………Jsem si jist, že jsem vám sice čas od času sdělil, o čem jsme se ten který den nad Fritzovým výborným jídlem bavili, ale ještě nikdy jsem vám nedal možnost přečíst si doslovný přepis celé naší konverzace. A to je dle mého názoru škoda.
………Zde je tedy přepis našeho dnešního rozhovoru:
………"Dobrý večer, pane," řekl jsem hned, jakmile jsem vstoupil do jídelny.
………"Dobrý večer, Archie," odpověděl mi Wolfe, který už seděl za stolem s ubrouskem na hrudi.
………"Copak máme dnes dobrého?" zeptal jsem se Fritze, když vešel s podnosem do jídelny.
………Náš kuchař se mi lehce uklonil a se svým typickým francouzským přízvukem odpověděl: "Cibulová polévka, uzený losos v pepřové omáčce s dušenou zeleninou a jako zákusek borůvkový koláč, pane."
………S úsměvem jsem mu poděkoval a s vervou se pustil do prvního chodu. Jídlo jsem si ale nevychutnával dlouho.
………"Dokončil jste to?" zeptal se mně uštěpačně. Hned po obědě jsem mu totiž odmítl podat vyčerpávající recenzi o knize, kterou si chtěl přečíst, protože jsem potřeboval dopsat příběh o našem posledním případu a jeho to poněkud rozladilo.
………Přikývl jsem. "Ano, dokončil."
………"Budete to zveřejňovat?"
………"Ne, nemyslím si, že by to bylo příliš vhodné."
………Wolfe souhlasně přikývl. "To nejspíš ne. Mimochodem, všiml jsem si, že jste si listoval encyklopedií jedů."
………Pozvedl jsem obočí. "Vážně? A jak jste to poznal?"
………Mávl rukou. "To není důležité. Spíše mi povězte, co jste hledal."
………Povzdechl jsem si. "Přesný časový harmonogram otravy strychninem," odpověděl jsem bez vytáček.
………"Něco zajímavého?"
………Zavrtěl jsem hlavou.
………Wolfe dojedl polívku a odkašlal si. "Já dnes odpoledne četl knihu o vynálezcích."
………"Já vím, chtěl jste, abych vám o ní recenzoval. Našel jste něco, co stojí za zmínku?"
………"Nic, co byste nevěděl."
………"Vyzkoušejte mě. Jsem si jistý, že mě přeceňujete."
………"Víte, kdo vynalezl telefon?"
………"Graham Bell."
………"Přesně. A věděl jste, že na svém vynálezu neskutečně zbohatl?"
………"Předpokládal jsem to."
………"A protože si lidé začali vyrábět telefony sami doma a připravovat tím jeho společnost o zisk, musel se Bell účastnit spousty nechtěných soudních přelíčení. Na jednom z nich dokonce svůj vynález popisoval plných sedm hodin bez přestávky."
………Rozesmál jsem se. "Tak to máte se svýma ubohýma čtyřma hodinama co dohánět, pane."
………Wolfe po mně vrhl uražený pohled. "Když vás to nezajímá, Archie, mluvte o něčem jiném."
………Zavrtěl jsem hlavou. "Nemám nic, co už byste nevěděl."
………"Co jste naposledy četl? Tedy kromě té encyklopedie jedů."
………"No, včera jsem si četl o šifrách."
………"No vidíte. Dozvěděl jste se něco zajímavého? Něco, co vás překvapilo?"
………Na chvíli jsem se zamyslel a v duchu prolétl obsah knihy. "Spíš ne. O Caesarově šifře jsem si četl už mnohokrát předtím a o ničem jiném ta kniha vlastně ani nepojednávala. Ale mě teď spíše zajímá Enigma. Slyšel jste o tom?"
………"Ano, je to nějaká složitá šifra, co nám pomohla vyhrát válku, ne?"
………"Přesně tak," přitakal jsem a na vidličku si napíchl kolečko mrkve z jídla, které nám Fritz mezitím přinesl. Když jsem sousto řádně zpracoval, pokračoval jsem. "Nějaký francouzský špion ukradl německým šifrantům plány na sestavení stroje Enigma, poláci se pak šifru snažili rozluštit a naši britští bratři ji nakonec rozlouskli. Četl jsem o tom ve válečném zpravodaji.
………Wolfe se zakabonil. "Jaký má smysl vydávat válečný zpravodaj, když už je po válce?"
………Pokrčil jsem rameny. "Aby nám sdělili, proč jsme vyhráli válku?"
………"Pfuj. Mluvte o něčem jiném."
………"Jako třeba o dámských parfémech?" zašklebil jsem se. Jednou jsme totiž bezmála dvacet minut diskutovali o rozdílu mezi růžovou a fialkovou vůní. Skoro to vypadalo, že Wolfe sekne se soukromým čmucháním, otevře si parfumerii a mě zaměstná jako podomního prodavače.
………"Pokud si dobře pamatuji, to téma jste tenkrát začal vy, Archie. A s trochou snahy si vaše brilantní paměť jistě vybaví, jak přesně."
………Napil jsem se a pokýval hlavou. "Myslím, že to rodeo započalo slovy: Lili na sobě měla dneska takový zvláštní parfém. Něco mezi okurkou a tuřínem…"
………"Ano, myslím, že to tak klidně mohlo být. Ano, teď si také vzpomínám. Jednou byste si měl udělat čas a vysvětlit mi, jak ta vaše paměť vlastně funguje."
………"Jednou," přitakal jsem nepřítomně. Myslím, že moc dobře tušil, že nemám ani páru, jak mi to v té mojí hlavě šrotuje. On by měl určitě stejný problém vysvětlovat myšlenkové pochody svého génia, a proč mu to v kebuli sepne vždy, když ostatní ještě tápou v temnotě.
………Z přemýšlení mě vytrhl podivný zvuk. Znělo to, jako když vidlička dopadne na talíř, ale protože ta má ještě spočívala mezi palcem a ukazovákem mé levé ruky a Wolfovi příbor nikdy nespadl, nebylo to možné. Podíval jsem se tedy na Wolfa, abych zjistil, oč kráčí, a rozesmál jsem se. On seděl nehnutě nad svým talířem a oči zabodával do ruky ,ve které se mu ještě před chvílí skvěl stříbrný nůž.
………"Myslel jsem, že tohle se stává jen nevycválaným vesničanům, neschopným policistům a opilým detektivům," poznamenal jsem.
………Wolfe po mně vrhl nepříjemný pohled a pomalým pohybem ruky zvedl svůj neposlušný příbor z talíře. Chtěl jsem mu navrhnout, aby se zachoval podle Augusta Renoira a přivázal si příbor k rukám, ale mám rád svůj domov a zaměstnání a tak jsem raději mlčel.
………Pořád jsem ještě přemítal o revmatickém malíři, když mě Wolfe zaskočil přímočarou otázkou: "Jak to vypadalo v Ohiu, když jste tam ještě žil?"
………Chvíli mi trvalo, než jsem odpověděl: "Čert ví. Když mi bylo šest, dostal jsem se do Domova. Ze své domoviny jsem toho pak moc neviděl."
………"A do té doby?"
………Přes svoje nejlepší vědomí a svědomí jsem se usmál. "Pamatuju si jen útržky. Vím, že matka vařila a starala se o domácnost, zatímco otec pracoval na farmě. Vzpomínám si, že se večer vždycky vracel celý od bláta a matka ho nepustila dovnitř, dokud to všechno neuschlo a neopadalo. Kdyby po jejich smrti všechno nepropadlo státu, asi by bylo všechno docela jinak."
………"To byste se asi nepřestěhoval do New Yorku, viďte?"
………Pokrčil jsem rameny. "Těžko říct."
………Wolfe pokýval hlavou a polkl. "Je to všechno věc časového vývoje. Existuje spousta teorií o tom, jak by to vypadalo, kdybychom se mohli vrátit v čase a něco změnit."
………Zavrtěl jsem se nepohodlně na židli. "Na co jsou takovéhle teorie? Stejně se v čase vrátit nemůžeme, proč tedy polemizovat?"
………"Rozvíjí to představivost, lidskou fantazii, uvědomění si."
………"Čeho?"
………"Lidských hodnot, morálky, etiky."
………"Mluvíte jako kniha. Na co mi je něco, co nemohu prakticky využít?"
………"Máte příliš omezený rozhled, Archie. Předpokládám, že je to pozůstatek z toho vašeho Domova."
………Souhlasně jsem přikývl. "Vím to, co potřebuji, popřípadě to, co mi umožní společensky konverzovat. Nepotřebuji se zaobírat filozofickými a teoretickými úvahami."
………"Jste ještě dítě."
………Ihned jsem začal protestovat. "Možná mám omezené myšlení a úzký rozhled, ale pokud správně počítám, je mi už třicet čtyři - tudíž už nejméně třináct let dítě nejsem. Zeptejte se Cramera, jistě to bude mít někde v záznamech napsané."
………Wolfe znechuceně zamlaskal. "Cramer mě nezajímá. Nechápu, proč se s ním dobrovolně bavíte."
………Pokrčil jsem rameny. "Každý máme to svoje. Vy pěstujete orchideje, já se kamarádím s policajtama. Mimochodem, už jsem vám říkal, co mi včera pan inspektor vyprávěl?"
………Možná to bylo zabarvením mého hlasu, možná volbou slov - ať je to jak chce, má poslední věta Wolfa zaujala. Zvedl hlavu a napjatě čekal, co ze mě vypadne.
………"Slyšel jste o vraždě jistého Rona Curleyho? Velice úspěšný podnikatel, mladá žena, přepychový nábytek a dům. Před měsícem zcela zmizel z povrchu zemského a před týdnem ho konečně našli. Řeka Hudson ho propustila ze svého sevření."
………Wolfe se zakabonil. "Nehrajte si na básníka, Archie. Nesluší vám to. Raději mi povězte, co vás na tom případu zaujalo a s čím jste panu Cramerovi pomohl."
………"Kdo tvrdí, že jsem mu pomohl?" zeptal jsem se s plnou pusou. Když jsem viděl Wolfův znechucený výraz, ihned jsem polkl a omluvil se mu.
………"Až polknete," začal, když jsem si do pusy vsunul další vidličku zeleniny, "dopovězte mi laskavě ten příběh. Já vám poté snad vysvětlím, proč si myslím, že jste inspektorovi s něčím pomohl."
………Obrátil jsem oči ke stropu. "Neobtěžujte se, pane. Stejně to nakonec bude něco jako, že se rád vytahuju. Ale abych se vrátil ke svému básnickému vzplanutí: zmiňovaná řeka našeho plaváčka nevyplivla vcelku, na břehu se našla jenom lebka s ohořelým temenem - jinak neporušená. Curleyho identifikovali podle zubních záznamů. Poldové začali pátrat i po ostatních jeho pozůstatcích-" odmlčel jsem se, abych dokončil svého lososa, ale Wolfe na můj žaludek příliš nedbal.
………"Úspěšně?"
………Přikývl jsem, polkl sousto a pokračoval ve svém vyprávění: "Našli ho nakonec celýho - teda více méně. Pod molem číslo osm se našel malý táboráček, myslím tím ohniště. Uvnitř byly nalezeny lidské pozůstatky a pár železných výztuh. Takových těch, co se dávaly do starých truhel, aby se nerozpadly."
………"Jeho žena Marla měla malé starožitnictví, viďte?"
………Uznale jsem pokýval hlavou. "Noviny čtete vskutku pozorně. Ten krámek se jmenuje 'Stará láska nerezaví'. Když už jsme u té rzi - poblíž ohniště se našel zlatý náramek s vyrytým nápisem 'Ron' - vysoká kvalita, i přes tu vlhkost nezrezavěl, nezčernal, nic. No a když se potom na dně Hudsonu objevila devítka zabalená hned do několika plastikových obalů, Marla se vypařila jako pára nad hrncem. Předtím ovšem ještě stihla vyluxovat Curleyho kancelář."
………"Je možné, že vyluxovat je nějaký váš pouliční výraz pro prohledat?"
………"Spíš vybílit. Každopádně si s sebou vzala celé účetnictví a kopii manželovy poslední vůle. Čert ví, co měla v plánu, ale jisté je, že odjela až do Mexika, kde ji policie včera našla a přivezla zpátky do Států."
………"Na základě čeho?"
………"Jenom nepřímé důkazy: ty výztuže byly ze Staré lásky a pistole patřila jejímu manželovi - byla nahlášená jako ukradená těsně po tom, co se Marla nastěhovala ke Curleymu. Navíc se hned po jeho zmizení chovala, jako by věděla, že už to má Ron za sebou."
………Wolfe zamyšleně našpulil rty. "To by mělo stačit, ne? K odsouzení, myslím."
………Přikývl jsem. "To si Cramer myslel taky. Rozhodně souhlasím s tím, že to byla Marla, kdo vraždil. Prachy jsou silný motiv. Ale u soudu to ještě bude těžký - stačí jen trochu šikovnější obhájce a policie už je v úzkých. Všechny důkazy, co svědčí proti Marle, se totiž stejně dobře dají použít i pro její dobro. Je to příliš očividné: výztuhy z jejího krámu, náramek se jménem, pozůstatky všechny na uhel kromě lebky, která bez problému posloužila k identifikaci a pistole zabalená tak, že i po vhození do řeky se dá udělat veškerá balistika. Vypadá to, že to na ní chce někdo navlíknout."
………"Ale to je přece možné, ne?"
………Zavrtěl jsem hlavou. "Cramer byl u toho, když tu ženskou informovali o Ronově smrti i u toho, když jí zatýkali. Viděl, jak reagovala. Je si jistý, že ho zabila. Problém je, jestli porota uvěří, že je Marla tak chytrá, aby to na sebe takhle naoko narafičila. Jestli si totiž budou myslet, že je blbá jak štoudev a že to na ní doopravdy někdo hodil, pustí ji."
………Wolfe se usmál, dojedl hlavní chod a potom promluvil: "Takže jste panu inspektorovi opravdu pomohl. Předpokládám, že jste mu řekl, na co si dávat pozor."
………Pokrčil jsem rameny. "To sice jo, ale spíš jsem ho moc nepotěšil. Když odcházel, byl zlinkovanej, jak notovej sešit. Musel jsem ho vyprovodit."
………Wolfe se sice kysele zatvářil, ale jinak to nekomentoval. V tu chvíli vešel do jídelny Fritz se dvěma talíři borůvkového koláče.
………"Á, děkuji Fritzi, losos byl vynikající." komentoval ihned Wolfe. Pak se podíval na mě. "A příběh koneckonců také. Slíbil jsem vám objasnění té mé dedukce, viďte Archie?"
………Poděkoval jsem Fritzovi za koláč, polkl poslední sousto lososa a podíval se na Wolfa.
………"Řekl jsem vám, že se nemusíte obtěžovat, pane. Ještě bych se o sobě mohl dozvědět něco nového."
………Wolfe pozvedl obočí. Já pozvedl jenom jedno - dělám to vždy, když se to hodí, protože Wolfe to udělat neumí.
………"Jak myslíte, Archie," řekl nakonec a pustil se do koláče
………Po chvíli příjemného ticha, kdy byl slyšet jen cinkot lžiček, se Wolfe opět ozval: "Zlinkovaný jako notový sešit?"
………Rozesmál jsem se. "Co se vám na tom nezdá?"
………"Od kdy používáte hudební přirovnání? Myslel jsem, že skladatele neuznáváte."
………"Neuznávat je příliš silné slovo. Řekněme, že jejich povolání moc nerozumím. Už jsme se přece shodli, že mám omezený rozhled."
………Wolfe se pousmál. "Možná, že vás podceňuji. Je známo, že pokud má být člověk schopen argumentace a vlastních názorů, potřebuje k tomu jistou dávku rozumu a inteligence. No a vy máte vlastních názorů až až."
………"Když myslíte, pane. Záleží na tom, zda má takový člověk dobré názory. Pan poručík Noonan měl toho času také přehršel názorů," podotkl jsem s úšklebkem a strčil si do pusy plnou lžičku borůvek. "Každopádně jsem mluvil o rozhledu, nikoli inteligenci. Mohu se ještě podívat do slovníku, ale mám takový dojem, že je mezi nimi relevantní rozdíl."
………Wolfe sice souhlasně pokýval hlavou, ale stejně si neodpustil poznámku: "Máte pravdu, myslím však, že studium slovníku vám rozhodně neuškodí."
………Zavrtěl jsem pomalu hlavou. Dnes už se ničemu nedivím, ale pamatuji si ještě na své rozčarování, když mi Wolfe dal poprvé k dispozici svůj slovník, abych si vyhledal slovo frigidní. Myslel jsem si tenkrát, že si ze mě tropí žerty, ale on to myslel naprosto vážně. V každém případě jsem si od toho dne - někdy před sedmi lety - hledal v tom ohmataném slovníku ve Wolfově kanceláři nejméně třísetkrát.
………"Přiznejte se, pane, kolik lidí jste už za ta léta donutil hledat si něco, co jste řekl, ve slovníku. Předpokládám, že nejsem první ani poslední."
………"Bylo jich vskutku hodně. Myslím, že úplně prvním byl jistý Alfons Schwer, kterého jsem potkal na vojně. Nechal jsem ho vyhledat si slovo puritán."
………Zasmál jsem se. "A to jste mluvil o sobě nebo o něm?"
………On pokrčil rameny. "Tak daleko má paměť nesahá."
………Nevěřil jsem mu ani slovo. "Blbost. Jen si přiznejte, že jste puritán. Neříkám, že se pokaždé červenáte jako jeptiška při zmínce o polibku, ale vždy, když mluvím o nějaké ženě v užším slova smyslu, znervózníte."
………"V užším slova smyslu?"
………"Myslím tím svou přítelkyni."
………"To nedává smysl."
………"Hádat se s vámi o tom nebudu, prohrál bych. Nemyslete si ale, že odvedete mou pozornost od tématu. Tak snadno se mě nezbavíte."
………"Archie," začal Wolfe výhružně, "když používáte nějaké slovo nebo výraz, musíte vědět, co znamená. Nevypadá to totiž moc inteligentně, když slova užijete špatně."
………Povzdechl jsem si. "Doufal jsem, že se vyprovokovat nenechám, protože je mi naprosto jasné, že v hádce s vámi nemám šanci - tedy pokud nejde o ženy, auta nebo policajty - ale jestli chcete slovíčkařit, budeme slovíčkařit. Dejme tomu, že ženou v širším slova smyslu může být jakákoli žena na světě. To je přece možné, ne?"
………Wolfe mlčky přikývl.
………"Pak tedy ženou v užším slova smyslu může být myšlena skupina žen, které mají nějaký společný rys a které jsou podmnožinou všech žen v širším slova smyslu, ne?"
………"Když to vyložíte takto, nějaký pochybný smysl to dává, ale pak byste tedy musel definovat ten specifický rys žen v užším slova smyslu."
………"Ale to přece vyplynulo z kontextu."
………"To jenom předpokládáte, Archie. Ale musím bohužel říct, že chybně."
………"Blbost, když někdo mluví o demokracii v širším a užším slova smyslu, taky si k tomu nenosí manuál pro případné posluchače."
………"Protože to je všeobecně definovaný pojem, kterého se běžně užívá. Mimochodem, vyhledejte si po večeři, co znamená slovo manuál. Použil jste ho chybně."
………Rozhodil jsem rukama. "Jaké slovo byste tedy navrhoval? Vysvětlivky, legendu, definici nebo ten váš zatracený výkladový slovník?"
………Wolfe se na mě káravě podíval.
………"Promiňte, pane."
………Wolfe přikývl. "Vidím, že máte dobrou slovní zásobu. Nerozumím tedy, proč jste užil chybného výrazu."
………Dal jsem si na čas se zapitím koláče a potom odpověděl: "Asi jste mě znervóznil. Mám totiž takový neodbytný dojem, že jste zase vyhrál."
………Wolfe se jen spokojeně zatvářil.
………"Což ovšem neznamená," pokračoval jsem, "že vám odpustím toho puritána."
………Wolfe si povzdychl. "Doufám, že vám to poskytuje nějaké uspokojení, takto mě mučit."
………"Vy se mučit nenecháte, pane. Mně by úplně klidně stačilo, kdybyste přiznal, že jste tenkrát mluvil o sobě."
………Chvíli se nic nedělo a už jsem myslel, že budu muset svého šéfa opět popíchnout, když promluvil.
………"Mluvil jsem tenkrát o jistém skladateli z indické školy Maharashtra, na jméno už si bohužel opravdu nevzpomenu.
………Přeměřil jsem si ho pohledem, abych zjistil, jestli mi náhodou nevěší bulíky na nos, ale vypadal, že mluví pravdu. "Tak dobře, pro tentokrát vám to prošlo, ale příště se z toho tak lehce nevykroutíte. Zavařím vám tak důkladně, že vás z toho ani sedmihodinový monolog nevyseká."
………Wolfe se zamyslel. "Myslel jsem, že vás náš rozhovor o panu Bellovi příliš nezajímal."
………"To jsem nikdy neřekl, pane. Vy jste pouze předpokládal."
………"A byl to zcela logický předpoklad. Pokud vím, řekl jste: Tak to máte se svýma ubohýma čtyřma hodinama co dělat, pane. Považoval jsem to za projev nezájmu."
………Zavrtěl jsem hlavou. "Když pominu fakt, že jste mě citoval špatně, pořád s vámi nesouhlasím. Snažil jsem se projevit smysl pro humor, nikoli nezájem."
………Wolfe se samozřejmě chytil té méně podstatné části mého výroku: "V čem jsem vás citoval špatně?"
………"Ne, že by to bylo nějak důležité, ale řekl jsem, že máte se svýma ubohýma čtyřma hodinama co dohánět, nikoli dělat."
………"Teď jen sprostě využívat toho, že si vaše tvrzení nemám jak ověřit. Je klidně docela možné, že jste, použil slovo dohánět, ale také to tak vůbec být nemusí."
………Usmál jsem se. "Musím vám připomínat, že je to především má paměť, za kterou mě platíte?"
………Wolfe zavrtěl hlavou, zhluboka se nadechl a rozvážně položil své obtloustlé ruce na opěradla své židle. Následoval jsem jeho příkladu a začal se také zvedat.
………"Přineste mi do kanceláře láhev piva," prohodil Wolfe ještě k Fritzovi, který se objevil ve dveřích do jídelny, "A vy mě zpravte o nejnovějším vývoji toho Andersenova případu, Archie. Ač je mi to nemilé, musíme se pustit do práce."
………Uznale jsem se uklonil. Nestávalo se často, že by se Wolfe dobrovolně pouštěl do práce.
………"Až po vás, pane," prohodil jsem, když jsem ho pouštěl do dveří.
 


Comments

1 Jennifer | 16. april 2012 at 11:49 | React

You wouldn't translate it for me, would you? ♥am giving you a cute pout♥ Pretty, pretty please ...

2 Natalia Contostavlos | Web | 16. april 2012 at 20:13 | React

[1]: I tried running in through google translator and it made sense ... more or less. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.