Author´s Note

Vycucli mě

20. november 2013 at 18:41 | Thalia Contostavlos
……Dnes jsem byla poprvé darovat krev a hned mám zážitků na rozdávání. Ráno jsem vstávala chvíli po šesté, abych měla čas se pořádně nasnídat a napít, v sedm jsem vyjela a v osm jsem byla v nemocnici. Chvíli mi trvalo, než jsem transfuzní oddělení našla, ale pak už všechno šlo dobře. Vyplnila jsem formulář prvodárce, seznámila se s pravidly a případným rizikovým chováním (nesmím mít sex s prostitutkou, smůla) a po podepsání čehosi, co jsem si pravděpodobně měla přečíst (nic důležitýho, určitě), jsem se odebrala do ordinace, kde mi sestřička udělala kontrolní odběr. Odhaduju, že mi vzala tak pět až deset mililitrů z pravé paže, jelikož usoudila, že na levé paži jsou mi cévy vidět lépe a ponechala ji tedy až na odběr samotný.
……Po chvilce strávené v čekárně jsem si popovídala s doktorkou, která mi změřila tlak, zeptala se mě, jestli nekouřím, neberu drogy a kolik vážím a poté jsem se konečně vydala do ordinace, kde mě připojili k hadičce, řekli mi, ať v pravidelných intervalech zatínám ruku a začali odčerpávat. Nebylo to nic nepříjemného, jen jehla trochu tlačila, ale to se dalo docela dobře přežít. Ve finále si upíři mohou smlsnout na mililitrech mého "drahocenného" Áčka Rh pozitivní. Po povinné pětiminutovce (nebo desetiminutovce?) na lehátku jsem dostala tatranku, stravenku na sedmdesát korun a červenou propisku.
……Když jsem potom odcházela z čekárny, šla přede mnou nějaká paní doktorka a táhla za sebou velký bílý pytel. Bůh ví, co v něm bylo, ale věřte, že všichni v čekárně věděli, co po něm zůstalo: na podlaze se přes celou délku místnosti táhl krvavý šlinc a za dveřmi se pak našlo pár kapek (doktorka zjevně pytel zvedla přibližně do deseticentimetrové výšky nad zemí). V čekárně jsem ze zjevných důvodů nic nefotila (nepotřebovala jsem, aby si sestřičky myslely, že jsem Dexter), ale na chodbě jsem pokušení neodolala:
.
Povězte, nepřipomíná vám to nějakou kriminálku? :)
.
……Když jsem si pak doma sundala vatové tampóny, co překrývaly vpichy, zjistila jsem něco pozoruhodného. Na paži, ze které odsávali těch zmíněných 450 mililitrů, a jehla v ní tudíž byla celých deset minut, nebylo žádné pohmoždění ani diskolorace. Na té druhé, ve které si jehlička pobyla tak pět sekund, je však nehezky vypadající modřina.
……Nakonec jedna prosba: pokud vám nevadí pohled na krev nebo injekce, běžte prosím také darovat krev. Pokud si z toho neodnesete dobrý pocit, zbude vám aspoň ta propiska :)

Jak se píše TT

18. november 2013 at 20:34 | Thalia Contostavlos
......Ráda bych se tu s vámi podělila o důvody a výmluvy, jak a proč nenapíšu článek na Téma Týdne. Velmi ráda píšu články na pravidelná týdenní témata (nebudu se tu přetvařovat a říkat, že je to proto, že tato témata jsou bůhvíjak skvělá, jde mi samozřejmě hlavně o propagaci blogu) a často přetvářím prvoplánová zadání na zajímavé příběhy nebo myšlenky. Mimochodem, pokud vás zajímá, jak to dopadlo, když jsem jednou napsala článek, který byl stejně přímočarý jako nadpis, podívejte se na můj předchozí článek.
......Nyní jsem se ovšem setkala s nerozlousknutelným oříškem, tématem týdne jsou prsa a já nevím, jak to překroutit. Jako první mě napadlo napsat povídku o muži, co rád sleduje ženské vnady. Začala jsem sepisovat, ale zasekla jsem se hned po druhé větě. Ve vší upřímnosti, zdálo se mi to perverzní a obě věty jsem ihned smazala. Další nápad jsem dostala při pohledu na nadpis rozepsané povídky, kterou snad v životě nedokončím (píšu jí už pěkně dlouho a pořád jsem se nikam nedostala). Povídka se jmenuje "Utopenec" a mě napadlo napsat příběh o člověku, který se utopil, když se učil jistý plavecký styl. Tento nápad jsem zavrhla, protože mi přišel nudný a nechtělo se mi psát ani slovo z neperspektivní povídky. Přesunula jsem se tedy na internet a začala hledat inspiraci. Řekněme jen, že jsem strávila skoro deset minut zíráním na obrázky ženských prsou a dostala se na několik mládeži nepřístupných stránek. Mimochodem, taky vás už nebaví chodit na tyhle stránky, když jste plnoletí? Nějak to ztratilo svoje kouzlo.
......Čistou googleovskou asociací jsem se dostala na stránky bisexuální komunity, pak na stránky gay komunity, gay porna, anime porna a nakonec jsem skončila na stránce, která někde v Americe prodává zahradnické potřeby (nedělám si legraci). Když jsem si uvědomila, že jsem se opět nikam nedostala, otevřela jsem si znovu textový editor a rozhodla se sepsat, co se mi událo, když jsem byla v primě nebo v sekundě na gymplu. Napsala jsem asi půl odstavce a celý text hned smazala, když jsem si uvědomila, že to vlastně vůbec není historka, kterou bych chtěla zveřejnit. Jako další mě napadla příhoda, která se stala mě a mé kamarádce, když jsme trávily léto v Londýně, ale po důkladné rozvaze jsem usoudila, že by to pro vás vlastně vůbec nebylo zajímavé a od úmyslu jsem upustila.
......V tu chvíli jsem se naštvala, proklela jsem člověka, který toto téma vymyslel (kdyby někomu ve vašem okolí narostl prasečí ocásek a oslí uši, víte o co jde), přečetla jsem si posledních pár článků, které na TT zveřejnily ostatní blogeři a propadla zoufalství. Na nic kloudného jsem totiž nenarazila a děkovala jsem své hrubé povaze, že nad těmi články nebrečím. Postavila jsem se doprostřed pokoje, podívala se na svůj notebook a rozhodla se, že článek na TT prostě nenapíšu. Pak se mi ovšem zachtělo svůj blog propagovat na úvodní stránce blog.cz a sedla jsem znovu k textovému editoru. A tak jsem nenapsala článek na téma Prsa.

Ani jedno, ani druhý

11. november 2013 at 14:01 | Thalia Contostavlos
......Uznávám, že při zjištění nynějšího Tématu Týdne se mi protočily panenky a mé čelo se relativně velkou rychlostí přiblížilo desce stolu, ale nakonec snad přecejen svůj názor napíšu. Ptáte se tedy, jestli raději dabing nebo titulky? Mou odpověď jste již pravděpodobně zaznamenali v nadpise, ale já vám to tu pro jistotu rozeberu.
......Pokud nerozumíte jazyku původního znění, je logické, že se holt dabingu nebo titulkům nevyhnete a v tom případě doporučuji raději dabing. Ano, samozřejmě, není to ono a já jsem první, kdo vám bude tvrdit, že dabing je strašný a hlasy často nesedí, ale přes to všechno je český dabing jeden z nejlepších a film či seriál se dá vcelku bez problémů shlédnout. Zkuste si někdy poslechnout například slovenský dabing a posuďte sami.
......Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že dabing musí odpovídat délce slov a vět v originále, stává se občas, že vám kvůli němu uniknou drobné nuance nebo dokonce celé vtipy či pointy. Navíc přicházíte o celou jednu část filmového požitku, do kterého krom obrazu, hudby a příběhu patří také mluvené slovo a hrátky s ním. Také právě i proto jakýkoli dabing naprosto ignoruji a obracím se k němu až, když narazím na něco jako francouština nebo dánština.
......Titulky jsou ovšem jiné zlo. Sice vám pravděpodobně neunikne pointa (pokud tedy nejste úplný imbecil), ale slovní hříčky jsou tatam, stejně jako požitek z obrazu. Vaše oči jsou neustále přitahovány k textu na spodním okraji obrazovky a vám následně uteče kulka, původ výbuchu nebo gesto herce. Ano, zdá se to nepodstatné, ale ve výsledku se to rovná situaci, kdy čtete knihu, ve které občas vynecháte stránku - příliš vás to neomezí a o příběh jako celek vás to nepřipraví, ale není to škoda?
......Prvoplánové řešení je samozřejmě naučit se každý jazyk, který kdy budete potřebovat, ale uznejme, že to je nereálné. Umět angličtinu, ve které se logicky točí valné množství filmů a seriálu, je ale podle mě základ a neměly by tu existovat žádné výmluvy.
......A co vy? Dabing nebo titulky?

NaNoWriMo

3. november 2013 at 12:46 | Thalia Contostavlos
......At first I thought I was going to ignore the National Novel Writing Month this year because I had no idea what to write about. I did get a so-so idea on the first of November though, so I decided not to ignore it after all :) Keep your fingers crossed for me, please :D
.

Řetězovka

3. november 2013 at 12:37 | Thalia Contostavlos
……Musím přiznat, že řetězovek se většinou neúčastním a mám pro to třináct dobrých důvodů: za prvé, nikdy mě nikdo neoznačí … :) Momentálně jsem ovšem byla označena A2L a tak jsem se rozhodla připojit. Zadání je vcelku jednoduché:
……1) Napsat 10 faktů o sobě
……2) Odpovědět na otázky zadané osobou, která vás označila
……3) Napsat 10 otázek pro několik dalších lidí
.
10 faktů o mě
1) Chtěla bych se stát kriminalistou a zcela vážně za svým snem mířím.
2) Jsem rozená herečka, která manipuluje s lidmi, čte jim myšlenky a dokáže jim bez problémů lhát do očí (nejsem na to hrdá, ale někdy se to hodí). Na druhou stranu jsem upřímná až to bolí ...
3) Jsem perfekcionista a když něco dělám, dávám si záležet. Pak mi to dá samozřejmě hodně práce a proto jsem většinou líná něco začít.
4) Jsem bisexuálka.
5) Páruju dohromady lidi ze svých oblíbených seriálů a filmů (často to jsou lidi, kteří k sobě žádné romantické city nepociťují, občas ani nemají tu správnou sexualitu) a pak o nich čtu nebo píšu povídky.
6) V dopravních prostředcích a na veřejných prostranstvích pozoruju lidi a snažím se vydedukovat, kam jdou, co si myslí a popřípadě čím se živí.
7) Často si povídám s imaginárními postavami (o kterých samozřejmě vím, že neexistujou) … mám opravdu hodně přátel :)
8) Občas mám pocit, že jsem se narodila v jiné době, než jsem měla. Můj dům vypadá jak s třicátých let minulého století v New Yorku (krom počítače a mobilu ovšem) ... :)
9) Nepiju pivo, když už někam vyrážím, dám si becherovku s tonikem, rum s kolou nebo whisku (ehm, pokud můžu radit, nedělejte to, leze to do peněz).
10) Mám dojem, že jsem opravdu hodně zajímavá osoba, se kterou by bylo opravdu fajn se kamarádit, kdyby se mi něco zajímavého dělo. Tak jak to teď ale leží a stojí, nic zajímavého se mi neděje a je se mnou náročný vycházet ...
.
Otázky od A2L
1) Sleduješ animované seriály (nemusí být anime)? Pokud ano, jaký se Ti líbil nejvíc a proč?
……Animované seriály nesleduju už několik let, naposled, co si pamatuju, tak to byl asi Detektiv Bogey, když mi bylo deset :)
2) Jaký internetový prohlížeč používáš?
……Google Chrome, před tím Internet Explorer :)
3) Kdo je Tvou největší inspirací a proč tomu tak je?
……Největší inspirací jsou mi pravděpodobně rodiče. Chtěla bych být stejně inteligentní, odhodlaná a zkušená. Jsem ráda, že je mám a mohou mi radit.
4) Uvědomuješ si nějak podstatu státních svátků, nebo je Ti to jedno (hlavně, že je volno)?
……Řeknu to takto, uvědomuju si, proč ten který státní svátek slavíme, ale rozhodně ho nijak neslavím.
5) Jaký žánr hudby nejčasteji posloucháš a jakou skupinu/interpreta?
……Nejoblíbenější je pro mě jazz, swing, rock 'n' roll a podobně. Jedna z nejoblíbenějších skupin je asi Big Bad Vodoo Daddy, ale mám i pár oblíbených moderních interpretů (i když tam se to liší spíš písnička od písničky).
6) Jak často píšeš komentáře pod články ostatních blogerů?
……Píšu pouze pod články, které za to stojí. Někdy odpovídám na dotazy, někdy radím, jak článek zlepšit, jindy chválím. Můžu říct, že v průměru komentuju tak jednou dvakrát za den.
7) Jak dlouho dokážeš vydržet pod vodou?
……Neměřila jsem to pod vodou, ale když jsem si před chvílí stopoval, na jak dlouho zadržím dech, tak mi vyšlo 47 sekund. Tak asi tak podobně.
8) Kolik dat narození umíš nazpamět? (může to být z historie, rodina, celebrity...)
……Pamatuju si rodiče a dva z mých tří bratrů :) To je vše ...
9) Když řeknu slovo "internet," co Tě napadne jako první?
……Asi komunikace s přáteli, co mi zůstali v Anglii a tak ... nemám jak jinak s nimi udržovat kontakt.
10) Přišly Ti moje otázky hodně ujetý? :D
……Ne, já myslím, že ses toho zhostila docela v pohodě ... uvidíme, co já vymyslim za blbosti.
.
Otázky pro nominované
1) Jaký typ článků nejraději na blogu čteš?
2) Řekla bys o sobě, že jsi upřímná osoba?
3) Jaká je tvá úplně nejhorší vlastnost?
4) Jaký je tvůj největší sen, čeho bys chtěla docílit?
5) Jaké bylo tvé zatím nejvážnější zranění (popř. nemoc)?
6) Jaký máš vztah k LGTB komunitě?
7) Jaké jazyky umíš a jak dobře?
8) Kdyby sis mohla vybrat dobu a místo, kde budeš žít, co by sis vybrala?
9) Kdybys mohla mít nějakou schopnost (ať už nadpřirozenou nebo reálnou), jaká by to byla?
10) Stalo se ti někdy, že jsi nenašla odvahu udělat něco, cos doopravdy chtěla?
.
Nominovaní jsou
1) Em Zet

Víc lidí, jejichž blog pravidelně čtu a kteří snad ještě tuto řetězovku nedělali, mě nenapadlo :) Pokud se nechcete účastnit, samozřejmě nemusíte :)

Koukám na Vyvolené

30. october 2013 at 12:51 | Thalia Contostavlos
aneb Reality Show jako učební pomůcka
.

……Studium řeči těla není v klasické společnosti vůbec jednoduché. Nejen že lidem přijde nepříjemné, když na ně dlouhou dobu zíráte, ale lidé se navíc v normálním prostředí chovají relativně uvolněně a jejich tělo nemluví tak "nahlas", jako když se nachází ve vypjaté situaci. Rozhodla jsem se proto najít si alternativní způsob pozorování lidí a po chvíli mě napadlo podívat se na televizi. Filmy a seriály, kde je lidská řeč logicky naprosto k ničemu, jsem zavrhla ihned, politické debaty, kde politici už dávno ví, jak se chovat, jak se tvářit a na co si dávat pozor, také nepřipadaly v úvahu. Nakonec jsem si vzpomněla, že se kdysi kdesi psalo, že dávají VyVolené. Polkla jsem svou hrdost, našla jsem si na webu online kamery a pustila se do díla.
……Napjatá atmosféra a přismažené nervy jsou dobrým předpokladem pro výraznou řeč těla. Obzvláště u negativních a lživých postojů se člověk snadno prozradí a právě proto je vila opravdu výborným místem pozorování. Na druhou stranu má oproti kupříkladu nádraží i pár nevýhod, postupem času si totiž k některým soutěžícím najdete cestu, ať chcete nebo ne a tudíž se stáváte neobjektivním pozorovatelem. Tuto neobjektivnost se samozřejmě snažím vymýtit, ale ne všechno jsem schopná ovlivnit.
……Musím ovšem říct, že pokus se zatím docela daří. Ve vile je dost hádek a nepříjemných konverzací, kde je úplně jasně vidět, jak se kdo ke komu staví, kdo má koho rád a nutno říct, že ne vždycky se to, co člověk řekne, shoduje s tím, co dává najevo tělem. Nebudu zatím vyvozovat žádné finální závěry, protože vilu sleduju jenom týden (a to samozřejmě ne 24 hodin denně), ale pár výrazných pozorování už jsem udělala a i když samozřejmě nemůžu stoprocentně vědět, zda mám pravdu, musím říct, že jsem se svými závěry spokojená.

Volby

25. october 2013 at 12:33 | Thalia Contostavlos
......Život je plný voleb. Od doby, kdy ráno otevřete oči a vstanete, do doby, kdy si večer vyčistíte zuby a jdete spát, neustále volíte mezi rozmanitými možnostmi. Rozhodujete se mezi špatným a správným, mezi dobrým a zlým, mezi výhodným a ztrátovým, mezi snadným a obtížným, mezi měkkým nebo tvrdým "i". Neustále si stěžujeme, že máme složitý život, protože kdo se má pořád rozhodovat, co je správné a co ne. Co si dát k snídani? Jet do školy autem nebo autobusem? U jaké benzinky tankovat? Místo které přednášky si objednat zubaře? Co koupit tátovi k narozeninám? Kam zajít na oběd? Kam si stoupnout v metru, když není místo na sezení a prostor u dveří je už obsazený? Který volební lístek strčit do tý obálky? Bylo by přece o tolik snazší, kdyby bylo vše dopředu jasně nalajnované, kdyby opravdu existovalo něco jako neměnný osud. Sáhněte si ale do svého vlastního svědomí, jak byste se cítili, kdyby vám někdo právo volby odepřel? Vztekali byste se a kopali kolem sebe nohama, že se chcete sami rozhodnout mezi vanilkovou a čokoládovou zmrzlinou.
......Spousta lidí si stěžuje, že se jim nechce k volbám, popřípadě že se cítí být neustále manipulováni předvolebními výzkumy a propagacemi. Mám pro vás jednoduchou radu: povzneste se nad to. Máte právo svobodné volby, které tu ne vždy bylo. Nenechte se manipulovat, řiďte se vlastním svědomím a rozhodněte se. Uznávám, že rozhodnout se koho volit není tak snadné jako rozlišit měkké a tvrdé "i" (i když pro někoho je to možná podobně složité), ale skoro každá volba se dá nějak rozseknout, tak se trochu snažte. Každý den vás provází tolik rozhodnutí a tohle je prostě jenom další z nich.
......Tak a je odvoleno ... :D

Den blbec

15. october 2013 at 22:54 | Thalia Contostavlos
……Ráno jsem se probudila, posadila se na posteli, polkla jsem a umřela. Měla jsem pocit, že mi hoří celý krk a už už jsem chtěla volat hasiče, když mi došlo, že za to nejspíš může obyčejný virus. Pokusila jsem se promluvit a umřela jsem podruhé. S velkou námahou jsem vstala, navlékla se do jakéhosi oblečení a připravila si plášť a ochranné brýle na dnešní laborky.
……Cestu jsem nějak odřídila a v metru jsem si pak pročítala zásady bezpečnosti práce v laboratoři, typy laboratorních přístrojů a návod na přípravu komplexů. Po příchodu do učebny jsem se posadila ke svému stolu, zamžourala jsem skrz brýle na přístroje přede mnou a snažila se identifikovat fritu. Přesně ve chvíli, kdy jsem jí konečně našla, mě píchlo v podbřišku a já věděla, že je zle.
……Ve zkratce to řeknu takhle, písemku z bezpečnosti práce a typů laboratorních zařízení jsem napsala úspěšně, jeden z komplexů jsme s kolegyní vyrobily úspěšně, vyprosila jsem si od jedné z laborantek paralen a po dvaceti minutách křeče polevily a nakonec jsem se tedy s nově bolavou hlavou a stále hořícím krkem odpadala zase na metro.
……Do teď nevím, jak jsem vlastně dojela až domů, ale jakmile za mnou konečně zaklaply dveře, padla jsem na postel a usnula. Probudila jsem se až před chvílí a po tom, co jsem rozlila vodu po koberci, jsem se šla osprchovat. Teď tu tak sedím na posteli a přemýšlím, co se mi vlastně dneska přihodilo. Teď by na mě třeba mohlo ještě něco spadnout a bude to opravdu dokonalý …
……Omluvte prosím absolutně nulovou slohovou hodnotu tohoto výlevu, ale vězte, že toho mám opravdu plný kecky.

První věc ...

11. october 2013 at 17:56 | Thalia Contostavlos
... kterou bych udělala, kdybych byla neviditelná

.
……Úplně první věc, která mě napadá (teda pokud pominu krádeže zajímavých předmětů a šmírování lidí v koupelně nebo ložnici), je hraní si na taškáře. Šťouchala bych do cestujících v autobuse nebo v metru. Přendávala lidem, co si nehlídají své cennosti, mobil z jedný kapsy do druhý. Zaklapovala bych lidem notebooky na přednáškách a kýchala jim do ucha. Sedla bych si do soudní místnosti, kde právě vyslýchají Ratha, a začala vykřikovat nesmysly. Vlezla bych si do Poslanecký sněmovny a funěla řečníkům do mikrofonu. Vloupala bych se domů k sousedům a jejich synům bych vlezla na facebook a psala nechutný statusy. Vrátila bych se na svou starou školu a dělala naschvály svým neoblíbeným profesorům, podrážela nohy nenáviděným spolužákům a pomáhala při testech těm oblíbeným ...
……Víc věci mě takhle narychlo nenapadá, ale jistě by se toho našlo ještě hodně. Co byste udělali vy?

Nemám ráda "teplouše"

5. october 2013 at 18:25 | Thalia Contostavlos
......Pokud jste již někdy v minulosti zavítali na můj blog, asi se teď trochu divíte mému nadpisu (obzvláště pokud jste četli články Důkladně zmatená a Já a slash povídky nebo většinu z mých povídek, zejména The Heat), ale já vám tu větu hned vysvětlím. Nemám vůbec nic proti homosexuálům jako takovým, ba naopak, spousta z nich je mi velice sympatická. Co ovšem naprosto nesnesu a nechápu jsou chlapi, co vypadají teple (ať už přihřátý jsou nebo ne). Blonďáček s melírama a růžovou košilí navlečenej v přiléhavých džínách, co se tři dny louhoval v kolínský.
......Myslím, že každá osoba, co se hlásí k mužskému pohlaví by tak měla i vypadat a chovat se tak, pokud ovšem nechtějí, aby se s nima zacházelo jako se slečinkami. Všimněte si prosím, že netvrdím, že se tak nesmí oblíkat, ale že mají pouze počítat s následky (mimochodem, nikdy jsem netvrdila, že jsem bůhvíjak tolerantní). Dále chápu, že se na ně nemusím koukat (vlastně to ani nedělám), ale když už někoho takového vidím, rozhořčí mě to. A to z následujícího důvodu:
......Další čemu totiž nerozumím jsou homosexuálové, kterým se tito zženštilí mužský líbí. Zastávám názor, že to už rovnou můžou chodit s holkou a neztrácet čas s chlapem, co má krizi identity. Než mě osočíte, že tomu nerozumím, řeknu vám, že mě osobně se líbí "ženské" holky, nikoli ty, co si člověk může splést s vlastním bratrancem a právě na tomto faktu své pocity a názory zakládám.
......Právě z toho důvodu v mých povídkách najdete spíše párování postav, které odpovídají vzhledově i charakterově svému pohlaví (proto s velkou pravděpodobností zjistíte, že jsou v původním kontextu stoprocentně heterosexuální).
......Nakonec pouze uvedu to, že si uvědomuju, že ne všichni chlapi, co vypadají jako bárbíny, jsou opravdu gayové (je fakt, že vsadit na metrosexuála je asi jistější), ale i tak trvám na tom, že nemají soudnost a já si jich nejsem schopna vážit.
 
 

Advertisement