Slečna na baru

3. august 2012 at 20:14 | Thalia Contostavlos
Krátká povídka, která si snad ani nezaslouží, aby se jí povídka říkalo. Prostě a jednoduše jsem dostala pochybný nápad a už to bylo :)
Varování: žádné
Dislaimer: postavy nevlastním

.
……Seděl jsem na baru v tanečním klubu Flamingo a cumlal sklenku bourbonu, co jsem si před půl hodinou objednal. Měl jsem trpkou náladu. Toho večera jsme se totiž s Wolfem nehezky pohádali ohledně našeho posledního případu a já nemám rád, když je mezi námi zlá krev. Ať se dostanu do jakéhokoli průšvihu, vím, že se na svého zaměstnavatele můžu kdykoli spolehnout, že mě z tý rejže dostane. Avšak když jsou naše vzájemné vztahy na bodu mrazu, nemůžu si být jeho náklonností tak docela jistý.
……Zrovna jsem přemýšlel, jak dát věci zase do pořádku, když se ke mně přitočila taková drobná brunetka. Šaty měla šité na míru a klobouček s širokou krempou vypadal, že také nebyl nejlevnější. Dokonce i za parfém, kterým mě ovanula, musela dát tak kolem padesáti dolarů.
……"Dobrý večer," začala takovým tím sladkým hlasem, "copak tu děláte tak sám?"
……Pokrčil jsem rameny. "Užívám večera. A co vy?"
……Ona se lehce pousmála, jako by mi nevěřila, přitáhla si ke mně barovou židli a mrštně se na ní vyhoupla, ukázala mi při tom svá vysportovaná lýtka. Začal jsem horlivě uvažovat: buď je tato dáma opravdu velmi skvělá tanečnice, kterou muži nikdy nepustí z parketu, nebo vůbec není tou zazobanou paničkou, za kterou se vydává. Pokud šlo o první případ, mohla by se z ní vyklubat opravdu dobrá společnice pro večer, pokud se však jednalo o případ druhý, znamenalo by to, že chystá nějakou levárnu.
……"Tančíte?" zeptal jsem se proto.
……Zavrtěla jemně hlavinkou. "Ne, je mi líto. Ale ráda si povídám."
……Musím se přiznat, že mi úplně zatrnulo. Jako by se mi v hlavě najednou rozsvítilo. Rozhlédl jsem se a uvědomil si, že se přitočila k jedinému mužskému, co vypadal, jako by na baru utápěl žal v alkoholu. Našla si snadný cíl a chtěla si povídat. Její lýtka najednou dávala smysl. Vsadil bych sto dolarů, že ty šaty si vypůjčila od nějaké své známé, stejně tak klobouk a parfém.
……"Já nechodím do kostela, slečno, a nikdy chodit nebudu." informoval jsem ji proto.
……Ani se nezarazila nad tím, že jsem ji odhalil. V New Yorku byly nejspíš slečny, obracející na víru mnohem otrlejší než v Ohiu. To se ovšem dalo soudit už ze stylu, jakým byla oblečená. "Vážně? Vy se nikdy nemodlíte?"
……"Ne."
……Nedala se jen tak odbýt. "A to ani před jídlem?"
……"Nikoli," zazubil jsem se. "náš kuchař vaří dobře."
……Nepochopila to.
.


 


Comments

1 Em Age | Web | 3. august 2012 at 21:38 | React

Ta pointa na konci je skvělá. :D Ta slečna mi ke konci vůbec nebyla sympatická, jako na začátku. :D Další skvělá povídka. Archieho začínám mít ráda, snad takovýchle krátkých a výstižných povídeček zde bude časem mnohem víc. ;)

Jinak, ty čteš pouze detektivní knížky?

2 Thalia Contostavlos | Web | 3. august 2012 at 21:47 | React

[1]: Krom povinné četby, ano.

A povídek je v sekci fanfiction celá hromada :)

3 Em Age | Web | 3. august 2012 at 22:21 | React

[2]: Vážně? tak to budu mít co číst! :) Měla bys bejt spisovatelka, neuvažovalas někdy o tom?

Jináč já taky čtu odborný knížky, ale o matematice ne-e. Většinou si v knihovně půjčuju něco o astronomii, kosmologii nebo filosofii. :) A zajímá tě něco  z tohohle?

4 Thalia Contostavlos | Web | 3. august 2012 at 23:39 | React

[3]: To budu jedině ráda, myslím, že spoustu z těch povídek tady ještě nikdo nečetl.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.