Svatá trojice (Část 3)

24. july 2012 at 11:04 | Thalia Contostavlos
Třetí díl vícedílné povídky, na které jsem spolupracovala se svým bratrem. Snad se vám bude líbit. Casefic.
Varování: žádné
Disclaimer: postavy nevlastním, příběh ano

.
……Na Západní Šedesáté ulici nebylo nijak těžké sehnat taxi a tak už jsem za necelou půlhodinu stál na chodníku v East Village a rozhlížel se kolem sebe. Hned zkraje jsem raději odolal pokušení zajít se podívat na místo činu, kde jistě stále ještě bylo pár posledních policejních techniků, a vykročil jsem směrem na jih, ke skladištím.
……Trvalo mi přesně dvacet tři minut, než jsem našel skladiště z obrázků a dalších pět než jsem zjistil, že je dokonale opuštěné. Ať tu byl kdokoli, bylo jisté, že se přestěhoval někam jinam.
……Hledat nový úkryt té pašerácké bandy bylo jako hledat vysokoškoláka mezi policisty a šance, že sklad najdu před setměním, byla tak jedna ku osmdesáti. Rozhodl jsem se tedy, že se trochu poptám místních povalečů.
……"Vo ničem nevim," vyprskl na mě jeden z nich, když jsem se ho slušně zeptal, zdalipak neví, kde bych mohl koupit levně nějaké kvalitní víno.
……Pokrčil jsem rameny. "Dobře, nemusíte na mě hned křičet. Dobrého večera přeju."
……Když jsem od něj odcházel, zabručel ještě něco jako: "Panák jeden." a pak sebou plácnul zpátky na zem. Kolik měl upito, se mě neptejte. Raději jsem se jal hledat další kořist.
……Když ani po čtvrt hodině neneslo mé snažení ovoce, zapřísáhl jsem se, že se zeptám posledního floutka, a když nic nezjistím, zavolám si taxi zpět do civilizované společnosti. Prohlížel jsem si kolemjdoucí, ale nikdo z nich nevypadal, jako by cokoli věděl o pašování alkoholu. Špinavé děti pobíhaly po silnici a házely po sobě improvizované míče z košil převázaných motouzem. Matky věšely na balkónech dětské pleny a pokřikovaly po svých ratolestech a otcové byli k nenalezení. Jen pár se jich poflakovalo po okolí se sklenicemi piva v rukách a hadry umolousanými od motorového oleje za pasem. Svého člověka jsem pak spatřil na rohu ulic Columbia a Houston, jak se potácí z nějaké místní zpíjárny.
……"Dobrej," pozdravil jsem ho, "nevíš, kde bych tady mohl levně sehnat nějaký víno?"
……Snažil se na mě zaostřit, ale promile, co mu kolovaly v žilách, mu to nejspíš nedovolily. "Co ceš?"
……Výhružně jsem si k němu stoupl blíž, ale hned jsem toho litoval. Whisky z něho táhla na dvacet honů. "Víno. Neslyšels?"
……Zavrtěl hlavou tak zuřivě, že jsem měl strach, že se překotí a nic mi už nepoví. On se ale dokázal vzpamatovat. "Už seš tu zas, náfuko? Říkal sem přece, že máš jít do háje."
……Svraštil jsem čelo. "A kdy to bylo?"
……Opilec se na mě udiveně podíval. "Seš blbej bo co? Předevčírem ne?"
……Ještě chvíli jsem se ho potom vyptával, ale když už mi asi po šesté odpověděl slovy 'jdi do háje', usoudil jsem, že z něho už nic kloudného nedostanu. Našel jsem si teda telefonní budku a zavolal si taxi.
……Domů jsem dorazil akorát na oběd a tak jsme s Wolfem o případu nemluvili. On má totiž jistou zásadu, kterou dodržuje vždy a za všech okolností, nikdy při jídle nemluví o práci. Případ, na kterém pracujeme, může být jakkoli naléhavý a složitý, ale u stolu je prostě a jednoduše zakázáno se o něm bavit. V praxi to ale rozhodně nevypadá tak, že bychom mlčeli. Pan Wolfe zná podrobně tolik témat k hovoru, že by o každém jednom z nich mohl vydat samostatnou knihu.
……Když jsme se tedy po hodinu a půl dlouhém hodování odebrali konečně do kanceláře a já se jal Wolfovi dopodrobna vyprávět mé dopolední dobrodružství, hodiny už ukazovaly skoro dvě hodiny.
……"Uspokojivé,"řekl Wolfe, když jsem ve tři čtvrti na tři skončil, "velice uspokojivé."
……Pokýval jsem hlavou. "Navrhuji poslat někoho do East Village, aby našel nové útočiště těch pašeráků. Pan Simons se po nich na devadesát procent ptal."
……Wolfe přikývl. "Ano, myslím, že je nanejvýš pravděpodobné, že se s nimi pan Simons setkal a právě proto se ti obchodníci jali hledat nový úkryt."
……"Otázkou ovšem zůstává, kdy to bylo. Viděli ho už v den, kdy je fotil nebo až to odpoledne, kdy zemřel?"
……Wolfe pozvedl obočí. "Ale to je zcela zjevné, Archie, přemýšlejte přece. Nakolik je pravděpodobné, že by pan Simons zapomněl, kde se skladiště, kde pořizoval fotografie, nachází?"
……"Přibližně jedna ku stem."
……Wolfe pomalu přikývl. "Tak vidíte. Předpokládejme tedy, že v pondělí, to jest v den, kdy byl zavražděn, našel pan Simons sklad již prázdný, a proto se začal vyptávat místních. Jaká je pravděpodobnost, že by byl úspěšnější v hledání jejich nového úkrytu než vy?"
……Usmál jsem se. "Tak jedna ku třem stům."
……Další přikývnutí. "Zavolejte Saula, Freda a Orrieho. Máme pro ně práci."
.
.....Pokud byste měli dojem, že jste odhalili vraha dříve než Nero Wolfe, napište svého kandidáta i s patřičným odůvodněním do komentářů. :)
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.