To je moje!

9. october 2012 at 17:20 | Thalia Contostavlos (TT)
Po extrémně dlouhé době je tu opět kraťoulinkatá povídka, tentokrát na téma týdne. Věříte mi, že je mi opravdu líto, že jsem vás zanedbávala? Ne? Opravdu ne? Tak si trhněte nohou! :D
Varování: žádná
Disclaimer: postavy nevlastním

.
……"Dětinské," poznamenal jsem potichu a znechuceně jsem se zašklebil. Už poněkolikáté jsem si prohlédl osazenstvo naší skromné kanceláře v Západní Třicáté páté ulici a nestačil jsem kroutit hlavou. Byla to ale pěkná sešlost.
……Wolfe seděl rozvalený ve svém oblíbeném (a na míru vyráběném) křesle a netrpělivě čekal, až pěna jeho právě nalitého piva klesne na tu správnou hranici, aby se mohl konečně napít. Dělá to vždycky a já jsem se naučil být natolik trpělivý, abych to nekomentoval. Z červené klubovky, která stojí přímo naproti Wolfově stolu, se na něj nepříjemně mračila naše klientka. Dozvěděla se totiž právě, že její tolik milovaný syn před dvěma týdny v hotelovém pokoji na Sedmdesáté druhé odkrouhnul jednoho vyděrače a ona, že teď musí Wolfovi zaplatit za jeho polapení. Je snad samozřejmé, že se jí to příliš nelíbilo.
……Po její levici klidně seděl již zmiňovaný syn. Na ramenou měl silné ruce seržanta Purleyho Stebbinse, které ho drželi na místě a na tváři drzý úšklebek. Ve druhé řadě, jen asi sedm stop od mého stolu, seděla rudovlasá slečna a probodávala šklebícího se mladíka pohledem. Byla údajně velice důvěrnou přítelkyní naší oběti, ale podle mého si to jenom malovala. Měla jediné štěstí, že nehysterčila, jinak bychom jí museli dát sbohem.
……Posledním účastníkem naší malé seance - pokud tedy samozřejmě nepočítám sebe - byl inspektor Cramer. Stál po pravici naší klientky, opíral se o polici s knihami a tvářil se, jako by mu právě někdo řekl, že jeho gumová kačenka se utopila. Zarputile si prohlížel obsazenou červenou klubovku, ve které obvykle sedává on a vydával skoro neslyšitelné zvuky utrpení. Jak jsem řekl, dětinské.
……Je sice pravda, že v tom zachovalém křesílku sedává už od nepaměti, ale jmenovku na něm rozhodně nemá a tudíž nevidím důvod, proč by se měl rozčilovat. Navíc by se za daných okolností měl starat spíše o to, komu nasadit želízka a ne kam uložit svoje těžiště. Troufám si říct, že k dokonalosti už chybělo jenom, aby okolo sebe začal zuřivě máchat rukama a s ukřivděným výrazem v obličeji ječet: "To je přece moje křeslo! Moje!"
……Jako už tolikrát předtím jsem došel k názoru, že někteří lidé by si rozhodně měli ujasnit své priority.
.
 


Comments

1 Simi | Email | Web | 9. october 2012 at 17:31 | React

Ahoj

2 pribehygayu | Web | 9. october 2012 at 17:37 | React

pěkný křeslo

3 Infinity | Email | Web | 9. october 2012 at 18:08 | React

Chyběla jsi mi tady, jsem ráda, že jsi zpět! :-)
A ta povídka je skvělá, na konci i dost vtipná. :D

4 Literární Umělkyně | Email | Web | 9. october 2012 at 19:00 | React

Už doluho jsem nečetla nic dobrého :) Klobouk dolů..

Nehceš se u mě na blogu zapojit do projektu za super ceny?

5 Alča | Web | 15. october 2012 at 18:54 | React

Ahoj, tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího na TT.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.