Přímo do srdce

1. august 2012 at 20:03 | Thalia Contostavlos
Je tu další jednorázovka. Musím se přiznat, že jsem nejdříve vůbec nevěděla, co psát, ale jakmile jsem přiložila propisku k papíru, už to jelo ...
Varování: žádné
Disclaimer: postavy nevlastním

.
……Hlasitě jsem zaklel. Ta věc se v naší kanceláři nacházela už něco přes dva týdny, a přesto mě nepřestávala rozčilovat. Stála na nejvyšší poličce ve skříni s knihami - hned vedle francouzského slovníku a starého soudcovského kladívka z lakovaného dřeva, které jednou přispělo k odhalení vraha - a neustále odváděla mou pozornost. Vypadala jako hrot nějakého pravěkého oštěpu, avšak - jak mě Wolfe poučil - byla to malá replika nějakého pomníku v Černé Hoře zhotovená z tmavého dřeva, přilepená na malý mramorový podstavec.
……Asi čekáte, že když se tomu kýčovitému nesmyslu tolik věnuji, někdo s ním patrně vzal nějakého chudáka přes hlavu nebo ho alespoň propíchl, ale není tomu tak. Jediný, kdo by si takové jednání momentálně zasloužil, je starý mrzák, co Wolfovi tu zpropadenou věc daroval a asi čtyřikrát mě při tom oslovil "synku", ale ten je momentálně bohužel kdesi vprostřed Atlantiku.
…… Už od malička nemám rád, když mi někdo říká "synku". Nevím, zda je to zapříčiněno tím, že jsem už od svých šesti let sirotek, nebo zda mám čistě jen pouhou averzi k familiérním oslovením, ale žlučí mi to hne vždycky. Nikdo přece nemá právo nazývat mě svým potomkem, a už vůbec ne za účelem mě zesměšnit. Fakt, že vám už dobrých pár let šediví spánky, z vás přece nedělá nadřazený druh.
……Nejvíc mě ale dokáží vytočit muži, co prostě a jednoduše nejsou dostatečně staří na to, aby mi "synku" říkat mohli. Za svůj život jsem totiž potkal až příliš mnoho lidí, co si mysleli, že mě můžou ponižovat jen proto, že jsou o pár let starší. A věřte tomu nebo ne, ale vzhledem k tomu, že je mi pětatřicet, padesátiletý člověk mým otcem prostě být nemůže a hotovo (tedy technicky nejspíše ano, ale to by bylo krajně nezodpovědné).
……Proto je tedy doufám ospravedlnitelné, že jsem se naštval na policejního inspektora Cramera, kterému je letos přesně padesát, když mě naprosto bez varování popíchl: "Naprav si klobouk, synku, je tam zima."
……Možná bych měl nejdříve osvětlit, v jaké situaci jsme se právě nacházeli. Wolfe se před dvěma dny najednou rozhodl, že mě vyšle porozhlédnout se v bytě jednoho z našich podezřelých, jistého pana Clarence Rigsbyho, zda by se v něm nedal najít nějaký ten revolver. Revolver se najít nedal, protože tam nebyl. Co se ale najít dalo, byly mé otisky prstů, které jsem tam neprozřetelně zanechal, když jsem se rozhodl nepoužít rukavice. Nepředpokládal jsem totiž, že našeho podezřelého hned příštího dne někdo zastřelí a policie bude byt prohledávat. Nemusím snad ani dodávat, že Cramerovi muži našli mimo jiné i moje otisky a tak se stalo, že sám policejní inspektor se vydal se zatykačem v ruce do našeho domu.
……Jak jsem tedy již zmínil, naštval jsem se. K mému rozhořčení si toho ale Cramer vůbec nevšiml a v klidu mě vedl dál ke svému autu.
……"Můžu aspoň sedět vepředu, tati?" zeptal jsem se uštěpačně, když zasedl za volant. On se na mě ani nepodíval, jen pokrčil rameny. Obešel jsem tedy auto, otevřel si dveře, nastoupil a dveře jsem po sobě zase s hlasitým bouchnutím zavřel.
……"Co ti zase přelítlo přes nos?" zeptal se mě, když jsme vyjeli.
……"Myslíte kromě toho, že jste mě zatknul?"
……Usmál se. "Tvoje otisky byly po celém jeho bytě."
……"To ale neznamená, že jsem toho otrapu odkrouhnul."
……"Ale vloupal ses k němu."
……Zašklebil jsem se. "Kdepak, u Rigsbyho jsem byl jenom na návštěvě. Dokonce mi udělal i čaj."
……"Jo a já jsem hlavní sponzor sufražetek. Nevěš mi bulíky na nos, Goodwine."
……Chvíli jsem přemýšlel, jestli ho přes ten nos nemám raději praštit, než mu na něj něco věšet, ale rychle jsem si to rozmyslel. Zatčený jsem už přece byl - i když jsem neměl pouta - a nepotřeboval jsem si to ještě zhoršovat obviněním z útoku na veřejného činitele. Raději jsem se vrátil ke svému hlavnímu problému: "Už několikrát jsem vám vysvětloval, že mi nemáte co říkat synku. Nejen, že na to nejste dost starý, ale i přes všechnu vaši inteligenci, ani dost chytrý."
……Cramer se na mě podíval, zaváhal a pak bodl přímo do srdce: "To tě rodiče nenaučili vůbec žádný úctě? Musíš všechny pořád jenom urážet?"
……Pokrčil jsem rameny a snažil se na sobě nedat znát, jak moc se mě jeho komentář dotkl. "Urážím jenom ty, co si to zaslouží."
……"Tak to na tebe musí být opravdu pyšní."
……To taky zabolelo. Je totiž jen jediná věc, která je horší než nepřítomnost rodičů samotná. A to, že nevím, zda by na mě opravdu pyšní byli. Pořád si snažím namluvit, že určitě ano, jsem přeci úspěšný, známý, chytrý a vydělávám balík, ale jistý si nikdy nebudu. Jak si mohu být jistý někým, koho jsem vlastně nikdy ani neznal?
……Cramer vytušil, že něco nehraje a zastavil u krajnice. "Goodwine?"
……Nereagoval jsem. Nevěděl jsem, co říct.
……"Archie?" zkusil to znovu.
……To zabralo. Málokdy mi říkal Archie a způsob, jakým to vyslovoval, mi vždy přivodil husí kůži. "Nemám rodiče," začal jsem, "nikdy jsem neměl. Zemřeli, když mi bylo šest."
……"To mě mrzí," řekl potichu a já najednou nevěděl, jak se s tímhle citlivým Cramerem vypořádat. Nemohl jsem ho prostě jenom poslat do háje.
……"Mě taky," řekl jsem proto a on vytušil, že se nemá dál vyptávat.
……Znovu jsme se rozjeli.
.
 


Comments

1 Elleine | Web | 1. august 2012 at 20:50 | React

Určitě půjde :-) Rozhodně pak zveřejni fotky (a radši dej i vědět, protože bych to asi nepostřehla - jsem hrozný flákač) :-D

2 Elleine | Web | 1. august 2012 at 20:54 | React

Krásná povídka, škoda, že je to jednorázovka. Chtěla bych číst dál :-)

3 Thalia Contostavlos | Web | 1. august 2012 at 21:08 | React

[2]: Jsem ráda, že se ti povídka líbila :)

4 Elleine | Web | 1. august 2012 at 21:11 | React

Tak to si tě hned přidám do oblíbených, aby mi něco neuniklo. Tím to bude pojištěné :-)

[3]: Velmi :-)

5 Em Age | Web | 1. august 2012 at 22:16 | React

Jsem moc ráda, že ses přihlásila do hodnocení blogu. :D Upřímná Em Age ti tedy bude k dispozici. :D Nevadí, když si povídku přečtu až zítra? Dnes to na blogu balím a jdu spinkat. ;D

6 Thalia Contostavlos | Web | 1. august 2012 at 22:21 | React

[5]: Vůbec ne. Budu mít lepší hodnocení, když ti popřeju hezký sny? :D

7 Čerf | Web | 2. august 2012 at 1:01 | React

Dobrá prozaická etuda. Lehce nahozené, dobře to "teče" a dobře se to čte :-).

8 L'Artiste | Web | 2. august 2012 at 13:03 | React

jo jo, střílela jsem ze stoje. A vzdálenost? Vážně nevím, ale nijak daleko to nebylo... :)

9 Em Age | Web | 2. august 2012 at 19:02 | React

Máš nepopiratelnej literární talent. Jak začnu číst první odstavec, neodtrhnu se až do konce, moc se mi líbil druhej odstavec a to ciltý zakončení. Opravdu to bylo "přímo do srdce". :)

10 Thalia Contostavlos | Web | 2. august 2012 at 19:18 | React

[9]: Děkuju za poklonu. Těší mě to :)

11 Tez | Email | Web | 4. august 2012 at 0:05 | React

jo škoda, že jen jednorázovka :)) mooc hezký...=)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.