Author´s Note

When I was five years old ...

12. may 2014 at 22:50 | Thalia Contostavlos
... every minute of the day seemed to drag forever and yet I was never bored.
... I could walk down the street talking loudly to myself and still be considered normal.
... it took just a packet of pavement chalk or a jumping rope to keep me busy.
... the bathtub was big enough for me to swim in.
... I could sit in a doorway without bending my knees.
... strolling down the beach without a bikini top wasn't considered improper.
... I didn't care one whit about my appearance.
... I could fight boys my age and win.
... I was too shy to buy myself an icecream.
... driving a car was a mystery.
... I wanted to be a pirate.
... ninth graders seemed so clever.
... while playing monopoly I thought that the more paper money I had, the better, regardless their value.
... a Christmas tree was always gigantic despite it being hardly five feet tall.
... I didn't know what the alarm clock showed at midnight.
... I could pour litres of water on the bathroom floor and slide around on my naked bum without getting it
....tanned afterwards.
... I didn't know what the term "applied mathematics" or "evolutionary biology" meant.
... I had no idea there was such a thing as an American accent.
... spiders didn't faze me.
... the living room furniture were rocks and the carpet was lava.
... anything that rhymed (and sometimes not even that) made for a good song.
... I knew nothing about grammar and didn't mind.
... I wondered what beer tasted like and envied anyone who knew.
... anyone could tell when I lied.
... I thought all people were good, kind hearted and funny.
... I stole a piece of candy from my friend, felt bad afterwards and bought her a bunch of lollipops as an
....apology (never told her I stole from her though).
... the distance from our weekend house to the well was at least fifty time as long.
... there was a pretty and helpful shortcut behind our house (now there is a family house instead).
... it was a different millenium.
... my imagination was boundless.
... I played house.
... I had best friends.
... I wanted to be an adult.

Autorský styl

7. may 2014 at 12:23 | Thalia Contostavlos
......Uvažovali jste někdy nad tím, zda máte utvořený svůj vlastní spisovatelský styl? Zda by byli vaši pravidelní čtenáři schopni rozpoznat váš článek, aniž byste ho museli podepisovat? Nebo snad máte dojem, že se váš styl každým dnem mění, jako by článek pokaždé psala jiná osoba? Já osobně bych si ráda myslela, že má větná skladba, bohatá slovní zásoba, třeskutě vtipné poznámky a nenuceně sžíravá ironie dávají za vznik mému vlastnímu osobitému a rozpoznatelnému autorskému stylu, ale to je pravděpodobně pouze zbožné přání.
......Když se to totiž vezme kolem a kolem, na světě není příliš mnoho spisovatelů, které by bylo možné identifikovat čistě jen na základě jejich stylu, a to z jednoho velice prostého důvodu, styl je vlastně velice komplexní a snadno ovlivnitelná záležitost. Jednotlivé způsoby psaní se mohou lišit v těch nejmenších nuancích, což velice snižuje pravděpodobnost, že jeden autor bude mít styl tak odlišní ode všech ostatních, že se stane nenapodobitelným (pokud chcete znát můj názor, takový styl je poté podle mne také nečitelný).
......Pokud však už někdo vlastním stylem disponuje (uznávám, že z hlediska logiky má vlastní styl každý pisálek, ale styl "měním-se-rychleji-než-ponožky" odmítám počítat), musíme ještě vzít v úvahu vnější faktory. Zkoušeli jste například někdy napsat radostnou scénu plnou slunečního svitu a romantického cvrlikání ve chvíli, kdy vám nebylo zrovna do skoku? Pomineme-li fakt, že z psychologického hlediska vám to pravděpodobně prospěje, je třeba podotknout, že takové snažení je zbytečné (neříkám, že je nemožné napsat takovou scénu úspěšně navzdory veškerým chmurům, ale je pravděpodobnější, že vyplodíte zahořklý odstavec o tom, jaké bylo příšerné vedro a jak vás rušily hlasité skřeky opodál stojících milenců) a vaše literární dílko skončí v koši. Tento příklad budiž důkazem, že vlivy jako je nálada, počasí, kvalita spánku, situace ve spisovatelově okolí či počet knedlíků k obědu jsou nezanedbatelné faktory do jisté míry ovlivňující jeho autorský styl.
......A z čeho všeho že se ten styl vlastně skládá? Krátkou odpovědí je "ze všeho". Tu dlouhou vám tu trošku rozepíšu. Když se zbavíme veškerých vnějších vlivů, které jsem tu popsala, zůstane nám stále velké množství kategorií podle kterých se dají jednotlivé styly určovat, řadit a třídit.
......Formátování je asi jednou z prvních věcí, kterých si všimnete. Jak celý text vlastně vypadá? Odděluje autor odstavce? Pokud ano, odráží je? Píše na začátku věty velké písmeno? Používá vůbec věty nebo zaznamenává jen plynulý tok myšlenek? Jaký font písma používá?
......Nápady a témata. Píše autor o kontroverzních myšlenkách? Věnuje se spíše pravděpodobným nebo téměř nemožným situacím? Zabředá do neznámých vod plných fantaskních nápadů a nebo se plácá v rybníčku romatniky a cukrkandlu? Snaží se o realistické podání nebo má dojem, že logická pravidla a matematické pravděpodobnosti nemají v literatuře co dělat?
......Smysluplnost a logická návaznost textu. Dávají jednotlivé věty či myšlenky smysl v celém kontextu? Nabírají události logický spád? Nebo si snad hlavní hrdina vybírá Vánoční stromeček až poté, co ho ozdobí? Nevynechává snad nějaké události pod falešným dojmem, že čtenář umí číst myšlenky? Nebo nevysvětluje naopak i ty sebemenší detaily pod občas-falešným dojmem, že čtenář je idiot?
......Gramatika a pravopis. Vypadá text jako by snad autor spolkl pravidla českého pravopisu nebo je pojat spíše volnou formou? Musí se čtenář u každého třetího slova zastavit a kroutit hlavou nad hrubými chybami nebo se snad setkává s tak dlouhými větami, že když dojde na konec, marně tápe po tom, co bylo na začátku?
......Jazyk a slovní zásoba. Používá autor jen zaběhnutá slovní spojení nebo se snaží o neotřelé kombinace? Používá nějaká nářečí? Cizí slova? Archaismy? Historismy? Anglikanismy? Stupidismy? Dozví se čtenář nějaké nové termíny nebo má spíš pocit, že by mohl autora nějakým těm slovům naučit?
......Na závěr bych ještě ráda poznamenala, že i kdybyste svůj styl dokázali podle mého návodu úspěšně analyzovat a poté byste nějakou náhodou našli někoho, kdo zapadá do stejných kategorií jako vy, stále to ještě neznamená, že jsou vaše styly totožné ba dokonce si nemusí být ani podobné. Přes to všechno však zůstává pravdou, že rozpoznat člověka na základě jeho autorského stylu je složitá záležitost náležící odborníkům, přičemž dokonce i oni občas (často?) tápou. Pokud se samozřejmě nejedná o studii Shakespeara, toho asi pozná každý :)

Vejce Benedict

25. april 2014 at 11:31 | Thalia Contostavlos
......Dnes ráno jsem se po dlouhé době rozhodla otestovat své kulinářské umění a schopnost následovat recept. Musela jsem sice trošku improvizovat (čti: vlastně jsem uvařila něco úplně jinýho), ale nakonec to všechno dopadlo dobře a já si pochutnala na perfektní snídani.
......Vyhledala jsem si recept na vejce Benedict, místo Anglického muffinu jsem vytáhla malou bagetku, místo Kanadské slaniny jsem si vzala naši klasickou, Hollandaise sauce jsem raději koupila, než abych se o ní pokoušela a skončila s majonézou a vejce jsou prostě vejce :)
.
.
......A proč o tom vlastně píšu? Vaření vajec pro vejce Benedict je snad jedna z nejtěžších technik vaření. Spousta lidí, jako by si to ale vůbec neuvědomovala a všude píší jenom jak snadné to je. Děláte si ze mě legraci? Zkoušeli jste to někdy nebo jste o tom jenom četli a teď ten nesmysl o nízké obtížnosti předáváte dál? Znáte takový ten pocit, kdy se vám celé vajíčko v té vodě roztrhá a vám zbyde vcelku v podstatě jenom žloutek? Ne? Jděte se bodnout.
......Abych ale článek nezakončila naštvanou větou (protože jsem přece velice slušná, milá a sympatická osoba, která nechce nikoho urazit), vložila jsem sem tuhle naprosto zbytečnou a hloupě dlouhou větu, do které jsem pro jistotu vložila i vysvětlovací závorku (dvě). :D

Jak se čte kniha

19. april 2014 at 21:49 | Thalia Contostavlos
......Nebudu vám tu teď předstírat, jak moc sečtělá jsem a rozhodně nebudu odhadovat na kolik procent jsem knihomolem, ale ráda bych se s vámi z pohledu nadšeného čtenáře podělila o to, jak se čte kniha. Netvrdím, že to, co tu teď popíši je jediný možný (nedejbože správný) způsob, jak se tato kratochvíle dá provozovat, ale podle mého názoru je to způsob častý.
......Prvním setkáním s knížkou je ve většině případu oční kontakt mezi čtenářem a obálkou. V tomto okamžiku může během několika setin sekundy vzniknout láska nebo naopak naprostý nezájem. Pokud jde o mne, odpuzují mě komixově barevné obálky, kýčovité romantické scény objímajících se milenců nebo například lesklé obaly se semišovými místy. Myslím, že v jednoduchosti a výstižnosti je krása.
......Druhé rande se většinou odehrává nad krátkým shrnutím celé knihy. Zde se čtenář dozví, o čem vlastně kniha je a zda ho opravdu bude zajímat tak, jak obálka napovídala. Často jsou mu také vnucená doporučení různých novin či literárních kritiků, které ho absolutně nezajímají a akorát ruší pozornost. Klíčová slova, která mne osobně zajímají jsou: ženská hlavní hrdinka, láska, upír, špatný konec a podobná zaklínadla, kterým se obloukem vyhýbám.
......Ve chvíli, kdy čtenář přežil druhou schůzku, může si knížku pozvat k sobě domů (pokud to tedy není zlatokopka, kterou si nemůžete dovolit). Nejlepší je jít na to pomalu, nic neuspěchat, protože jakmile jednou začnete, nepustí vás. Proto si běžte uvařit čaj, najezte se, dojděte se vyčůrat a teprve poté se do knížky pusťte. Pokud jste si totiž dobře vybrali, odtrhnete se až za čtyřiadvacet hodin jen abyste zjistili, že vás vykradli, vyhodili, vydědili a ta orchidej, která se tolik líbila vaší mámě zvadla.
......Některé knížky jsou ale takového ražení (či náročnost), že je třeba si je opatrně dávkovat. Taková kniha se dá pohodlně číst klidně i měsíc a vůbec jí to neubere na kráse. Ba naopak, dlouhodobé vztahy jsou někdy kouzelnější než vztahy na jednu noc. Ve stejné kategorii jsou knihy, které vás svedou rovnou do manželství - čtete je opakovaně, několikrát za život a nikdy nemáte dost.
......Občas se bohužel stane, že se vaše láska na všech vašich rande přetvařovala a když se do ní doma pustíte, jste znudění nebo dokonce znechucení. V takových případech vám radím ji nechat ležet na posteli rozdělanou, a to do té doby, než se vám buď změní vkus (nepravděpodobné) nebo nasbíráte dostatek sil na to, založit ji do knihovny a zapomenout na nepovedený vztah.
......V závěru se musím přiznat, že jsem opravdu jeden z těch lidí, co čtou knihy stejným způsobem, jakým plnoštíhlé slečny dodržují dietu: dám si ještě jednu kapitolu a pak půjdu spát/vyluxuju/dojedu nakoupit/umyju okna/udělám jakoukoli jinou neodkladnou činnost. Jedna z knih, se kterou jsem se "oženila" je krom sérií od Conana Doyla, Agathy Christie a Rexe Souta, román Saturnin od Zdeňka Jirotky. Vlastně je to můj nejdelší a nejzdravější vztah.
......V realitě jsou na světě pouze dvě knihy, které jsem nedokázala překousat a obě tyto knihy patřily do povinné četby: životopis Lídy Baarové (nic proti té madam, ale já prostě nemám ráda životopisy ... do čtenářského deníku jsem si něco vymyslela) a Bible (nejsem věřící a horko těžko jsem prolezla stvořením světa, než jsem knihu zase odložila). A jak jste na tom vy, přečtete knihu jedním dechem nebo si ji vychutnáváte po douškách? Jste pod pantoflem nebo máte pouze vztahy na jednu noc? A stalo se vám někdy, že jste knihu opustili ještě než jste ji dočetli?

Pitevní praktikum z morfologie

17. april 2014 at 13:39 | Thalia Contostavlos
......Minulý týden jsem se na škole účastnila pitevního praktika k jedné z přednášek a nemohla jsem jinak, než se zase po dlouhé době ozvat a morbidně se pochlubit. Za dva dny jsme rozpreparovali rybu (plotici), ptáka (slepici), obojživelníka (skokana) a savce (potkana).
......Zdaleka nejhorší byla bezkonkurenčně slepice, která v jistých fázích vydávala takový zápach, že se i mně asi dvakrát skoro zvedl kufr. Nejméně náročná byla zase naopak ryba, která vzhledem k tomu, že byla celou zimu naložená v lihu (nebyla čerstvě zabitá a její trávicí soustava byla vlastně prázdná), páchla ze všeho nejméně.
......Pod celým článkem pro silnější povahy zveřejním fotografie s krátkým vyprávěním.

Moje postřehy

4. march 2014 at 12:00 | Thalia Contostavlos
1) Učit se něco, co vás nebaví, je téměř nemožné. Když se ocitnete ve stádiu, kdy raději luxujete než abyste si četli Flégra, víte, že je něco špatně.
2) Lidi přecházejí na červenou. Asi jsem příliš úzkostlivá, ale, když svítí červený panáček, nikam nejdu, i když nic nejede. Jediné místo, kde pravidelně přecházím ať svítí co svítí, je Londýn. (Za minulého starosty byla kvůli obrovskému provozu nainstalována kvanta semaforů, která jsou teď při omezeném vjezdu do centra nejen k ničemu, ale dokonce překáží.)
3) Lidi jí v metru. I když je to zakázané, nutno dodat. Odpusťte mi, ale když šustíte, drobíte a smrdíte přes celý vagon svým plátkem pizzy, grilovaným kuřetem nebo paprikovýma brambůrkama, zasloužíte si nějak potrestat. Navrhuji omlátit vaši hlavu o ty červený tyče. To samozřejmě platí také pro lidi, kteří se od minulého února nesprchovali nebo naopak pro slečny, co na sebe vylily celou parfumerii. Věřte mi, ať je ta chemie, kterou používáte jakkoli drahá, když je toho moc, páchne i Channel no. 5.
4) Lidi neumí jezdit na kruhovém objezdu. Aneb vyhazují blinkr, když na něj vjíždí a pro jistotu naopak neblikají, když z něho sjíždí. Mimochodem, když už jsme u motoristů, znáte takové ty typy, co se řítí po vedlejší silnici k hlavní a zabrzdí až těsně před ní? Já taky.
5) Pocit, když na tvrdo usnete na přednášce evoluce a probudíte se s trhnutím, protože máte dojem, že na vás vyučující kouká, je opravdu nepříjemný. Obzvláště pokud nevíte, jak dlouho jste spali. A to bez ohledu na to, zda se na vás přednášející opravdu dívá.
6) Jít spát před desátou a ráno vstát tak, abyste si před školou ještě stihli zacvičit, je navzdory všeobecnému přesvědčení opravdu příjemné.
7) Microsoft Word umí spoustu věcí, o kterých jeho běžný uživatel nemá ani ponětí. Nutno dodat, že naprostou většinu těchto věci běžný uživatel rozhodně nepotřebuje.
8) Matějská pouť vypadá pořád stejně jako vypadala před pěti lety. Navíc mám také podezření, že před pěti lety vypadala úplně stejně jako před deseti lety, ale to nemohu posoudit.
9) Lidi nemají šajn, co že to vlastně mají napsané na svém oblečení. "I am beautyfy."; "I heart Newyork."; "Leafs are faling all around me." a další skvosty, které už si nepamatuji. Nemám nic proti nalupování oblečení na vietnamské tržnici (v dnešní době už je kvalita beztak srovnatelná s normálním obchodem - šunt jako šunt), ale prosím vás pěkně, nechte cokoli, co má na sobě nějaký nápis, viset na ramínku.
10) Některá děvčata nemají doma zrcadla. Nevidím totiž jiný důvod, proč by jinak vyšla na ulici s tvářemi červenými jako Marfuša, vrstvou make-upu tak silnou, že vypadají jako by se vyválela v mouce a řasami slepenými jak po použití vteřinového lepidla. Já vím, že mě se to kritizuje, když se nelíčím, ale nepotřebuju rozumět módě na to, abych poznala, že někdo vypadá jako stará běhna.
11) Když už jsme u těch prostitutek, sousloví "odpanit štětku" dává opravdu smysl jen v případě, že si koupíte nový nástroj na natírání plotů a snažíte se ho vybalit z plastikového obalu.
12) Šedivění vlasů snižuje riziko rakoviny kůže. (Tohle není vtip, je to fakt :)
13) Přednáška, kde už dávno víte všechno, co se vám říká, je stejně otravná (ne-li otravnější) jako ta, ve které vůbec nevíte "vo co gou".
14) Stravovat se mimo domov je nekřesťasky drahé a je lepší si vařit doma.
15) Legínová móda je divná už sama o sobě, ale když vidíte matku, které prosvítají tanga, jak vede za ruku dceru v punčocháčích (rozumějte, jenom v punčocháčích), je to už trochu moc.
16) Dnešní rychlá doba má své přednsoti. Když se vám rozbije notebook a vy si objednáte nový, druhý den ho máte doma.
17) A an závěr něco s hvězdičkou. Když už po několikáté vidíte jedno a to samé erotické video (nebo jeden a ten samý typ), už vás to nevzruší ani kdybyste byli králík.

Moje podivné sny

29. january 2014 at 17:18 | Thalia Contostavlos
……Jako každému jinému člověku, i mně se zdají každou noc sny. Ovšem já jsem si byla za svůj doposud vesměs kratičký život schopna několik těch nepodivnějších snů zapamatovat. Nepřepíšu sem úplně všechny, které jsem si kdy pamatovala, protože jsem jich už hodně zapomněla, ale sepíšu vše, co si momentálně pamatuju. Více v celém článku :)
.

Infantilní touhy

6. december 2013 at 11:45 | Thalia Contostavlos
......Kdo by nezažil nějakou situaci, ve které se i přes svůj věk a vyspělé smýšlení chtěl zachovat jako pětileté děcko. Ve chvíli, kdy vás někdo kárá, máte nutkání vypláznout na něj jazyk. V divadle se vám chce velmi nahlas smát, popřípadě běhat mezi sedadly. V kostele se bráníte touze mluvit sprostě. Málokdo ale svým dětinským touhám doopravdy podlehne. Přesně jako napsal pan Jirotka ve své knize Saturnin, jsou lidé, které napadne po ostatních házet koblihy, ale těch kteří se skutečně zvednou a začnou kolem sebe metat oblíbené pečivo, moc není.
......Já osobně se vyskytuji někde na rozhraní. Infantilní nápady mám pořád (stojím si za tím, že v devatenácti prostě ještě nejsem dostatečně vyspělá a mám na to tudíž právo) a občas jsem dokonce v takové náladě, že je uskutečním. Abych vám tu uvedla nějaké případy:
......Na škole máme před jednou přednáškovou místností takové ty velké "lednice", které slouží k udržování stálé teploty pro vzorky botaniků. Tyto obrovské krabice jsou zdrojem neskutečného pokušení, protože je na nich nespočet různě barevných knoflíků a čudlíků, se kterými si má člověk nutkání hrát. Děkuji bohu za to, že mě nikdy spolužáci nenechali s lednicemi samotnou, jinak bych se neudržela a přístroje pravděpodobně rozladila, pokud ne úplně vypnula.
......Už jsem se také zmínila o chuti mluvit neskutečně sprostě, když se nacházíte v chrámu božím. Nenapsala jsem to tu jen tak, znám to z vlastní zkušenosti. Nemám ráda kostely a tak, když mě někdo násilím do nějakého dostane, chci se mu naprosto nedospěle pomstít a to i přes to, že sprostá slova nesnáším a málokdy je z pusy vypustím. Chtěla bych poznamenat, že touto koblihou jsem ještě nikdy nehodila, i když párkrát už jsem zašeptala něco ve smyslu "k čertu s bohem" nebo "kterénská zima".
......Pokud mám uvést příklad, kdy jsem koblihami házet začala, musím zmínit letošní "hodnocení přednášejících", které nám na škole tento týden už třikrát rozdali. Nemám ráda dotazníky, protože mám pokaždé tendenci vyplňovat je úplně nesmyslně a je mi pak hloupé je odevzdat. Když jsem ovšem zmíněný oranžový papír dostala už potřetí, neudržela jsem se a hned na začátku jsem zaškrtla, že jsem muž. Pak už se to vezlo. Nutno dodat, že doufám, že se dotazníky neberou nijak vážně.
......Jsem malá a přestože kvůli tomu nemám žádné komplexy, rozčiluje mě, že v metru nebo v autobuse často pohodlně nedosáhnu na vodorovnou tyč nad hlavami cestujících. Když se jí z nějakého důvodu musím držet, připadám si vždycky jako natažená na skřipci. Párkrát jsem už kvůli tomu dostala nápad se na zmíněnou tyč zavěsit a chvíli se na ní houpat. Když jsem se k tomu jednou konečně odhodlala (byla jsem unavená), byla kolem mě spousta lidí, které jsem neznala, ale jejichž nohavice se posléze velmi dobře seznámily s mými podrážkami.
......O touze poskakovat po chodníku (protože čáry mezi dlažebními kostkami jsou hadi a ty tmavé dlaždice reprezentují lávu, takže na ně přece nemůžu šlapat), pomlaskávat si v metru a dělat na sebe hloupé obličeje, stepovat na autobusové zastávce či neustále sarkasticky komentovat průběh přednášky genetiky, ani nemluvím.
......Ráda bych na tomto místě poznamenala, že nejsem blázen, netrpím žádnou psychickou poruchou a kdo popírá, že by kdy něco podobného dělal, lže. Myslím, že každý občas potřebuje oddych a takovéto chvíle slabosti nám v průběhu stresujícího dne často pomohou se trochu uklidnit.
......Chtěla bych proto říct, že by se lidé neměli svému dětskému já tak urputně bránit a občas se trochu uvolnit. Je však nutno správně odhadnout situaci, protože kdybych ty barevný tlačítka někdy zmáčkla a zničila tím někomu preparát potřebný k bakalářce nebo něco podobného, nejspíš byste mě pak našli někde zmlácenou a zkrvavenou v pangejtu. Aplikujte tedy na svůj život dospělý rozum a dětské touhy a užívejte si, dokud vás napadají infantilní myšlenky. Jednou totiž třeba opravdu dospějete.

Advent

2. december 2013 at 10:56 | Thalia Contostavlos
Slovníková definice: Advent je zhruba třítýdenní období, které lidé často slaví vyloupáváním čokoládových náhražek z dětských kalendářů a předstíráním, že chápou tradici, která se skrývá za věncem se svíčkami.
Teta Wiki: Lidé se v jeho průběhu obvykle zabývají zejména dotováním stánkařů na Vánočních trzích (případným obdivováním krásného Vánočního stromku na Václavském náměstí, který pod rozmanitými cingrlátky a světélky není vůbec vidět), dobrovolným přivozováním si migrén při poslechu Vánočních koled v nákupních střediscích a hektickým sháněním dárků, které se v případě potřeby dají vrátit.
Strejda Google: Jedna třetina české populace v tomto období většinou doufá, že se Vánoce výjimečně vydaří a že tetička Marta z Děpoltovic letos nepřijede. Druhá třetina se snaží zapomenout, že jakékoli Vánoce existují a předstírají, že vlastně vůbec nevadí, že nemají dostatečné finanční úspory na to, koupit dětem dřevěného houpacího koníka. Poslední třetina tráví čas sledováním reklamy na Kofolu, uvažováním, kolik té roztomilé holčičce musí být letos let a naprostým ignorováním jakéhokoli adventu.
Příručka pro věřící: V adventním období se lidé většinou snaží nějak efektivně zabavit v nekonečně dlouhé frontě ke zpovědnici, nejčastěji nacvičováním zpovědní řečí, která jim, pokud je vhodně upravená, zajistí odpuštění všech hříchů. Volný čas tráví věřící nejčastěji neustálým zapalováním a zhasínáním svíček na adventním věnci a polohlasným modlením, aby jim Bůh na poslední chvíli přinesl nějakou výhodnou půjčku.
Vězeňský řád: Adventní období je nejčastěji tráveno vyrýváním křížků do navlhlé zdi vězňovy cely. Čtyřiadvacátý křížek značí větší příděl jídla a jednu zprofanovanou koledu znějící z vězeňského rozhlasu. V tomto období se často násobí touha chovanců věznice vidět své blízké a tím narůstá doba trávená plánováním útěku.
Kodex vysokoškoláka: Advent bývá nejčastěji tráven předstíráním, že v lednu nikoho nečekají žádné zkoušky.
.
P.S. Neberte mě prosím moc vážně, nechtěla jsem nikoho urazit :D

Proklatý glycin

1. december 2013 at 21:51 | Thalia Contostavlos
……Nejsem člověk, který by si pořád na něco stěžoval (a pokud, tak to nemyslím vážně), ale dnes už jsem opravdu vytočená. Připadám si naprosto hloupá a neschopná a to jenom kvůli jednomu hloupému protokolu z laboratorní techniky.
……Příprava glycinu jako taková nebylo nic složitého, eluace přes iontoměnič, odpařování na vakuové odparce a odsávání na fritě, nic jiného. Jenže výpočet do protokolu je nějaký složitý a já se nad ním s přestávkami trápím už několik hodin. Kdo to mohl tušit, že pouhý obsah hydrochloridu glycinu ve směsi, se kterou jsme pracovaly, se promění v jednu z neřešitelných matematických úloh? (Pokud nemáte šajn, o čem je řeč, nesmutněte, nejste sami.)
……A tak jsem se vytočila do nepříčetna, rozhodla se do protokolu napsat nějaký nesmysl založený na naprosto vymyšleném předpokladu a modlit se, aby mi to zázrakem prošlo. Tímto článkem se snažím trochu uklidnit (nepomáhá to), ukázat všem, jak mám těžký život (ha!) a znovu se trochu připomenout blogerskému světu, který poslední dobou zanedbávám.
……Máte někdy také pocit naprosté bezmoci při psaní úkolů? Já ho do dneška nezažila a upřímně řečeno, jsem naprosto vyděšená :)
.
 
 

Advertisement