Pracovní podmínky

15. september 2014 at 11:38 | Thalia Contostavlos
......Dobrého rána přeju,
nedávno jsem se v Literárním klubu přihlásila do duelové soutěže a tento týden na mě přišla řada. Jako inspirace mi byla předložena fotografie a za úkol bylo napsat krátké dílko.
......Pokud se i vy chcete přihlásit do soutěže, tuším, že nějaká volná místa ještě jsou tady.
......Duel tohoto týdne je zase tady. Přečtěte si prosím obě díla a hlasujte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí :)
.

......"K čertu, v tomhle rachotu se nedá pracovat," prohlásil jsem hlasitě a očima švihnul po mladíkovi, co zrovna v rohu naší kanceláře sestavoval jakýsi jednoduchý kladkostroj. Na odpověď se mi bohužel místo omluvy a kýženého ticha dostalo jen přidrzlého úsměvu a nedbalého pokrčení ramen.
......Povzdechl jsem si nad svou bezmocí. Můj zaměstnavatel se totiž včera večer rozhodl, že to osmadvacet let staré palisandrové obložení, co se skví na našem stropě, je příliš tmavé a že by ho rád vyměnil za něco z teaku. Můj názor, že kdyby se obložení trochu oprášilo, bylo by hned světlejší, nikoho nezajímal a tak dnes u dveří zazněl v devět hodin ráno zvonek a já byl nucen vpustit dovnitř nevycválaného mládence v manšestrových kalhotách.
......Rámus neutichal a tak jsem se rozhodl nechat prozatím nekonečného přepisování korespondence s klienty naší detektivní agentury a usmyslel si, že nastal čas vyčistit si zbraň. Otevřel jsem tedy rozvážně příslušnou zásuvku svého psacího stolu a s očima stále upřenýma na mladíka jsem z ní postupně vytáhl kožený hadřík na leštění, čistící kartáček na protáhnutí zásobníku a nakonec svůj oblíbený revolver.
......Cápek, kterého jsem se takto kreativně snažil zastrašit, měl tu drzost se na mě zakřenit a pak provokativně zaškubat provazem, co držel v ruce. Bylo to klasické lodní lano s odrbanýma koncema a na několika místech prořídnuté skoro až k přetržení. Pracant v manšestrákách ho evidentně používal často.
......"Bude ti to trvat ještě dlouho?" zeptal jsem ho s výmluvným pohledem na zbraň, co mi poklidně ležela na stole. Pokusil jsem se při tom svůj hlas donutit, aby zněl temně a výhružně, ale podle pozdvižených obočí mého trýznitele se mi to příliš nepovedlo.
......"O co vám kráčí?" zeptal se s ledabylým úšklebkem, který jasně naznačoval, že ví, že blafuju.
......"Na co ta kladka?"
......"Abych ten kazetovej strop v klidu snesl dolu. Nebo byste byl radši, kdybych vám to těžký obložení jen tak pustil na podlahu?"
......Pokrčil jsem rameny. "S tím, v jakým stavu je to lano, se tomu asi stejně nevyhneme."
......"Tohle lano ještě nikdy nepolevilo."
......"Všechno je jednou poprvý," zamručel jsem trochu podrážděně. V hlavě se mi při tom objevila myšlenka, že někteří lidé by občas potřebovali trochu proplesknout. Než abych se ale pouštěl do nesmyslné potyčky, zvedl jsem se raději ze židle, vrhnul jeden uražený pohled směrem k mladíkovi a opustil kancelář s úmyslem promluvit si se svým šéfem o vhodných pracovních podmínkách. Byl jsem zrovna na druhém podlaží, když se zezdola ozvala hlasitá rána. Zakroutil jsem hlavou. "Prý ještě nikdy nepolevilo,"poznamenal jsem sarkasticky a protočil panenky, "Tady se vážně nedá pracovat, asi požádám i o zvýšení platu."
 


Comments

1 Infinity | Web | 18. september 2014 at 19:39 | React

To je skvěle napsaný! Mám tvůj styl psaní ráda. A i když v duelu tvá soupeřka napsala vtipné dílko, to tvé si mě získalo víc, takže jsi získala můj hlas. :)

2 Thalia Contostavlos | Email | Web | 18. september 2014 at 19:48 | React

[1]: Děkuju moc za kompliment i za hlas. To mě potěšilo :)

3 Kika | Email | Web | 19. september 2014 at 10:41 | React

úplně jako ze života - bohužel smutná klasika :-) A přeju hodně štěstí v soutěži, tohle bude napínavé do poslední chvíle!

4 Thalia Contostavlos | Email | Web | 19. september 2014 at 11:27 | React

[3]: Děkuju moc :)

5 Jannie Wearbliss | Web | 19. september 2014 at 19:50 | React

Představila jsem si starou detektivní kancelář ze starých časů, ani nevím proč. Opravdu zajímavý námět, moc dobře píšeš.

6 Thalia Contostavlos | Email | Web | 19. september 2014 at 19:57 | React

[5]: Nejsem si jistá, čím to na tebe tak zapůsobilo, faktem ale je, že já měla v mysli také detektivní kancelář ze starých časů (třicátá nebo čtyřicátá léta v New Yorku) :)

7 a2l | Email | Web | 5. december 2014 at 23:44 | React

Poslední věta mě teda dostala! :) Tvůj styl psaní má vážně šmrnc a celé se to nese na takových pozitivních vlnách, moc vydařené! ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.