Author´s Note

Jsem hysterka

2. october 2013 at 10:44 | Thalia Contostavlos
......Už čtvrtým měsícem bydlím sama a navzdory tomu, že jsem byla přesvědčená, že to za žádných okolností nebudu schopná zvládnout, nemám sebemenší problém si sama uklízet, prát, vařit a podobně. Sice občas absolutně nechápu, jak je moje mamka schopná se sama starat o třikrát větší dům, když já zápolím s tím svým mini domečkem, ale opravdu se to dá jakž takž zvládnout.
......Mám ovšem jeden malý problém, který mnozí z vás asi budou považovat za malichernost. Nejen že nemám ráda pavouky, já se jich přímo štítím. Pochopte mě, nevadí mi takoví ti malinkatí pavoučci, co si vesele poletují na pavučinách, hnusí se mi takoví ti s velkým tělem a tlustýma nohama. Mám potom strach kolem nich jen projít, natož se k nim přiblížit natolik, abych se jich mohla zbavit. Připadám si jako strašná holka, ale já musím vždycky zavolat někoho, aby chudáka osminožce chytil do kelímku a vynesl ven.
......Opravdový problém nastává, když se mi ta potvora usídlí ve vaně nebo ve sprše. Jak se jí mám proboha zbavit? Vyluxovat to nemá cenu, protože jsem zjistila, že pavouk je schopný zase vylézt ven a usadit se vám v jiném koutě vašeho obydlí. Výsledkem jsou buď nemyté vlasy a nebo sprchování u rodičů doma.
......Teď trochu k nadpisu, nejsem typická holka a tak klasické hysterii nepodléhám (neurazte se prosím nikdo), stalo se mi už ale, že jsem si v klídku seděla v tureckém sedu na stole, na klíně jsem měla notebook a na zemi kdesi pode mnou číhala ta osminohá zrůda. Nebrečela jsem, nešílela, srdce mi bilo relativně normálně, ale nohy na zem jsem nedala, dokud nepřišel můj bráška a nevysvobodil mě :)
......A co vy? Máte také podobný problém nebo se mi teď jen škodolibě smějete?
......P.S. Mám momentálně pavouka ve sprše, jak se ho mám prosím zbavit, chci si umýt vlasy :(

Slušnost?

10. september 2013 at 13:50 | Thalia Contostavlos
……Pokud můj blog pravidelně navštěvujete, možná už víte, že si nějakou tu dobu sháním brigádu ve formě doučování angličtiny. Napsala jsem si inzeráty, ale na ty se mi moc lidí neozvalo. Dále však neustále odpovídám na inzeráty cizí a snažím se sehnat někoho, kdo mou pomoc potřebuje. Mám však dva problémy. Za prvé, lidé evidentně nepotřebují člověka, co má britský přízvuk, certifikát CAE a celkově je dobrý angličtinář. Netuším, jak jsou na tom ostatní, ale mně se holt lidé neozývají. Možná je to tím, že se ve svých inzerátech nepovažuji za člověka s vynikající angličtinou a skvělými výsledky, ačkoli neskromně musím přiznat, že dobrá jsem.
……Za druhé, když už najdu nějaký inzerát, který mi vyhovuje (místně, obsahově, cenově), lidé mi neodpovídají zpátky. Pochopila bych, kdyby napsali: "Je mi líto, ale už nemám zájem." nebo aspoň: "Nechci, náno." … lidé ale nenapíší vůbec nic. Prosím, proberte se a přečtěte si nějakou knihu slušného chování. Když dostanete email, tak na něj odpovězte (ať už pozitivně nebo negativně), je to slušnost. Pokud děláte mrtvého brouka, člověk na druhé straně neví, na čem je.
……Navíc, nevím sice, jaká je slušná doba odpovědi u normálních smrtelníků (nemyslím tím firmy, které by měli odpovídat ještě ten samý den, pokud se trefíte do úředních hodin), ale troufám si říct, že tři dny na odpověď stačí a byla by slušnost v tomto termínu odpovědět. Nehledě na to, že pokud si někam vylepíte inzerát, měli byste pravidelně kontrolovat emailovou schránku.
……Pokud je někdo z vás věřící, pomodlete se prosím za mě, aby se lidé naučili alespoň zásadám slušné komunikace. Já už vás tu nebudu otravovat svými výlevy a jdu hledat další inzeráty :D

Pro anorektické blogy

23. july 2013 at 17:46 | Thalia Contostavlos
……Ano, už je to tak. Měla jsem plnou pusu řečí, jak o tomhle hloupém tématu psát nebudu a pro ana blogy budu i nadále ignorovat, ale nedá mi to. Přečetla jsem většinu článků věnovaných tomuto tématu a pociťuji jakousi morální povinnost se k němu také vyjádřit.
……Před chvílí jsem si dokonce prohlížela diskuzi na jedné anglické stránce, kde se řešilo, zda pro ana blogy cenzurovat nebo ne. Přečetla jsem si pár názorů a utvořila několik vlastních. Je pravda, že já pro anorektické blogy nepodporuji, ale musíte se nejprve dozvědět, co přesně já osobně za takové blogy považuji. Rozhodně sem nepatří blogy anorektiček, které se ze své nemoci zpovídají a chtějí se podělit o své zkušenosti a zážitky. Takových slečen si vážím a obdivuju je, že mají sílu se takto nebezpečné nemoci postavit a otevřeně o ní mluvit.
……Já osobně si pod názvem "pro ana" představím blogy, které anorexii podporují. Autorky těchto blogů mají za své největší vzory dívky nemocné mentální anorexií, což je už samo o sobě donebevolající. Tyto dívky jsou většinou duševně víceméně v pořádku a pouze se nechaly strhnout proudem ostatních hubnoucích kostřiček a nenávistných komentářů hloupých šikanátorů.
.
.
……Hned na začátek si něco ujasněme, anorexie není životní styl (jak některé blogerky tvrdí) a rozhodně se nikdo nemůže ráno vzbudit a říct si: "Ode dneška jsem anorektička." Mentální anorexie, jak už název napovídá, je vážná psychická nemoc, jejíž definici si každý jistě může najít někde na Wikipedii. Životním stylem se stává napodobování anorektiček. Chování pro ana blogerek je stejně absurdní jako by se někdo rozhodl vyspat se s co nejvíce lidmi v naději, že chytne AIDS (Mimochodem, v pokročilejších stádiích AIDS se taky hubne, nechcete to zkusit? Šance, že na konci zemřete je vlastně skoro stejná.) … jak jsem řekla, absurdní.
……Tyto blogy navíc mají tendenci ovlivňovat ostatní lidi. Jedna dívka ve zmíněné diskuzi tvrdila, že jeden pro ana blog dokonce podpořil její poruchu příjmu potravy a musela být posléze hospitalizována. Myslím, že všichni trochu podceňujeme sílu internetu. Velká masa blogů mluvících o dvou lžičkách jogurtu na oběd může závažně ovlivnit názory duševně nepříliš silného jedince (občas i ty duševně silné).
……Na druhou stranu, pro anorektické blogy bych hned nerušila (alespoň ne všechny). Fungují totiž i jako zásobárna informací pro rodiče a nebo kamarády anorexií postižených děvčat, o tom, jak rozpoznat příznaky, jaké triky anorektičky zkoušejí a co jedí (resp. nejedí). Mohou zosobňovat jakési varování před podobným "stylem života".
……Tak to by asi bylo všechno. Můžete souhlasit a nemusíte, ale v každém případě uvítám vaše komentáře.

Já a slash povídky

23. july 2013 at 0:06 | Thalia Contostavlos
……Nebudu tu zbytečně rozebírat, co to slash je, protože takových článků je spousta a pokud mám být upřímná, nehodlám vás vzdělávat :) O čem tu chci dnes psát je, proč mám slash ráda, jak ho (neúspěšně) píšu a jaké dvojice páruji.
……Nejprve proč mám slash ráda. Odjakživa mě přitahovaly nevšední a exotické věci, často jsem šla proti proudu (nikoli záměrně, ale povahou) a ráda jsem se zajímala o věci, kteří ostatní odsuzují. Navíc jsem donedávna měla jakousi "krizi sexuality", které jsem se věnovala TADY a téma vztahu dvou mužů mě prostě a jednoduše přitahovalo. Ráda zkoumám dynamiku onoho vztahu (a přiznejme si to, většina slash povídek je naprosto nereálných ať už z hlediska vztahového nebo lidského), chování jednotlivých aktérů a často i reakce okolí (pokud se jim autor povídky věnuje). Uznávám, že to beru malinko z psychologického (nebo chcete-li vědeckého) hlediska, ale já už jsem taková. To víte, budoucí kriminalistka, ve všem hledá záhadu na rozluštění. Posledním (i když malicherným) důvodem jsou typické Mary Sue povídky, kdy se autorka vtěluje to ženské postavy (která je samozřejmě naprosto dokonalá, hezká, často sarkastická a nepochopená s těžkým životním osudem) a zákonitě tím z jakkoli dobrého nápadu na povídku udělá nesmyslný paskvil. Tyto povídky mě odrazují od valné většiny nynějšího fanfiction a dobré poloviny autorských povídek.
……Dále jak slash píšu. Nebudu tu vyprávět, jak mačkám tlačítka na klávesnici (i když by to jistě bylo velmi zajímavé a poučné), nýbrž vlastnímu obsahu. Bohužel jsem zjistila, že většina mých preferovaných párování nejsou mezi ostatními pisálky příliš oblíbená (zase to plutí proti proudu) a tudíž se logicky snažím psát o dvojicích, které nemají příliš příležitostí se spolu ehm … intimně seznámit. Většinou dodržuji jistou strukturu (každá postava má nějaké charakteristické vlastnost, zvyky, názory a podobně, které je třeba do povídky zakomponovat), které se zuby nehty držím. Nejsem velkým fanouškem tzv. OOC povídek (out of character), kdy se postavy vůbec nechovají tak, jako v originále. Zastávám názor, že pokud změníte jména postav a čtenáři nepoznají, kdo v původním příběhu vystupoval, napsali jste špatnou povídku (proto jsem to také někdy nevyzkoušela, nechci se dozvědět, že píšu špatné povídky). Jak jsme psala již v úvodu, nepíšu slash příliš úspěšně … zatím ve skoro všem jsou jen náznaky vztahu mezi dvěma muži, kromě snad jedné jediné povídky, kterou najdete TADY.
……Dále rozvedu má oblíbená párování.
……Archie Goodwin/inspektor Cramer
……Této dvojici se věnuju ze všech nejvíce (i když ji naprosto nikdo nezná). Pochází původem z knih amerického spisovatele Rexe Stouta a já si je bez dovolení vypůjčila :) Jak jsem řekla, zatím píšu jen jakési náznaky vztahu, ale líbí se mi dynamika mezi oběma pány (tato dynamika se ale vyskytuje už i v původních knihách). Pokud si o nich chcete něco přečíst, v rubrice Stories je příběhů hodně (nenápadná reklama).
……John Watson/inspektor Lestrade
……Tato dvojice je mnohem známější (pochází z britské moderní verze Sherlocka Holmese, BBC série Sherlock), ovšem není zas tak často párovaná. Autoři povídek spíše spojují Sherlocka s Johnem, ale já to v té moderní verzi prostě nevidím. Sherlock je jako přerostlé dítě a já si neumím představit vojáka, kterého by romanticky zajímal.
……Sherlock Holmes/doktor Watson
……Ano, zní to divně, ale ve verzi televize Granada (kde Holmese hraje Jeremy Brett) si doktora Watsona neumím představit s nikým jiným, než právě s Holmesem. Doufám, že tuhle volbu nemusím ospravedlňovat.
……L.J.Gibbs/Tony DiNozzo
……Námořní vyšetřovací služba z americké televize. Líbí se mi dynamika tohoto páru (Tony je takový třídní klaun a Gibbs je … no prostě Gibbs). Ráda zde zkoumám možnost obrácené dominance, kdy se Gibbs dokáže také projevit jako člověk, který občas potřebuje pomoc … nebo alespoň jenom jako člověk :)
……Gordon Ramsay/Joe Bastianich
……Tohle bude znít trochu úchylně, protože se jedná o opravdové lidi a ne jen výplody něčí fantazie. Zkuste mě ale nesoudit drazí přátelé, každý máme nějaké to nechutné tajemstvíčko :D Oba zmínění jsou z americké verze MasterChefa a já si je okamžitě zamilovala (tak to není tak docela pravda, původně jsem se totiž dívala na MasterChef Italia, kde dělá Joe porotce a tam jsem si ho zamilovala, poté jsem přesedlala na americkou verzi a ke Gordonovi jsem si musela najít cestičku :) ale no asi tak ...
……Další páry už jen tak vyjmenuju, protože pro mě nejsou až tak důležité.
……Robert Dawney Junior/Jude Law
……Truman Capote/Alvin Dewey
……občas Hercule Poirot/inspektor Japp (ale to spíš jen platonicky)
……Jeremy Brett/Edward Harwicke
……Harry Potter/Draco Malfoy
……Mac Taylor/Don Flack
……Jason Hawes/Grant Wilson
……Jack Sparrow/William Turner
……Více mě momentálně nenapadá, ale možná sem postupem času něco přidám. Pokud se vám bude chtít, můžete se svěřit s vaší zkušeností s povídkami se slash tématikou :)
.

Odblogovat tvůrčí blok

21. july 2013 at 19:38 | Thalia Contostavlos
……Hledala jsem články, kde bych se dozvěděla, jak se zbavit své momentální neschopnosti vymyslet jakékoli kloudné téma na povídku, a místo toho jsem začala přemýšlet, jací lidé takové články vůbec píší. Samozřejmě to můžou být lidé, co už dlouhá léta píší a chtějí se se svými čtenáři podělit o zkušenosti, ale já mám podezření, že většina autorů článků "Jak se zbavit autorského bloku" nebo "Kde najít inspiraci pro psaní povídek" jsou lidé, co mají sami problém momentálně něco vymyslet.
……Když už jsem poněkolikáté četla, jak si mám prolistovat časopis, poslouchat rozhovory lidí kolem sebe nebo číst fóra, napadlo mě, že mohu aplikovat podobnou metodu jako zmínění autoři, ovšem s tím rozdílem, že nebudu příliš radit (a to hned z několika důvodů, nejsem dostatečně kvalifikovaná někomu radit, sama mám problém tvůrčí blok překonat a hlavně takových článků je všude spousta a mě vůbec nepomáhají), nýbrž vás trochu využiji.
……Pomozte mi prosím a navrhněte mi buď téma na povídku, jakékoli slovo, které musím ve své další povídce využít a nebo - pokud máte také kreativní blog a nebude vám vadit, když se inspiruji - odkažte mě na své práce. Další možnost, co mě napadla, je tato: pokud budete chtít, mohla bych povídku napsat rovnou s vámi jako účastníky děje! Napíšete mi nějaké jméno, charakteristiku nebo nějakou zvláštní vlastnost a popřípadě, jakým stylem byste se chtěli v příběhu objevit (oběť, pachatel, kolemjdoucí, svůdnice, drzoun apod.). Pokud mě něčím nalákáte, garantuji, že vám povídku napíšu.
……Poslední věcí by mohla dokonce být spolupráce. Napsat povídku na etapy? Vymyslet celou povídku společně? Skloubit dvě různá témata nebo dva různé světy? Všechno je možné.
……Pokud ničím nahoře nepřispějete, ale stejně jste byli ochotní dočíst až sem, skočte se také podívat na moje příběhy … třeba inspiruji někoho z vás něčím zase já :D
……Zde najdete všechny mé české povídky.
……Zde najdete všechny mé anglické povídky.
……Zde najdete mou rozpracovanou novelu (psaná anglicky).
.

Podvod

20. july 2013 at 17:34 | Thalia Contostavlos
……Před několika minutami mi na Skype přišla zpráva od údajného Dr. Emmanuela Peterse z nějaké banky, který tvrdil, že jistý Javier M. Galiano zemřel při zemětřesení v Číně a zanechal na svém bankovním účtu něco přes čtrnáct miliónů dolarů. Pan Peters se se mnou chce o tyto peníze rozdělit, protože se domnívá, že jsem Javierova vzdálená příbuzná a on je přece tak čestný člověk.
……Jak uvěřitelné! Věřte mi, že kdybych měla takhle bohatého příbuzného, věděla bych o tom :D Jen prosím vězte, že pokud vám tato zpráva na Skype také přijde, je to stoprocentně podvod. Prosím ignorujte ji a rozhodně neposílejte žádné osobní údaje.
……Za prvé, Javier není ani italské jméno. Z druhé, nikdo, kdo má přístup ke čtrnácti milionům dolarů se nepůjde dobrovolně rozdělit. Za třetí, nevěřím žádnému doktorovi, co pracuje v bance. Za čtvrté, celá zpráva prostě čiší podvodem.
……Teď si možná řeknete, že je to naprosto jasné a já jsem se nemusela obtěžovat psát tenhle článek, ale ať vám to připadá jakkoli neskutečné, jsou lidi, co těmto podvodům doopravdy naletí. Pod vidinou neskutečného jmění ignorují selský rozum a nechají se oškubat.
.



Špagety s olivami a sýrem feta

19. july 2013 at 19:46 | Thalia Contostavlos

Nehodlám tu sice dělat nijak pravidelnou rubriku receptů, ale řekla jsem si, že s některými se vám můžu pochlubit. Dnes k večeři jsem si dala Pasta con olive e feta. Zde je celý recept:
.
Ingredience:
špagety (nebo jakékoli jiné těstoviny, ale mě osobně se nejvíce hodí špagety)
2-3 stroužky česneku
černé olivy
sýr feta
olivový olej
bazalka, oregano, majoránka, tymián, pepř
popřípadě parmezán na dochucení
.
Postup:
Do hrnce na těstoviny nalijeme vodu a bohatě osolíme (Italové říkají, že by voda v hrnci měla připomínat mořskou vodu, ale nemusí se to zas přehánět), až se voda začne vařit, dáme do ní vybrané těstoviny.
Na pánev nebo do nižšího hrnce si nalijeme olivový olej. Nepřehánějte to, protože si ho poté všechen nalijete do talíře. Česnek si nakrájíme na tenké proužky, olej zapneme na střední stupeň teploty a česnek do něj nasypeme. Olej se tedy ohřívá spolu s česnekem, aby se dobře ochutil. Mezitím si vedle smícháme bazalku, oregano, majoránku a tymián (nebudu uvádět přesné poměry, protože každému chutná něco jiného, ale já osobně bych dala nejvíce bazalky a nejméně tymiánu). Ve chvíli, kdy začne olej v hrnci prskat, nasypeme do něj lžičku pepře (já dávám možná trochu víc, ale vy si dejte, kolik snesete :). Dobře promícháme a poté do pánve naběračkou opatrně nalijeme trochu vody z těstovin (dávejte pozor, bude to prskat, takže radím si trochu poodstoupit), toto směs naředí a trochu osolí. Vedle na prkýnku si nakrájíme vypeckované černé olivy a sýr feta, obojí podle chuti. Olivy nasypeme do směsi, se sýrem počkáme až na chvíli, kdy jsou těstoviny hotové. Směs zamícháme a dáme pozor, aby se sýr příliš nerozdrolil.
A může se servírovat! Pokud chcete, můžete si talíř posypat parmezánem, ale opatrně, feta je totiž velice slaný sýr.
K jídlu doporučuji červené víno nebo obyčejnou vodu s citrónem :)
Buon appetito!

Jen takový výlev

1. july 2013 at 17:29 | Thalia Contostavlos
......Netuším, jestli se mi to jenom zdá, ale mám dojem, že když si na blogu.cz najdu nejnovější články, jediné, co objevím, jsou články s hromadou okopírovaných fotek celebrit, články o tom, jak někdo začíná nebo končí s blogem a nebo bezduchý článek deníkového typu. Poslední dobou nemám, co číst. Bohužel, autorský klub mě také nijak nezaujal. Netuším, čím to je, ale zatím jsem nenašla blog, který by mi plně vyhovoval (i když na několika blozích jsem objevila alespoň nějakou rubriku, kterou pravidelně čtu).
……Možná to je tím, že mám tak podivný vkus. Detektivní povídky pravděpodobně moc lidí nepíše (pokud je píšete vy nebo znáte někoho, kdo je píše, prosím dejte vědět do komentářů) a seriály, kterých já jsem fanouškem, nejspíš moc lidí nezajímá. Navíc jsem celkem náročná na gramatickou korektnost a formátování textu v článcích, takže spousta blogem se s mými požadavky neslučuje :(
……Dalším problémem, o kterém bych se tu chtěla zmínit, je, že si nejsem schopna zajistit stálou čtenářskou základnu a to ze stejných důvodů, jaké jsem uvedla nahoře - čistě a jednoduše se svými zájmy míjím s ostatními. Mým největším úskalím je, že polovina článků na mém blogu je psaná anglicky a lidi to prostě nebaví číst (nebo neumí anglicky nebo co :). Neumíte si představit to zklamání, když kliknu na článek s anglickým nadpisem a rozklikne se mi česky psaný deníček průměrné kvality. Vysvětlete mi někdo, proč to blogeři dělají … dám vám za to bonbón.
……Doufám, že se najde alespoň jedna duše, která je na tom podobně jako já. Všem ostatním fandím a přeju jim, že nemají tak retardované zájmy jako já! :D

Tvořivý duch

30. june 2013 at 21:54 | Thalia Contostavlos
......Dneska jsem našla ve skříni velikou sklenici, kterou kdysi můj děda dostal k padesátinám jako upomínku a rozhodla jsem se ji nějak využít. Velice rychle mi došlo, že jako váza je naprosto nepoužitelná a jako sklenice taky :) Vzala jsem si ji tedy s sebou na zahradu a po chvíli bezmyšlenkovitého bloumání kolem jsem konečně dostala nápad. Zde vidíte výsledek :)
.
.
......Nakonec jsem si dokonce vzpomněla, jak se skládá lodička. Přiznejte se, kdo by si nevzpomněl? :D

A study in Sherlock Holmes

13. april 2013 at 20:36 | Thalia Contostavlos
……There is not a person in the world who would not know the famous duo of Sherlock Holmes and his loyal friend Doctor Watson. Majority of the people however doesn't understand the nature of their relationship nor the balance they've managed to develop over the years of their friendship. It also doesn't help that the only sentence ever quoted is: "That is elementary, my dear Watson, quite elementary." which suggests that Holmes is absolutely brilliant and genius, while Watson is only his dumb and fussing sidekick.
......That is certainly not what Arthur Conan Doyle intended to create, when he first put his pen to a paper. The truth is that Sherlock Holmes is not as perfect as many seem to believe and there is definitely more to Doctor Watson than just stitching up wounds and limping about.
......In truth, Sherlock Holmes however intelligent and quick-witted was an eccentrically behaving man with little care about his own wellbeing and an absolute ignorance of human feelings and social conscience. On the top of that, he was addicted to his seven-percent solution of cocaine he used to inject himself in times of boredom.
......On the other hand, Watson was a very capable physician, skilful writer and a war veteran. Despite popular belief, he was quite clever as well. This fact is being repeatedly overlooked though because, let's face it, everyone seems to be a tad slow in comparison to the great mind of Sherlock Holmes.
......What was their relationship like, then? In my opinion, it is almost indefinable. They were certainly a lot more than mere friends but there most likely wasn't enough for any kind of romance. "Brothers" doesn't seem to cover it as well, especially if you consider Sherlock's relationship with his brother Mycroft, and "colleagues" is just too distant. The best description I can possibly come up with is a one of intimate companions. They cannot really live without each other, they rely on each other, take care of each other and most importantly complement each other.
......While it is most certainly Sherlock Holmes who leads Watson through the intricate alleys of brilliant deductions and criminal minds, it is good Doctor Watson who knows how to patch up a flesh wound or shoot a said mind between eyes. While Sherlock Holmes sees only what he wants to, Watson makes him watch what he needs to. While Holmes takes a very good care of his brain and thoughts, Watson makes him eat so his body doesn't collapse. Even though the detective is always at least one step ahead of the doctor, is it really him who leads the way? That is for them to know and for us to speculate about.
......I admit I didn't really arrive to any real conclusions but I hope I made you think at least a little bit about one of the most beautiful relationships in the history of literature.
 
 

Advertisement