Ether

1. february 2013 at 14:09 | Thalia Contostavlos
……Velice stará povídka, kterou jsem našla v jednom ze svých sešitů. Je to spíš jenom takový výstřižek, ale přesto doufám, že se vám bude líbit. :)
Varování: žádné
Disclaimer: postavy nevlastním


.
……… Zavřel jsem za ním dveře a vrátil se zpět do kuchyně. Tam postával Fritz a váhavě se na mě díval.
……"Klient?" zeptal se s nadějí v hlase. Zavrtěl jsem hlavou.
……"Škoda, byl to takový džentlmen."
……Zkoumavě jsem se na něj podíval. Pan Challenger džentlmenem jistě byl, tedy aspoň jsem si to doposud myslel.
……"Fritzi," začal jsem, "ty na mě máš opravdu pozoruhodný vliv."
……"Vážně?" zeptal se nedůvěřivě.
……"Ano," odvětil jsem s úsměvem, "tvůj talent mýlit se v lidech je tak výrazný, že jsem skoro v pokušení o panu Challengerovi pochybovat."
……Fritz se zakabonil a namířil na mě nůž. Zvedl jsem ruce v gestu kapitulace a vycouval z kuchyně dříve, než by mohlo Fritze napadnout přimíchat mi něco do jídla.
……Když jsem si sedl na svou židli, rozhlédl jsem se po kanceláři. Něco bylo špatně. Zvedl jsem se a přešel jsem od stolu ke globusu a zase zpátky. Něco bylo definitivně špatně. Podíval jsem se na hodinky a došlo mi to. Jedenáct hodin a pět minut a Wolfe ještě nebyl dole. Počkal jsem dalších několik minut a pak jsem se vydal nahoru do skleníků. Horstman měl rýmu nebo nějaký jiný druh smrtelné nemoci a tak byl Wolfe nahoře na střeše sám. Vyběhl jsem ta dvě patra a vstoupil do tropického prostředí uzpůsobeného pro orchideje. Prošel jsem prvním oddělením a už jsem skoro minul i druhé, když mě upoutala velryba roztažená jak dlouhá, tak široká za bednami sazenic. Když jsem vstoupil dovnitř, ucítil jsem povědomý pach. Ether. Hned mi bylo jasné, co se stalo.
……Popadl jsem tedy velrybu za nohy a vytáhl ji zpod skleněné střechy ven na chodbu. Zkusil jsem tep a hlasitě jsem si oddechl, když jsem ho našel. Nebyl jsem zrovna připravený jít panu Wolfovi na pohřeb. Když jsem si byl jistý, že se mu v podstatě nic nestalo, chvíli jsem koketoval s myšlenkou, že ten skleník vyvětrám a nechám ty krásný kytky v prosincovém klimatu zmrznout, ale pak jsem si to rozmyslel. Wolfe si pak vzduch vymění pomocí ručního čerpadla. Co si navařil, to si taky sní.
……Došel jsem pro čpavek a dal mu trochu vdechnout. Oči otevřel téměř okamžitě.
……"Co to děláte?" vybafl na mě.
……"Zachraňuji vám život, pane." odsekl jsem. "Nevím sice, co jste dělal s tím etherem, ale moc se vám to nepovedlo."
……Wolfe jenom zavrčel a natáhl ke mně ruku. Potřásl jsem mu jí a odkráčel se slovy: "Děkovat mi nemusíte, jsem za to placený." Však ono mu neuškodí, když se pro jednou posbírá sám. A povedlo se mu to docela rychle, výtah jsem uslyšel, už když jsem byl v mezipatře …
.
 


Comments

1 jessie | Web | 1. february 2013 at 17:47 | React

toho sem se nejvíc bála že se to nevymyje:D každýmu jinak no..:D

krásná povídka, hezky píšeš:) vážně

2 Natalia Contostavlos | Email | Web | 1. february 2013 at 18:38 | React

[1]: Děkuji moc :)

3 es ef | Web | 1. february 2013 at 22:14 | React

Skvělý!

4 Sydney | Web | 2. february 2013 at 9:36 | React

Ale to vie tak človeka vytočiť. Také deti by sa mali hrať na ihrisku a nie na blogu. A ty si to potom ako vyriešila?

5 Jasmin | Email | Web | 2. february 2013 at 10:00 | React

dobre píšeš :)

6 Natalia Contostavlos | Email | Web | 2. february 2013 at 10:44 | React

[3]:,[5]: Děkuji mnohokrát :) Jsem ráda, že se povídka líbila :)

7 tracy12 | Web | 2. february 2013 at 11:21 | React

Krásně napsaný !

8 in-my-heart-4ever | 2. february 2013 at 12:36 | React

Krásný blog!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.