Infantilní touhy

6. december 2013 at 11:45 | Thalia Contostavlos |  Author´s Note
......Kdo by nezažil nějakou situaci, ve které se i přes svůj věk a vyspělé smýšlení chtěl zachovat jako pětileté děcko. Ve chvíli, kdy vás někdo kárá, máte nutkání vypláznout na něj jazyk. V divadle se vám chce velmi nahlas smát, popřípadě běhat mezi sedadly. V kostele se bráníte touze mluvit sprostě. Málokdo ale svým dětinským touhám doopravdy podlehne. Přesně jako napsal pan Jirotka ve své knize Saturnin, jsou lidé, které napadne po ostatních házet koblihy, ale těch kteří se skutečně zvednou a začnou kolem sebe metat oblíbené pečivo, moc není.
......Já osobně se vyskytuji někde na rozhraní. Infantilní nápady mám pořád (stojím si za tím, že v devatenácti prostě ještě nejsem dostatečně vyspělá a mám na to tudíž právo) a občas jsem dokonce v takové náladě, že je uskutečním. Abych vám tu uvedla nějaké případy:
......Na škole máme před jednou přednáškovou místností takové ty velké "lednice", které slouží k udržování stálé teploty pro vzorky botaniků. Tyto obrovské krabice jsou zdrojem neskutečného pokušení, protože je na nich nespočet různě barevných knoflíků a čudlíků, se kterými si má člověk nutkání hrát. Děkuji bohu za to, že mě nikdy spolužáci nenechali s lednicemi samotnou, jinak bych se neudržela a přístroje pravděpodobně rozladila, pokud ne úplně vypnula.
......Už jsem se také zmínila o chuti mluvit neskutečně sprostě, když se nacházíte v chrámu božím. Nenapsala jsem to tu jen tak, znám to z vlastní zkušenosti. Nemám ráda kostely a tak, když mě někdo násilím do nějakého dostane, chci se mu naprosto nedospěle pomstít a to i přes to, že sprostá slova nesnáším a málokdy je z pusy vypustím. Chtěla bych poznamenat, že touto koblihou jsem ještě nikdy nehodila, i když párkrát už jsem zašeptala něco ve smyslu "k čertu s bohem" nebo "kterénská zima".
......Pokud mám uvést příklad, kdy jsem koblihami házet začala, musím zmínit letošní "hodnocení přednášejících", které nám na škole tento týden už třikrát rozdali. Nemám ráda dotazníky, protože mám pokaždé tendenci vyplňovat je úplně nesmyslně a je mi pak hloupé je odevzdat. Když jsem ovšem zmíněný oranžový papír dostala už potřetí, neudržela jsem se a hned na začátku jsem zaškrtla, že jsem muž. Pak už se to vezlo. Nutno dodat, že doufám, že se dotazníky neberou nijak vážně.
......Jsem malá a přestože kvůli tomu nemám žádné komplexy, rozčiluje mě, že v metru nebo v autobuse často pohodlně nedosáhnu na vodorovnou tyč nad hlavami cestujících. Když se jí z nějakého důvodu musím držet, připadám si vždycky jako natažená na skřipci. Párkrát jsem už kvůli tomu dostala nápad se na zmíněnou tyč zavěsit a chvíli se na ní houpat. Když jsem se k tomu jednou konečně odhodlala (byla jsem unavená), byla kolem mě spousta lidí, které jsem neznala, ale jejichž nohavice se posléze velmi dobře seznámily s mými podrážkami.
......O touze poskakovat po chodníku (protože čáry mezi dlažebními kostkami jsou hadi a ty tmavé dlaždice reprezentují lávu, takže na ně přece nemůžu šlapat), pomlaskávat si v metru a dělat na sebe hloupé obličeje, stepovat na autobusové zastávce či neustále sarkasticky komentovat průběh přednášky genetiky, ani nemluvím.
......Ráda bych na tomto místě poznamenala, že nejsem blázen, netrpím žádnou psychickou poruchou a kdo popírá, že by kdy něco podobného dělal, lže. Myslím, že každý občas potřebuje oddych a takovéto chvíle slabosti nám v průběhu stresujícího dne často pomohou se trochu uklidnit.
......Chtěla bych proto říct, že by se lidé neměli svému dětskému já tak urputně bránit a občas se trochu uvolnit. Je však nutno správně odhadnout situaci, protože kdybych ty barevný tlačítka někdy zmáčkla a zničila tím někomu preparát potřebný k bakalářce nebo něco podobného, nejspíš byste mě pak našli někde zmlácenou a zkrvavenou v pangejtu. Aplikujte tedy na svůj život dospělý rozum a dětské touhy a užívejte si, dokud vás napadají infantilní myšlenky. Jednou totiž třeba opravdu dospějete.
 


Comments

1 Majkayela | Web | 11. december 2013 at 16:35 | React

Mně je patnáct let, ale občas mám problém opačného rázu. A to, že se chovám až moc dospěle a vážně na svůj věk. Pak si lidi kolem nejspíš myslí, že jsem něco jako suchar a když pak prohodím nějaké to sprosté slovo nebo se pořádně rozčílím a projevím svůj názor, jsou strašně překvapení. Když pak mám slabé chvilky a chovám se naprosto iracionálně (to ta puberta), říkají zase, že jsem pako. Tak kde je potom ta střední cesta?! Jinak si myslím, že tvůj článek je naprosto přesný a měl by nám říct, abychom nebyli tak "upnutí". A vím, že mám psát pouze komentáře týkající se daného článku, ale musím uznat, že jsem konečně našla blog, který opravdu o něčem je! Takže ti za to děkuji :) A pardon, že je ten komentář trochu delšího rozsahu :)

2 Sassy | Web | 11. december 2013 at 18:56 | React

Ty si teda sympatická! ^^ Väčšina zo spomenutých vecí napadá aj mne, dennodenne :D Som rada, že sa k tomu niekto prizná. Ešte by som pridala neuveriteľné lákanie hojdačiek a detských ihrisiek (sú do 50 kilov, tam predsa môžem! :D) a tie bazény s farebnými guličkami v detských kútikoch v nákupných centrách, oh, vždy tým deckám závidím. Som, prosím pekne, maturantka, ale aj tak mám chuť správať sa ako decká z osemročného, tie môžu kričať a naháňať sa po chodbách...

3 Thalia Contostavlos | Email | Web | 11. december 2013 at 20:46 | React

[1]: Děkuju za milý komentář :) Opravdu jsi mě potěšila. Jinak si z toho nic nedělej, když mě bylo patnáct, taky jsem se chovala až moc vyspěle ... asi si to nahrazuju :)
[2]: Áno, houpačky :D Ještě loni jsem se houpala snad každý týden, ale teď nějak nemám kde :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.