Pro anorektické blogy

23. july 2013 at 17:46 | Thalia Contostavlos |  Author´s Note
……Ano, už je to tak. Měla jsem plnou pusu řečí, jak o tomhle hloupém tématu psát nebudu a pro ana blogy budu i nadále ignorovat, ale nedá mi to. Přečetla jsem většinu článků věnovaných tomuto tématu a pociťuji jakousi morální povinnost se k němu také vyjádřit.
……Před chvílí jsem si dokonce prohlížela diskuzi na jedné anglické stránce, kde se řešilo, zda pro ana blogy cenzurovat nebo ne. Přečetla jsem si pár názorů a utvořila několik vlastních. Je pravda, že já pro anorektické blogy nepodporuji, ale musíte se nejprve dozvědět, co přesně já osobně za takové blogy považuji. Rozhodně sem nepatří blogy anorektiček, které se ze své nemoci zpovídají a chtějí se podělit o své zkušenosti a zážitky. Takových slečen si vážím a obdivuju je, že mají sílu se takto nebezpečné nemoci postavit a otevřeně o ní mluvit.
……Já osobně si pod názvem "pro ana" představím blogy, které anorexii podporují. Autorky těchto blogů mají za své největší vzory dívky nemocné mentální anorexií, což je už samo o sobě donebevolající. Tyto dívky jsou většinou duševně víceméně v pořádku a pouze se nechaly strhnout proudem ostatních hubnoucích kostřiček a nenávistných komentářů hloupých šikanátorů.
.
.
……Hned na začátek si něco ujasněme, anorexie není životní styl (jak některé blogerky tvrdí) a rozhodně se nikdo nemůže ráno vzbudit a říct si: "Ode dneška jsem anorektička." Mentální anorexie, jak už název napovídá, je vážná psychická nemoc, jejíž definici si každý jistě může najít někde na Wikipedii. Životním stylem se stává napodobování anorektiček. Chování pro ana blogerek je stejně absurdní jako by se někdo rozhodl vyspat se s co nejvíce lidmi v naději, že chytne AIDS (Mimochodem, v pokročilejších stádiích AIDS se taky hubne, nechcete to zkusit? Šance, že na konci zemřete je vlastně skoro stejná.) … jak jsem řekla, absurdní.
……Tyto blogy navíc mají tendenci ovlivňovat ostatní lidi. Jedna dívka ve zmíněné diskuzi tvrdila, že jeden pro ana blog dokonce podpořil její poruchu příjmu potravy a musela být posléze hospitalizována. Myslím, že všichni trochu podceňujeme sílu internetu. Velká masa blogů mluvících o dvou lžičkách jogurtu na oběd může závažně ovlivnit názory duševně nepříliš silného jedince (občas i ty duševně silné).
……Na druhou stranu, pro anorektické blogy bych hned nerušila (alespoň ne všechny). Fungují totiž i jako zásobárna informací pro rodiče a nebo kamarády anorexií postižených děvčat, o tom, jak rozpoznat příznaky, jaké triky anorektičky zkoušejí a co jedí (resp. nejedí). Mohou zosobňovat jakési varování před podobným "stylem života".
……Tak to by asi bylo všechno. Můžete souhlasit a nemusíte, ale v každém případě uvítám vaše komentáře.
 


Comments

1 Cherry Steel | Web | 23. july 2013 at 18:24 | React

Tomu říkám racionální názor. V postatě ti nemám co vytknout. Snad jen bych dodala, že většina dívek, které po anorexii doslova TOUŽÍ, nemohou být úplně psychicky Oukej. A hlavně jsem si všimla, že nejvíc děvčat do tohoto "padá" v pubertě. A nechápu, jak může existovat rodič, který má doma anorektičku a nevšimne si toho...
(S)měj se :)

2 *Vee* | Web | 23. july 2013 at 18:30 | React

Jo souhlas :)
Holky (a někdy nejen holky), který tímhle trpí jsou nemocný, ale když už jsou tak mě opravdu, slušně řečeno štve, že se najde pár lidí, který je v tom podporují :/

3 Vendy | Web | 23. july 2013 at 20:52 | React

Otázka je, jestli rodičové vůbec nějaké blogy čtou, natož ty proanorektické.
Oni totiž vůči svým potomkům bývají nejvíc zaslepení (pod svícnem největší tma) a nechtějí si připustit, že zrovna s jejich dítětem se něco takového děje (cesta k poznání a otevření očí je opravdu kličkatá a taky bolavá).
Spíš jsem proti těmto blogům. Jenže, jak je zakázet? Smazat jeden, vznikne deset dalších... takže spíš nějakou osvětu, otravovat je na jejich vlastním hřišti, psát nesouhlasné komentáře a nutit je trochu myslet.

4 Margareth | 23. july 2013 at 22:18 | React

Tvůj názor se mi líbí. Také jsem si pročetla pár pro ana blogů a paradoxně hodně z těch blogů píší dívky 13-15 let a více. Myslím, že nejrůznější psychologové a psychiatři by se měli zabývat více i tímto fenoménem.

5 mengano | Email | Web | 23. july 2013 at 22:22 | React

Stejně jako Vendy si nemyslím, že by něčemu pomohlo tyhle blogy mazat. Každý má právo vyjádřit svůj názor, tedy i duševně nemocné holky a holky, které si jen na anorektičky hrají.
Za nebezpečné považuju to vzájemné podporování a hecování, kdy jedna druhou utvrzují v tom, že hrst otrub za den je dostačující jídlo a úplně nej je nejíst vůbec nc.
Napsala jsi to moc dobře a tvůj článek jsem dala do výběru na blogosvet.blog.cz

6 Mirielka | Web | 24. july 2013 at 10:49 | React

Zcela sdílím Tvůj názor - anorexie není životní "styl", ale skutečná nemoc. Ty holky, co si na ní jen "hrají" jsou hloupoučké a neuvědomují si, že se tím jednou zničí. To přirovnání k AIDS mi přijde více než trefné, bohužel je to tak.

7 Neriah | Web | 27. july 2013 at 15:39 | React

Zakázání těchto blogů by nejspíš fakt nic nevyřešilo, ony ty holky by si našly jiný způsob, jak do světa vykřičet svoje jídelníčky neobsahující vůbec nic... Bohužel jsem ale na těchto blozích ani nenašla nic přínosného, co by mi mohlo jakožto rodinnému příslušníkovi anorektičky nějak pomoct. Četla jsem dvě knihy o anorektičkách - obě byly výpovědi a dost drsné. Ale abych pravdu řekla, po přečtení jsem stejně nepochopila, jak někdo může chtít něco takového podstoupit jen pro krásu, která štěstí stejně nepřinese...
Snad se alespoň některým rozsvítí v hlavě a začnou si užívat života bez řešení kalorií a omezování jídla. Místo psaní blogů by ty slečny měly jít raději sportovat.

8 Šíryen | Email | Web | 28. july 2013 at 12:48 | React

Za ten druhý odstavec bych Ti nejraději vlepila polibek (ne, nejsem úchyl)! Takřka u všech jiných článků, mi totiž zmínka o dívkách, které se pouze vypisují ze zážitků, chybí. Do jednoho pytle se to házet rozhodně s tím zbytkem nedá.

9 Elliette | Email | Web | 30. july 2013 at 11:07 | React

S článkem naprosto souhlasím, jinak pěkně napsané.

[1]: Já na psychiatrii zažila dívku, která nakonec sama uznala, že má problém, že se sama nedokáže donutit jíst a že ji to trápí. Rozhodla se tedy, že chce pomoc odborníka a tak nastupovala na pobyt v léčebně. Při nástupu jí maminka neskutečně brečela a prosila, div ne na kolenou, ať si to rozmyslí a nikam nechodí. Místo aby byla ráda, že je slečna rozumná a snaží se s tím něco dělat.

A naprosto souhlasím s tím, že obdivuji dívky, které si anorexií doopravdy prošli a dokáží o ní mluvit a předat své zkušenosti.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.