Archie´s Thoughts

Z krabice

30. january 2013 at 18:50 | Thalia Contostavlos
……Před chvílí jsem se hrabala ve staré plechové krabici od sušenek, která mi leží na stole, a do které si ukládám některé své poznámky a útržky povídek. Našla jsem kráťoulinkaté zamyšlení napsané kdysi na desky sešity ze ZSV :) Není to sice nic světoborného, ale z nějakého záhadného důvodu to na mě dechlo takovou melancholickou atmosférou. Tady je:
.
……Podíval jsem se na Cramera, který seděl v naší červené klubovce, žvýkal konec svého doutníku a čekal, až se Wolfe snese dolů do kanceláře a obšťastní ho svou přítomností. Byl to opravdu zajímavý pohled. Vypadal, jako by tam patřil. Jako by tam před těmi dvanácti lety, kdy jsem ho potkal (ačkoli jsem pro Wolfa ještě nepracoval), zasedl a už nevstal. Zarazil jsem se. Už jsem si zvykl, že můj mozek bere Wolfa, Fritze a kluky jako jakousi rodinu, ale od kdy to samé platí pro Cramera?
……Byl jsem z toho tak zmaten, že jsem si ani nevšiml, že na mě Cramer mluví: "Sakra, Goodwine! Posloucháš?"
……"Už jo, měl jsem na chvíli vypnutej přijímač."
……Cramer se zašklebil a přesunul si doutník z jednoho koutku úst do druhého. "To jsem si všim."
……Usmál jsem se na něj jako na nového člena rodiny a zeptal se: "Co jste chtěl?"
……Inspektor jenom zakroutil hlavou. "To je fuk. Stejně už jsem to zapomněl."
……Zvedl jsem obočí a rozhodl jsem se zdržet veškerých poznámek ohledě Cramerovy senility.

Jak funguje génius

30. july 2012 at 13:20 | Thalia Contostavlos (TT)
……Možná je vám již známo, že můj zaměstnavatel, soukromý detektiv Nero Wolfe, je génius. Těžko říct, kdo s tím tvrzením přišel jako první, ale jisté je, že se to stále dokola potvrzuje. Spousta lidí mého chlebodárce hluboce obdivuje a je ochotna platit mu za jeho služby až nekřesťansky vysoké honoráře.
……O
d doby, co jsem pro pana Wolfa začal pracovat, jsem již několikrát uvažoval o tom, jak toho svého génia vlastně používá. Jak vlastně funguje? Čím to, že se mu v hlavě rozsvítí vždy, když ostatní ještě tápou ve tmě? Jak je možné, že si v tom svém mozku dokáže vysvětlit nevysvětlitelné, spojit nespojitelné a vymyslet nemyslitelné?
……Uspokojivou odpověď jsem na to nikdy nedostal. Mám dojem, že ani pan Wolfe sám neví, co přesně se mu mezi neurony v šedé kůře mozkové odehrává. Jisté však je, že to funguje a zatím to nikdy nezklamalo.
……Ať je však jeho genialita pro mě jakkoli nepochopitelná, jeho myšlenkové pochody nejsou nikterak tajemné a povětšinou jsem schopen je bez problémů následovat. Vše má logickou souvislost, každá věc má svou příčinu a následek a ačkoli se to zdá nepravděpodobné, Wolfe pokaždé dojde svými úvahami až k úspěšnému uzavření případu.
…… Je možné, že vše spočívá jen v tom, že Wolfe věnuje úctyhodnou pozornost i těm sebenepatrnějším detailům, které většina z nás ostatních pokládá za nedůležité. Někdy stačí pouhé slovo nebo slovní spojení, aby zavětřil stopu. A právě proto po mě vždy požaduje přesnou a doslovnou zprávu o rozhovorech, které jsem vedl v jeho nepřítomnosti.
……Někdy se však jeho génius nezdá ani tak býti géniem, jako spíše štěstím. Už mnohokrát se stalo, že jsme se v nějakém případě zasekli na mrtvém bodě a zatímco já nervózně přešlapoval, Wolfe v klidu čekal. Nikdy jsem nevěděl, na co přesně to vlastně čeká a i když mě všemožně ujišťoval, mám podezření, že on nebyl moudřejší. Důležité však je, že se vždycky dočkal. Možná v tom bylo víc než jen pouhá štěstěna, možná znal psychologii pachatele a věděl, že dříve nebo později udělá chybu. Ale možná prostě jen jednoduše doufal, stejně jako my obyčejní smrtelníci.
……Možná si říkáte, proč se ho jednoduše nezeptám. Pravda je, že tuším odpověď: "Je mi líto Archie, ale nemohl byste to pochopit. Stejně jako já nechápu, jak funguje vaše paměť. Každý máme něco." A mě by nezbývalo než souhlasit. Měl bych jisto jistě také problémy vysvětlovat nezasvěcenému člověku, jak jsem schopný zapamatovat si hodiny dlouhý dialog slovo od slova a přitom i nadále normálně fungovat.
……Dle mého názoru z toho plyne jediné: kdo sám není géniem, nepochopí.
.

Those silver linings

19. july 2012 at 12:51 | Thalia Contostavlos (TT)
……There are loads of thoughts running through my mind every day of my life. Most common of them being: "What the deuce am I doing here?" How did a poor boy from Ohio manage to get a job for one of the most famous private detectives in New York? How is it possible that he sleeps in expensive cotton sheets when all he had a few years ago was one shabby blanket? Is it even fair that instead of sandwiches from local diner, he eats exquisite dishes prepared by a topnotch chef almost every single day?
……My brain just keeps buzzing around with all those questions, trying to find a place where to land. And all I want to say is: "Shut up! Isn't there anything nice you have to say? I work hard, I've earned my place next to Wolfe. Not Saul, not Fred, not Orrie, but me! I deserve this." And that is when I look up at the clouds and see the silver linings around them. That is when the optimism in me awakens. I remember all those appreciative things that have been said about me. That I'm intelligent, educated, witty, responsible, hard-working, courageous, obedient, honest and that I can find my way out of every situation. That is when my brain settles with a simple answer: "We all are where we deserve to be."
……Of course, there's no need to say that I don't forget about the nasty things people say. I know some of them are true, but I wouldn't be who I am without those, either. So every time someone says I'm vain, obscene, negligent or that I simply talk too much, I just shrug my shoulders and try not to doubt myself. Because there's a whole art about being optimistic. You just have to keep believing in those silver linings around the clouds, even the darkest ones.
.

Stopování

22. september 2011 at 17:31 | Thalia Contostavlos


………
Na světě se vede hodně debat a sporů o tom, zda je lepší doba pro sledování ve dne nebo v noci. Obě partaje si ten horký brambor přehazují, ale nikdo už není schopen vymyslet nové argumenty, které by celou věc rozřešily. Jedna strana tvrdí, že ve dne je v ulicích mnohem více lidí než v noci a tudíž se může člověk lépe ukrýt. Dav přece vždy poskytoval útočiště nešťastným jedincům, nebo ne? Tento názor má ovšem i druhou stranu mince: jestliže se mezi davy snadno schováte vy, schová se tam stejným způsobem a bez problémů i váš cíl.
………Opozice milovníků dne zase naopak tvrdí, že ve stínech noci má člověk mnohem větší anonymitu. Zní to jako z jednoho špatného románu, který nějakými spletitými cestami osudu skončil na poličce v naší knihovně. Vražda mezi stíny se to myslím jmenuje. Wolfe ho zatím ještě neobjevil, ale až se tak stane, nebude mít s chudákem knížkou žádné slitování. Jednou dokonce spálil celý slovník spisovného jazyka anglického, protože v něm bylo slovo čmuchal.
………Ale to jsem zase odbočil. Každopádně co se týče sledování, mám svůj vlastní a velice vyhraněný názor. Za prvé je velice důležitá znalost prostředí. Pokud má stín větší jistotu a zkušenosti při pohybu po městě, kde sledování probíhá, nezáleží na tom, zda je světlo nebo tma. Cíl by mu prostě a jednoduše neměl zmizet (i když, za hloupost se platí všude). Na druhou stranu pokud se detektiv v daném městě nevyzná, nepomůže mu ani svěcená voda. Tedy pokud se ten šámos nejmenuje Saul Panzer. Ten by se vyznal snad dokonce i v New Jersey.
………Já osobně zastávám názor, že největší výhodu, kterou můžete při sledování dostat je, když vám váš zaměstnavatel (nebo klient) s dostatečným předstihem řekne, kdy a koho budete sledovat. Pokud se vám totiž dostane této informace až pět minut před danou akcí, jste v loji. Pokud se tedy nejmenujete Archie Goodwin. Vzhledem k tomu, že pracuji pro jistého nejmenovaného detektiva, žijícího v domě z hnědého pískovce na Západní Třicáté páté ulici, jsem už zvyklý na leccos. Jednou jsem dokonce stopoval člověka, kterého jsem musel nejprve sám telefonicky pozvat k nám do kanceláře a teprve poté, co s dvěma panáky whisky v sobě odešel, jsem se na něj pověsil.
………Ovšem je tu jedna výhoda vedoucí k pohodlnějšímu sledování, za kterou bych byl občas vděčný. A to, že vás váš cíl nezná. Málokdy si totiž všimnete člověka, kterého jste v životě neviděl a jestliže ano, šikovný stopař může vždy navázat nenucený rozhovor o tom, že má náhodou společnou cestu. Podobného luxusu se mi bohužel v poslední době nedostává.
………Ještě bych také rád podotkl, že pokud je detektiv opravdu mistrem svého oboru, nezáleží na žádném z výše uvedených faktorů. Když jste třída, jste prostě třída.
………Ovšem i mistr tesař se někdy utne. Je tu totiž jeden příběh, kdy dokonce i Saul Panzer - detektiv nad detektivy - pohořel. Stalo se to jednoho horkého dne na konci srpna roku 1943 … ale to si nechám na někdy jindy.

The Oath

9. september 2011 at 21:00 | Thalia Contostavlos

………Yesterday, I went to court. I was needed for exhibit C, which was a brown silk necktie with yellow curlicues. Someday I may tell you why it was so important but I have something different on my mind right now. I testified after Mr. Leonard Heydecker was cross-examined for six hours. He was dead, professionally dead. He would be happy to get a job as a cab driver.
………Anyway, when he was supposed to swear on the Bible, something happened. I'm quite positive that no one else noticed but when the reporter said: "Put your left hand on the Bible and raise your right hand. Do you swear to tell the truth the whole truth and nothing but the truth, so help you God?" Mr. Heydecker replied: "I swear to tell the truth."
………Now, normally you say just: "I swear." or if you don't like to commit to anything, you say: "I do." But he just had to confuse me.
………I debated with myself, why would someone want to say that, but after Heydecker was forced to admit that he spent his Sunday morning in some cheap restaurant (no, that's too fancy, it was just a local diner), the penny dropped ...

What do you think? Did you get it or do I have to tell you?

Dinner conversation

22. august 2011 at 23:13 | Thalia Contostavlos (TT)

.....Today, we had inspector Cramer over for a dinner. I´m not entirely sure, what to make of it. You wold just have to read the verbatim:

.....Wolfe: "Archie, did I ask you a question today?"
.....Me: "A question? Of course, many of them. The first one was: ´Did you sleep well?´ if I´m right."
.....Wolfe: "No, I mean a question with capital ´Q´. Did I ask you?"
.....Me: "Obviously not since I don´t know what you´re talking about."
.....Wolfe: "Well in that case: ´Do you know, what floccinaucinihilipilification mean?´"
.....Me: "Of course, after I´ll look in the dictionary. What is this? A flummery?"
.....Cramer: "Flochsi- what?"
.....Wolfe: "Floccinaucinihilipilification. And no. This is not a flummery."
.....Me: "You mean to tell me that it is an actual word?"
.....Wolfe: "Certainly. Do you know what does it mean? Archie? Inspector?"
.....Me: "Nuts, no."
.....Cramer: "You know I don´t."
.....Wolfe: "It´s the act or habit of describing or regarding something as unimportant. It is usually cited as the
longest non-technical word in english language."
.....Me: "And where the deuce did you see that?"
.....Cramer: "He didn´t see it. He made it up."
.....Me: "Nah, he would´t. Not when I can look it up in the dictionary. And I will, eventually."
.....Wolfe: "To answer your question, Archie, I read it in the book I've finished today."
.....Me: "The one with the pink cover? The french one?"
.....Wolfe: "Yes."
.....Me: "Say it again. And slowly."
.....Wolfe: "Flocci-nauci-nihili-pili-fication."
.....Me: "Floccinaucinihilipilification?"
.....Wolfe: "Exactly."
.....Cramer: "What the heck? How did you do that?"
.....Wolfe: "Oh, you know his memory, inspector, it's brilliant. The pronounciation, on the other hand, is ludicrious."
.....Cramer: "Oh, to hell with it. You´re just glad that you can say something to prove you're a genius. Well, I have some news for you. I don´t doubt it."
.....Wolfe: "Oh, but that´s nonsense, inspector. Even a genius has to excercise his brain."
.....Me: "Don´t floccinaucinihilipilificate, sir. After all, you live from the opinion that you´re a genius, don´t
understimate it."
.....Cramer: Oh dear ...

Oh, by the way: we had starlings with chervil and thyme sauce. In case you wondered.

Not nice, fellas

17. august 2011 at 21:05 | Thalia Contostavlos

.....I just don´t seem to get over it. I hate when people (especially cops) call me ´Archibald´ just to sound official. My name is Archie Goodwin. Nothing more and nothing less. No one simply calls me Archibald. There was time, when Orrie tried to and the only reason it didn´t make me angry was just because I knew, it was his intention. But I made sure that he´d never call me that again.
.....I would be very grateful if all the police officers would just stop whatever important thing they´re doing and listen: "If you want to look official, call me ´Archie Goodwin, PI and the confidental assistant of Nero Wolfe, living on West 35th Street 912, New York´. You can also add my birthdate and birthplace if you want."
.....Did you get it? Yes? Good. I´ll buy you a lollipop ...

Pharaohs

10. august 2011 at 19:47 | Thalia Contostavlos

.....I always say I hate them. The smell of Saul´s cigarettes is unmistakable and insufferable. But, truth be told, sometimes I like to suffer. When I walk in the office and there´s an unemptied ashtray on my desk and I can smell a faint scent of those horrendous things, I know. I know that Saul wants me to find out, that he was there, he talked to Wolfe and has errands. And I smile. Suddenly I don´t feel so left out anymore.

A Long Way

10. august 2011 at 19:12 | Thalia Contostavlos

.....As Mr. Wolfe once told me, taking a bribe is a long way from committing a murder. Of course, he said that as a reference to one of our suspects but it got me wondering. I have never taken a bribe. And I never will. BUT I´m not all that innocent in the other half of that statement. Have I really murdered someone, you may ask. It is undeniable that I've shot a few people, mostly murderers or other delinquents, is it really a murder though?
.....Yes, sometimes, when I have nothing to do, I start thinking too much. My brain starts doing quick turns, somersaults and jumping hurdles, and I get absorbed in self-pity. Am I a bad person? Do I do the right thing? But then I remember, who I am and who I work for and shove all those thoughts away ... Wolfe would say "Pfui".
 
 

Advertisement