Svatá trojice (Část 2)

22. july 2012 at 21:12 | Thalia Contostavlos
Druhý díl vícedílné povídky, na které jsem spolupracovala se svým bratrem. Snad se vám bude líbit. Casefic.
Varování: žádné
Disclaimer: postavy nevlastním, příběh ano

.
…… Hned po snídani příštího rána jsem se vydal na Západní Šedesátou ulici, do sídla firmy Simons, Branca a Fischer. Měl jsem za úkol porozhlédnout se v Simonsově kanceláři a pozeptat se jestli si zaměstnanci nevšimli něčeho důležitého. Když jsem však dorazil na místo, zjistil jsem, že se skoro nemám koho ptát. Ani jeden ze spoluvlastníků společnosti nebyl k zastižení, a zbytek osazenstva se skládal pouze ze tří lidí: jakési právnické eso a zástupce pana Fischera, Leigh Winthrop, sekretářka pana Simonse, Hertha Delaney a šedesátiletá uklízečka, které jsem se na jméno neptal.
……Jako prvního jsem si vzal do parády pana Winthropa. Nejprve se mnou sice nechtěl vůbec mluvit, když jsem mu však slíbil, že policii o našem rozhovoru neřeknu ani slovo, svolil.
……"Já ale opravdu nevím, jak vám mohu pomoci, pane Goodwine. Roberta jsme tu měli všichni rádi. Je to vskutku tragédie, co se mu stalo."
……Pokýval jsem hlavou. "To nepochybně, pane Winthrope. Byli jste přátelé?"
……Právník pokrčil rameny. "Co znamená přátelé? V naší branži si na nějaké kamarádíčkování moc nepotrpíme, ale vycházeli jsme spolu dobře."
……"A nevšiml jste si na něm v posledních dnech něčeho divného?"
……Právník se usmál a opět pokrčil rameny. "Jak definujete slovo divný, pane?"
……Nenechal jsem se vyvést z míry. "Zvláštní, překvapivý, neobvyklý, podezřelý, nenáležitý - vyberte si."
……Winthrop uznale pokýval hlavou. "Vidím, že vás jen tak nic nezaskočí. Neuvažoval jste někdy o kariéře právníka?"
……"Ne, pane, nikdy. Tak všiml jste si na svém kolegovi v posledních dnech něčeho divného?"
……"Ne, je mi líto. Dle mého názoru byl v dobré náladě, dokonce odcházel dříve domů."
……"O kolik dříve?" zajímal jsem se.
……"Nemám tušení, hodinu, dvě? Takové štěstí já bohužel nemám, mám moc práce, takže když dovolíte."
……"Ano, ovšem. Děkuji za pomoc," rozloučil jsem se a bez zbytečného otálení se vypoklonkoval z místnosti. Právníky nemám rád už z principu, ale tenhle byl tak kluzký, že chodníky na prvního ledna jsou proti němu protiskluzová plocha. Zamířil jsem tedy raději ke kanceláři zavražděného.
……Už z dálky bylo poznat, že se dovnitř nedostanu tak snadno, jak jsem čekal. Sekretářka pana Simonse totiž nebyla ženou, s kterou bych byl zvyklý jednat. Nejen, že byla nevkusně oblečená, ale její ustupující bradu, přimáčknutý nos a nelichotící líčení ještě doplňovalo vysoké čelo zvýrazněné pevně utaženým drdolem. Jediné, co na ní stálo za řeč, byly oči. Měla je azurově modré a jako by rozsvěcovali celou její tvář.
……Zhluboka jsem se nadechl a přešel k jejímu stolu. "Dobré ráno přeji, jmenuji se Archie Goodwin a jsem soukromý detektiv. Mohla byste mi pomoci?"
……Zamračila se na mě. "Nechápu jak."
……Soucitně jsem se na ní usmál. "Slyšela jste už o tom, co se stalo vašemu šéfovi?"
……"Jistě, pan Winthrop mi to pověděl."
……"Ano, samozřejmě," přitakal jsem a posadil se na kraj jejího stolu, "pak tedy tušíte, jak byste mi mohla pomoci. Jste jistě velice inteligentní, jinak by vás pan Simons nezaměstnal."
……Přeměřila si mě pohledem, ale nevyhodila mě, tak jsem pokračoval: "Znala jste pana Simonse dobře?"
……"Ano, pracuji pro něj už osm let."
…...Pokýval jsem hlavou. "A všimla jste si na něm v posledních dnech něčeho divného? Řekl nebo udělal něco, co vás zaskočilo?"
……Zavrtěla hlavou, pak se ale zarazila. "Vlastně ano, včera ráno mi řekl, že má v plánu navštívit policii. Nechápala jsem to, problémy neměl a policii beztak příliš nedůvěřoval."
……"A zeptala jste se ho na to?"
……"Proboha, to ne. Jen jsem se ho zeptala, jestli pro něj mohu něco udělat."
……"A mohla jste?"
……Zavrtěla hlavou. "Nic zvláštního. Jen mě požádal o obálku. Tak jsem mu ji donesla."
……"A nevíte, na co ji potřeboval?"
……Poprvé od začátku našeho rozhovoru se na mě usmála. "Nejspíše chtěl poslat dopis, pane Goodwine."
……"Můžete mi říkat Archie, slečno," řekl jsem a vrátil jí úsměv. "Myslíte, že je ta obálka stále v jeho kanceláři?"
……Pokrčila rameny. "Je to možné."
……"A mohl bych se po ní poohlédnout?"
……Byl jsem si jistý, že řekne ano, když se za mnou ozval chraplavý hlas: "Sakra, Goodwine, co tady děláš?"
……Otočil jsem se a stanul tváří v tvář poručíku Rowcliffovi a jeho poskokům.
……"Dobré ráno, pane poručíku, jak se máte?"
……Mou otázku neslušně ignoroval a zavrčel: "Ptám se, co tu děláš?"
……Pokrčil jsem rameny. "Chci se rozvést, tak tu hledám nějakého schopného právníka. Víte, žena mi zahýbá s policajtem, tak jsem se rozhodl, že to konečně ukončím." Otočil jsem se na jednoho ze mužů, co stáli za Rowcliffem. "Nejste to náhodou vy, seržante?" zeptal jsem se ho.
……Radost z jeho rozpačitého obličeje mi zkazil Rowcliffe: "Ty ženu nemáš, tak tady neotravuj."
……Zatvářil jsem se uraženě, ale nebylo mi to nic platné, neboť pan poručík se na mě už nedíval. Rázoval si to totiž k mojí nové přítelkyni, sekretářce Herthě. Jak jsem předpokládal, na nic se jí neptal, pouze požádal o klíče ke kanceláři.
……Když byli všichni jeho muži uvnitř, stoupl si k otevřeným dveřím a jal se pozorovat, jak ostatní pracují. Po chvíli se otočil ke mně. "Tak co, Goodwine, pořád tu ještě jsi?"
……Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, pane, odešel jsem tak před pěti minutama. Když si ale pospíšíte, možná mě ještě doženete."
……Poručík se jenom ušklíbl. "Snad si nemyslíš, že tě pustím dovnitř? Ještě bys něco ztopil."
……Pokrčil jsem rameny. "Vsadím se s vámi, že během dvou minut najdu něco zajímavého."
……"Vážně? Proč si to myslíš?"
……Chvíli jsem zvažoval, co všechno mám Rowcliffovi vyklopit, ale nechtěl jsem svůj drahocenný čas trávit pozorováním skupinky chlupatejch, jak se hrabe v nekonečných hromadách právních lejster a tak jsem mu řekl jak o obálce, tak i o Simonsově plánované návštěvě na policii.
……"To je zajímavé, ale pokud tady něco je, mí chlapci to najdou."
……Zamyslel jsem se. Pokud chtěl Simons jít na policii, jistě měl na srdci něco velice důležitého. Lidé jako on si nechodí stěžovat na rušení nočního klidu. Byl jsem si jistý, že měl nějaká konkrétní obvinění nebo dokonce konkrétní důkazy, které zdokumentoval a strčil potom do té obálky. Prohlédl jsem si znovu jeho kancelář. Kde ale ta obálka je? Musí být na nějakém lehce přístupném místě, nejlépe u dveří, aby na ni při odchodu nezapomněl, ale na druhou stranu musí být dobře schovaná, aby ji náhodou někdo jiný nenašel.
……Znovu jsem se pečlivě rozhlédl. Hned po levé straně dveří stála obrovská kartotéka z masivního dřeva a za ní se na malém stolku skvěl nejméně půlmetrový glóbus. Nebyl sice ani zdaleka tak velký jako ten, co stojí u nás v kanceláři, ale zato byl ručně pomalován. Dominantou pokoje byl dubový stůl, za kterým stálo kožené křeslo a na jehož druhé straně byly seřazeny tři vypolstrované židle. Deska stolu byla pokrytá složkami a dokumenty tak důkladně, že věci jako těžítko, lampička či nůž na dopisy nebyly skoro vůbec vidět.
……Na stěně naproti dveřím byly přibité poličky plné knih a právnických příruček, pod kterými stálo malé akvárium, které celou místnost osvěcovalo namodralým světlem. Po pravé straně místnosti byla hnědá šatní skříň, věšák s tmavomodrým kabátem a kloboukem a dveře, které vedly pravděpodobně na toaletu. Usmál jsem se. "Tak dobře, vsadím se s vámi, pane poručíku, že tu obálku najdu do dvaceti vteřin."
……Rowcliffe se rozesmál. "Proboha, Goodwine, to nemyslíš vážně."
……"Vyzkoušejte mě, nic za to nedáte."
……Poručík přikývl. "Dobrá. Máš na to přesně dvacet sekund."
……Poděkoval jsem mu, v duchu se pomodlil, abych se neztrapnil, a rázným krokem jsem vykročil k věšáku. Pak jsem z něho pomalu sundal Simonsův klobouk a sáhl do něj. Snad chápete, že vám nemohu ani zdaleka popsat, jak se mi ulevilo, když jsem z něj vytáhl bílou obálku nadepsanou slovem "policie".
……"Jak jsi to s-sakra udělal?" zeptal se mě Rowcliffe.
……Zazubil jsem se na něj. "Když nechcete, abyste si něco zapomněl, kam to dáte?"
……Pokrčil rameny. "Někam ke dveřím."
……"Ano, ale když nechcete, aby danou věc našel někdo jiný, musíte ji schovat. Tak, jak zaručit, že ji nezapomenete, i když ji přímo nevidíte? Dáte ji do kabátu nebo do klobouku."
……Rowcliffe zabručel: "Zatracená náhoda."
……Zakroutil jsem hlavou, i když jsem s ním do jisté míry souhlasil. Kdybych se ještě někdy ocitl v podobné situaci, rozhodně bych se totiž znovu nesázel. Raději jsem svou pozornost zaměřil znovu na obálku. Vzhlédl jsem k poručíkovi, a když přikývl, otevřel jsem ji.
……Uvnitř bylo sedm fotografií. Všechny zachycovali skupinu lidí tahající dřevěné bedny s lahvemi do jakéhosi skladu. Hned na první pohled to vypadalo na jakési pašeráky, ale nic víc se z těch obrázků zjistit nedalo. Obálku jsem tedy předal Rowcliffovi a s přáním dobrého dne jsem se odporoučel. Práce jsem měl dost.
.
.....Pokud byste měli dojem, že jste odhalili vraha dříve než Nero Wolfe, napište svého kandidáta i s patřičným odůvodněním do komentářů. :)
 


Comments

1 Semi Lee | Web | 23. july 2012 at 9:55 | React

tak z toho pramení i moje články. Když jsem ráda, tak jsem prostě ráda a užívám si toho okamžiku, ale když ne, potřebuju se vypsat. něco na tom bude

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.