V očekávání

8. april 2013 at 21:47 | Thalia Contostavlos
……Krátká povídka, kterou se vám chci maličko připomenout. V poslední době moc nestíhám, protože se připravuji na maturitu a věřte tomu nebo ne, zabírá mi to spoustu drahocenného času, který bych raději věnovala něčemu jinému ... co se dá ale dělat, že? :D
Varování: žádné
Disclaimer: počkejte, zkontroluju to ... ne, pořád ty postavy nevlastním

.
……"Archie, uklidněte se," řekl Wolfe, když jsem si už potřetí toho večera poposedl na židli. Zamračil jsem se na něj, ale troufám si říct, že Wolfa to nijak nezasáhlo, protože se znovu začetl do své knihy a na mě se nedíval. Bichle, ve které právě listoval, přišla ráno poštou přímo z Československa a byla plná obrázků sněhových vloček. Dokázal jsem si docela dobře představit, jak se můj zaměstnavatel v duchu prodírá dva metry vysokými závějemi, obličej si kryje před ledovým větrem a pozoruje sněhové vločky snášející se na zem a to všechno z pohodlí svého na zakázku dělaného křesla.
……"Nesmíte usnout, pane, zmrznete," poznamenal jsem proto, abych ho z té fantazie vytrhl. Nelíbilo se mi pomyšlení, že zatímco já trpím, on si užívá.
……"Nechovejte se jako malé dítě, Archie. Já přece nemohu za to, že nemáme žádný případ."
……Pokrčil jsem rameny. To byla sice pravda, ale nemusel by se kvůli tomu tvářit tak spokojeně. Byl si totiž moc dobře vědom, že náš poslední klient nám zaplatil tolik, že minimálně další tři měsíce nemusíme vůbec pracovat a naši životní úroveň to vůbec nepoznamená. To Wolfa samozřejmě nesmírně těšilo, protože on příliš rád nepracoval. Vlastně nepracoval rád vůbec. Jediný důvod, proč přijímal stále nové případy, byl, že jinak by si nemohl žít tak extravagantně, jak byl zvyklý. Třípatrový dům na západě Manhattanu se skleníky plnými vzácných orchidejí na střeše a vlastním kuchařem až ze Švýcarska v kuchyni není zrovna ta nejlevnější záležitost. Já jsem měl ale na rozdíl od Wolfa dojem, že se z nedostatku jakékoli záživné práce ukoušu nudou.
……Zívl jsem a znovu jsem otevřel ranní noviny doufaje, že objevím něco, co jsem ráno přehlédl. Po deseti minutách zoufalého prohlížení potištěných stránek jsem usoudil, že se snažím zbytečně a jal jsem se znovu otravovat Wolfa: "Nechcete donést šálu? Nahoře ve skříni vám visí ta, co jste dostal minulý rok od Lona k narozeninám."
……Wolfe se zašklebil. "Archie, nechtěl byste se jít někam projít?"
……Zavrtěl jsem hlavou. "Bolí mě nohy. Jediný, co potřebuje nějakou aktivitu, je momentálně můj mozek." Upřímně řečeno, cítil jsem se jako dítě o Vánocích nedočkavě vyhlížející Santa Clause z okna. Když nad tím tak přemýšlím, pravděpodobnost, že dostaneme nějaký případ, byla asi tak stejně vysoká jako, že Santa opravdu existuje.
……Wolfe se ale nevzdával. "Tak si přečtěte nějakou knihu, máte jich tu desítky." řekl a nezvykle rozmáchlým gestem ruky ukázal na naši knihovnu.
……"Já bych radši, abychom měli desítky potenciálních klientů, pane. Jste si jistý, že s tím nejde nic dělat? Bral bych úplně cokoli, možná dokonce i obyčejnou sledovačku."
……Wolfe si povzdychl, zavřel oči, odložil knihu a po dlouhé půlminutě znovu oči otevřel. "Archie," začal trpělivě, "víte moc dobře, že jako soukromí detektivové musíme počkat, až někdo bude potřebovat naše služby. Nemohu si přece objednat nějakou vraždu, abych uspokojil vaši hladovou mysl. Buďte trpělivý a nějaký případ se jistě objeví."
……Chtěl jsem nejdříve poznamenat, že objednat si vraždu není zas tak špatný nápad, když mi došlo, co řekl. Buďte trpělivý a nějaký případ se jistě objeví? Nevím, jak vám, ale mně to znělo spíše jako slib, než jen jako přátelské ujištění. Že by ten tlustý génius učinil potřebné kroky, které by dovedly nějaký ten případ až k našemu prahu? Bylo to možné, Wolfe si rád hrál na tajemného. Na druhou stranu se mě mohl snažit jenom vycukat, takže jsem se rozhodl své nadšení nedávat příliš najevo, abych se neztrapnil a jal se raději vyčkávat zazvonění domovního zvonku. Někdo prostě přijít musí, ať už to bude klient nebo Santa …
 


Comments

1 inny-chill | 10. april 2013 at 21:32 | React

Ďakujem ti za tvoj komentár :) máš pravdu, viem, ako to myslíš ;)...

2 ChristinaD | Email | Web | 12. april 2013 at 22:01 | React

Ahoj,
zaprvé ti chci poděkovat za komentář na mém blogu, jsem ráda, že na něj někdo přijde, když mu to sama neřeknu - moc mě těší, že někdo můj blog dokáže najít i sám... :) Také bych ti ráda pochválila tvůj vzhled blogu a co víc - tvůj spisovatelský talent. Tahle krátká povídka se mi opravdu moc líbila a já se na tento blog určitě ještě vrátím.
Hodně štěstí v další tvorbě.
Christina

3 ChristinaD | Email | Web | 12. april 2013 at 22:48 | React

Děkuji. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.