Author´s Note

Krátké zamyšlení

4. march 2013 at 17:08 | Thalia Contostavlos
……Člověk často slýchá o lidech, kteří ve spárech deprese udělají něco, co je pro nás ostatní naprosto nepochopitelné, spáchají sebevraždu. Já osobně mám poněkud méně tolerantní přístup vůči sebevrahům, myslím si, že jsou slabí, trpí sebelítostí a jsou líní hledat světlo na konci toho pověstného tunelu. Myslím, že jsou ve velké většině sobečtí, zejména pak ti, kteří si za způsob svého skonu vyberou kola projíždějícího vlaku nebo metra. Nenapadne je snad, že ten člověk za volantem z toho bude mít nadosmrti noční můry?
……Nedávno mě ovšem v souvislosti s jakýmsi dokumentem napadlo něco, co vrhá na celý problém poněkud vlídnější světlo. Lidé v psychotických depresích, kteří se ocitají těsně před sebevraždou, se rozhodně neloučí se světem kvůli jakési beznaději nebo jiného chytrého abstraktního pojmu a rozhodně ne kvůli tomu, že smrt se najednou zdá atraktivní. Člověk, ve kterém stupeň agonie dosáhne jisté neúnosné hranice, se zabije stejně jako osoba uvězněná v hořícím domě, která nakonec vyskočí z okna.
……Nikdo ovšem doufám netvrdí, že těmto lidem se smrt zdá jako dobrý nápad. Jejich strach z pádu z velké výšky je pořád stejně velký, jako kohokoli jiného, kdo se třeba jen dívá z okna. Hlavní roli ve finálním rozhodnutí ovšem hraje jiný strach - strach z ohně, když se plameny přiblíží až příliš blízko. V takovém případě se člověk instinktivně rozhodne pro řešení, které pro něj znamená menší strach. Takže ačkoli lidé v žádném případě nechtějí skočit, udělají to raději, než aby se nechali za živa upálit. Přesto to však nikdo z lidí stojících dole na chodníku a křičících: "Neskákej!" nechápe.
……Nikdo z nás vlastně není fyzicky schopen bezezbytku pochopit někoho jiného. Ne, dokud se nedostaneme do navlas stejné situace. A tak je to i se sebevraždou, ačkoli se snažíme, nikdo z nás to opravdu nechápe (nepokusil-li se ovšem už někdy předtím skončit svůj život). Svůj názor jsem sice úplně nezměnila a pořád pokládám sebevrahy víceméně za slabochy, ale snažím se je tolerovat a pochopit jejich pohnutky.
.
……A pamatujte si: "Ocitnout se na dně je vlastně to nejpříhodnější, co se vám může stát. Ode dna se totiž dá už jenom stoupat."

Paradox demokracie

17. february 2013 at 17:30 | Thalia Contostavlos
......"Demokracie slušné lidi omezuje a neslušným dává možnost svobodně projevit svou neurvalost."
............--- Karel Čapek
.
……O demokracii jako takové už toho byla napsána spousta - co to demokracie vůbec je, k čemu je dobrá, jak ji udržovat a zda by náhodou nebylo lepší se jí jednou provždy zbavit. Já osobně toho sice o státních formách a politických zřízeních příliš nevím, ale jedno je mi jasné - nic na světě není dokonalé a vždy se najde něco, co by se dalo vylepšit.
……Demokracie jako vláda lidu bývá většinou definována svobodou obyvatelstva. Už zde se ovšem setkáváme s překážkou - svoboda jednoho člověka totiž není absolutní, nýbrž končí tam, kde svoboda druhého začíná. A právě na tomto poznatku je postaven princip různých pravidel a omezení, bez kterých se demokracie ani žádná jiná člověku známá státní forma (nepočítáme-li ovšem anarchismus, který ani v praxi fungovat nemůže) neobejde.
……A tak jsme i my, vcelku slušní lidé, ve výsledku omezováni všelijakými opatřeními, která se snaží zamezit nekalostem páchaným těmi okolo nás. Uvědomme si, že život bez různých zabezpečovacích protokolů, ochranných známek a bezpečnostních alarmů by byl o mnoho jednodušší, jen kdyby neexistovali jedinci, kteří nepozornosti či naivity druhých sprostě využívají.
……Jenže takový svět je utopický a naprosto nereálný - lidé jsou vypočítaví, drzí a jakékoli předpisy, které jim stojí v cestě, obcházejí. Tím se ovšem dostáváme k jádru věci: slušní lidé jsou omezováni pravidly tvořenými kvůli těm, co je nedodržují a ti neslušní užívají svobod těch, co si jich zaslouží.
……I přes to všechno si ovšem troufám říct, že v dnešní době - takové, jakou ji známe - neexistuje lepší a spravedlivější způsob řízení státu, než je právě demokracie.

Blížíme se záhubě?

4. february 2013 at 18:07 | Thalia Contostavlos
……"Jenom, hned na začátek, aby mezi námi bylo jasno: nechci, abyste si v mých hodinách cokoliv četli, kreslili, psali, abyste si posílali jakékoli esemesky nebo psaníčka nebo dělali cokoliv jiného, co se netýká češtiny. Jediné, co můžete, je na mě zbožně koukat." --- Profesor na češtinu
.
……Dnes jsme v hodině literatury probírali postapokalyptické sci-fi. Pan profesor chtěl znát náš názor na otázku, které se knihy tohoto žánru nejčastěji věnují: spěje lidstvo do záhuby?
……Mezi mými spolužáky kolovala spousta různých názorů, se kterými jsem více nebo méně souhlasila, ale mě nejvíce zaujalo stanovisko zmíněného profesora. Citoval nějakou knihu, kterou nedávno četl a vyslovil myšlenku, že každá civilizace zanikla kvůli tomu, díky čemu vlastně původně vykvetla. Uváděl přitom příklad Starého Egypta, kde centralizovaný stát a velkolepá sláva neomezeně vládnoucího panovníka, který na každém rohu stavěl pyramidy, dopomohly nejprve říši k vzestupu a následně kvůli nákladné údržbě i k pádu.
……Tato teorie možná není bez chyby, ale s trochou představivosti se dá velice úspěšně aplikovat i na dnešní dobu. Vezměme si například Evropu - vyspělá civilizace, ve které se po celá staletí bojovalo za sociální stát a práva slabších. Nic se ovšem nesmí přehánět a dnes je díky slavnému a příliš drahému sociálnímu státu celá Evropa zadlužená. Ono brát neustále peníze odněkud, kde nejsou, zkrátka nejde do nekonečna.
.
……Co si myslíte vy o této teorii? Myslíte, že všechen náš pokrok a vše, čím se pyšníme, se může někdy v budoucnu stát naší zkázou? Nebo je to všechno pouhý nesmysl.
.

Dokonalý zločin

3. february 2013 at 20:57 | Thalia Contostavlos
……Na začátek přidávám upozornění: článek prosím berte s rezervou, je psán s nadsázkou, rozhodně si nemyslete, že podporuji vraždy a podobné ohavnosti. Jednou bych dokonce chtěla být kriminalistou a zločiny vyšetřovat ...
.
……Pokusy o dokonalý zločin jsou staré skoro jako lidstvo samo. Existuje velké množství knih, které se jím zabývají a všechny zároveň poukazují na to, že dokonalý zločin nebyl doposud spáchán nebo dokonce, že vůbec neexistuje. Můžete namítnout, že nevyřešených krádeží a vražd je nespočetně, ale ty jsou většinou považovány za dokonalé jen díky neschopnosti policie. Opravdová dokonalost se však skrývá v inteligenci zločince a jeho schopnosti zamotat svůj čin do takového labyrintu falešných důkazů a chybějících stop, kterým žádný vyšetřovatel neprojde. Výsledkem bloudění v takovém labyrintu je většinou křivé obvinění a odsouzení nevinného člověka nebo založení případu do kolonky Odložené případy.
……Dokonalým zločinem však není míněno to, že se nepodaří pachatele najít, ale to, že se vyplní původní úmysl zločince (Nebo mám říci Umělce?) obvinit ze svého skutku určitého člověka. Ještě dokonalejší by byla skutečnost, že je vrah všeobecně znám, ale nikdo mu nemůže dokázat jeho vinu, což je velice ponižující pro policii a nesnesitelné pro odsouzeného.
……Dalším omylem dokonalosti je zločin, o kterém se ani neví, že byl uskutečněn. Takový zločin, ale nepřináší Umělci žádné uspokojení. Chtělo by se vám například zachránit svět, aniž by o tom kdokoli věděl? Myslím, že ne. Takový Umělec prahne po slávě nebo po uznání. Proč by jinak byli vrazi natolik hákliví na popuzující články otištěné v novinách, ve kterých ho vyšetřovatelé naschvál vykreslují jako neschopného člověka, který si ani neuvědomuje rozsah a dopad svých činů? Umělci jsou velice hákliví na připomínky lidí a opravdu jim záleží na tom, co si o nich tito lidé myslí. Vyžadují hlavně respekt a obdiv. Pak jsou spokojení.
……Ano, někteří lidé opravdu vidí ve vraždách a jiných zločinech jistý díl umění. Náš Umělec každopádně. Je ovšem jisté, že vymyslet takový zločin, který by obstál před jakýmkoli policistou je velice obtížné, až nemožné. Proto se v dokonalých zločinech - speciálně ve vraždách - počítá s přílišnou domýšlivostí a otupělostí dnešních detektivů způsobenou nevynalézavostí a neprofesionálností dnešních zločinců a s jistou dávkou štěstí a náhody.
……Dalším základem dokonalého zločinu, který si mají lidé vyprávět po staletí je zajistit, aby se vražda či jejich série stala světoznámou a aby ji nic jiného nezastiňovalo. Pak je totiž zdánlivě dokonalá vražda naprosto bezcenná a i přes její promyšlenost se o ní bude mluvit nanejvýš jako o nevyřešeném případu mezi policejními veterány. Klíčů k nezapomenutelnosti vraždy je hned několik a ukázat si je můžeme na nejznámějším případu. Na případu člověka, který své oběti zabíjel v ulicích staré Anglie. Na případu Jacka Rozparovače.
……Profesionálové se neustále hádají, co zapříčinilo nesmrtelnost jeho případu. Já se přikláním k názoru, že na každé teorii je velký díl pravdy.
……Prvním klíčem je jméno - novinový titulek. Jen řekněte co vás zaujme víc - "Našla se další zohavená mrtvola!" a nebo "Jack Rozparovač znovu udeřil!" ? Věřím v druhou možnost.
……Druhým klíčem je prostředí. Ulice staré Anglie jsou o dost přitažlivější než nedaleký motel s dvěma pokoji a rezavým nápisem: "Motel Angelika" nebo podobným kýčem. Když čtete novinové články, po zádech vám přejede mráz při představě slabého svitu pouličních lamp, který proráží večerní mlhu. Jen si to představte: světlo dopadající na chladné ostří nože, oběť třesoucí se strachem při pohledu do útočníkovy tváře zahalené do bílého oparu. A teď upřímně - roztřesou se vám kolena při představě rozvrzaného kanape, oběti třesoucí se zimou kvůli rozbité klimatizaci a pohledu do tváře útočníka přes oblak prachu, který se zvedl z podlahy? Nejspíš ne.
……Dalším a nejspíš posledním klíčem je osobitost. Jack je známý hlavně díky svému rozparování. Náš Umělec si vyslouží slávu vypichováním očí a zasazováním do jejich důlků hrací kostky, převlíkáním mužských obětí za ženské nebo třeba uříznutím prstů u rukou a následným navlíknutím rukavic, i když je parné léto. Průměrný člověk si rozhodně nezapamatuje vraha, který vrazil kudlu do břicha své oběti a poté ji vhodil do řeky. To je prostě nuda a příliš běžná praxe.
……Každopádně nemůže nikdo s jistotou říci, zda nebyl dokonalý zločin spáchán, protože jestli se náhodou nepodařilo pravému vrahovi dosadit na svoje místo v chládku jinou osobu ví asi jen oni dva ...
.

Mám takovou chuť

2. february 2013 at 22:06 | Thalia Contostavlos
……Ano, je to tak. Občas mám takovou chuť. Musím se vám s ní svěřit. Jsou totiž chvíle, kdy dostanu takový potrhlý nápad, napadne mě zbloudilá myšlenka hodná tvora nižšího vývojového stupně, než je Homo Sapiens Sapiens. Vždy, když mě ta podivná chuť popadne, musím se stydět.
……Je to opravdu neuvěřitelné, ale občas mě napadne založit si blog. Ne ovšem jen tak ledajaký, chtěla bych si založit blog se slovem love v názvu, s růžovým záhlavím a se zkopírovanými články. Takový, který není složité udržovat, takový, kde nemusím přemýšlet nad každým článkem a přesto se mi na blog hrnou čtenáři (i když poněkud pochybné kvality). Chtěla bych si totiž u blogování občas odpočinout.
……Možná vám to tak nepřijde, ale udržovat kvalitní blog tak, aby měl úroveň a nesklouzl k průměru nižšímu, než je zdrávo, je dřina. Fuška. Námaha. Čistě a jednoduše mě to vyčerpává a já pak o blog na dlouhé týdny ztrácím zájem.
……Myslím, že kdybych prostě jen každý den zveřejnila nějakou kusovku, oběhla všechny mé affs a napsala pár komentíků (mimochodem, všechna kurzívou označená slova z poslední věty považuje Microsoft Word za "neexistující"), měla bych to jednodušší.
……Pak ovšem vždycky přijde na řadu mé svědomí. Nestyděla bych se náhodou za takový blog? Mohla bych si pak sama sebe vážit? Není to jenom má lenost? Jistě už tušíte, že když si odpovím na všechny tyto otázky, nápad na založení nového blogu je ihned zavrhnut. Tedy alespoň do chvíle, než zase dostanu chuť.
……Ano, je to tak. Občas mám takovou chuť …

Chci emigrovat

26. january 2013 at 20:53 | Natalia Contostavlos
......Tak jsme konečně dostali to, co si zasloužíme. Sláva hlavě státu, která přes všechnu tu slivovici už ani nezvládá správně formulovat urážky. Je nás opravdu tak málo? Nás, kteří prohlédly všechny ty květnaté řeči, kteří vidí dál než jen pár týdnů do minulosti a kteří chtějí stále směřovat směrem k demokracii? Co si od toho národ slibuje? Že bude levnější alkohol? Že budou menší daně? Že vystoupíme z EU? Nic z toho se ale nestane, tak se proboha proberte.
......Nikdy jsem netvrdila, že politice bůhvíjak rozumím, ale tohle vidí i slepý. Naše republika právě udělala krok zpět a to směrem na Východ. A nemluvím samozřejmě čistě jen o dnešním výsledku prezidentských voleb. Možná bychom se měli předzásobit banány a podobným "nedostatkovým" zbožím ...
......Dnešek je opravdu zkaženým dnem. Už když do mě narazilo to auto (které mimochodem řídil nějaký postarší pán, který byl Zemanovi nápadně podobný ... ale možná to byla jenom moje představivost), věděla jsem, že jinak než špatně to dopadnout nemůže.
......Sedněte si tedy pohodlně do křesel a zaposlouchejte se do bonmotů a urážek, které nás budou příštích pět let provázet. Já mezitím vymyslím, kam se přestěhovat, popřípadě, kde si založit vlastní stát ....

Důkladně zmatená

10. december 2012 at 16:18 | Thalia Contostavlos
……Stalo se vám někdy, že jste si nebyli jistí sami sebou? Nevěděli jste, co si o sobě máte myslet? Netušili jste, kam váš život směřuje? Pak víte, jak jsem se někdy ke konci minulého roku cítila. A proč o tom píšu až teď? Protože článek o tom, jak nic nevím by vám byl naprosto k ničemu. Dnes mám ale dojem, že už jsem se našla.
……Co se týče romantických vztahů, nikdy jsem nechápala, proč je všichni tolik prožívají. Celé to vodění se za ručičku a líbání se na školních chodbách šlo naprosto mimo mě. Vždy jsem měla hodně kamarádů a kamarádek, ale nikdy se mi nikdo nijak romanticky nelíbil. Až loni jsem se trochu zamyslela a uvědomila si, že na tom bude něco divného. Zejména proto, že když jsem šla po ulici, říkala jsem si v duchu: "To je hezkej kluk. A támhleta holka, ta je taky pěkná. A co teprv támhleten sportovec?"
……Ano čtete správně, všímala jsem si (a stále všímám) jak hluků, tak i holek. První, co mě napadlo, bylo, že se jimi snažím inspirovat, popřípadě, že jim závidím. Tuto myšlenku jsem ale vzápětí zavrhla. nejen, že je naprosto neslučitelná s mým charakterem, ale i mým vkusem. Začala jsem tedy uvažovat v poněkud jiné rovině. Co když se mi čistě a jednoduše líbí holky stejně tak jako kluci? Tato myšlenka se potvrdila poměrně nedávno, když jsem si začala všímat jedné sympatické slečny z mého okolí.
……Když teď vycházím z tohoto nového objevu a rekapituluji svůj dosavadní život, vše už dává smysl. Může to znít paradoxně, ale už si nepřipadám divná. Uvědomila jsem si, kdo jsem a co cítím a to mi nesmírně pomohlo. Věřím, že kolem je spousta lidí, kteří jsou zmatení a právě proto tenhle článek píšu. Zkuste se nad sebou trochu zamyslet a dejte tomu čas. Uvidíte, že nakonec se všechno objasní.
……Máte-li nějaké otázky, ptejte se. Rozhodně se neurazím :)

Lidské pokrytectví nemá mezí

11. november 2012 at 19:28 | Thalia Contostavlos
……Už několikrát jsem se zapřísáhla, že se tu v žádném případě nebudu vypisovat ze svých problémů, ale výjimka potvrzuje pravidlo, že? Ráda bych se tedy s vámi podělila o drahocennou životní zkušenost.
……Znovu jsem se ubezpečila, že ne vždy můžete druhé soudit podle sebe. To, co se vám může zdát, jako nadlidský výkon je totiž pro někoho naprostá samozřejmost. Vezměte si například takové pokrytectví. Dokázali byste se například mile usmívat na někoho, koho jste den předtím pomluvili až ouvej. Ne?
……Někteří jedinci to dokáží. Vesele si s vámi povídají a vůbec jim v tom nebrání fakt, že vás vlastně z celého srdce nenávidí. Musím přiznat, že mi z toho mnohdy běhá i mráz po zádech. Neumím si představit, jak velké sebezapření takový nesmysl obnáší. Já když někoho nemám ráda, jednoduše se ho snažím ignorovat, popřípadě veškerou komunikaci snižuji na nutné minimum.
……Abych byla konkrétnější, vypovím vám tu teď celý příběh. Blíží se maturitní ples a naše třída secvičuje předtančení. Tedy, jak se to vezme, v praxi to vypadá tak, že s kamarádkou předvádíme vymyšlenou choreografii a ostatní neustále žvaní.
……Není tedy divu, že mi ruply nervy (přece jenom jsem cholerik) a na třídu jsem zakřičela. To ovšem spoustu lidí urazilo a večer na facebooku vyvolalo žhavou diskuzi. Já jsem bohužel neměla ani ponětí, co se děje a tak jsem šla v blahém nevědomí spát, aniž bych si přečetla slova. Druhý den jsem se naprosto normálně bavila s jednou "kamarádkou", která se na mě spokojeně culila a bez zábran si se mnou povídala.
……Jaké bylo moje překvapení, když jsem po příchodu domů zjistila, že právě ona byla nejsilnějším hlasem lobujícím proti mé osobě. Nestydím se říct, že se mi udělalo poněkud nevolno …

Milan Kundera - Falešný autostop

16. october 2012 at 19:50 | Thalia Contostavlos
……Hned ze začátku bych vás ráda upozornila, že tento článek rozhodně není ani čtenářským deníkem ani literárním rozborem. Pokud jste sem tedy zavítali v naději, že vám ušetřím práci, musím vás zklamat. Pokud jste dílo nečetli, nebude vám pravděpodobně to, co píšu dávat smysl.
……Ráda bych zde zveřejnila pouze své skromné názory týkající se právě povídky "Falešný autostop" od Milana Kundery. Jestli se divíte, jak jsem se k takovému malému kousku literatury vůbec dostala, mám pro vás jednoduchou odpověď: povinná četba.
……Příběh je velice krátký a přečíst jej mi trvalo něco mezi pěti a deseti minutami na cestě do školy. Jen doufám, že nedopadnu stejně, jako nedávno s Modlitbou pro Kateřinu Horovitzovou, kdy jsem si celý příběh po rychlém přečtení pamatovala jen mlhavě a v testu jsem si pak nebyla schopná vzpomenout ani na klíčové scény (smutné že?).
……1) Ihned na začátku mě překvapilo, že hlavní postavy (milenecký pár … ono tam vlastně moc jiných postav není) nebyly vůbec pojmenovány. Autor vždy mluví jen o "dívce" a "mladíkovi". Jako důsledek zde vzniká jakýsi odstup od jejich aféry. Čtenář se pak stává voyeurem, jako by se zcela náhodou a bez vlastního přičinění nachomýtl lechtivé zápletce.
……2) Dále jsem se po celý příběh nemohla zbavit dojmu, že hra, o které se v něm mluví je z psychologického hlediska velice nepravděpodobná. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je se přetvařovat - byť jen na chvíli. Nevěřím, že by se nadmíru stydlivá hlavní hrdinka dokázala v mžiku přeměnit na sprostou svůdnici. Já bych to nedokázala a to nejsem žádná puritánka.
……3) Mladíkovo jednání je mi také tak trochu záhadou. Přijde mi poněkud podezřelé, že by se pod vlivem hry dokázal oprostit od reality do té míry, že úplně zapomene na lásku ke své přítelkyni. Uznávám ale, že pravděpodobně existují povahy, které jsou schopné svůj charakter a myšlení podřizovat nastalé situaci. Slabé povahy.
……4) A konečně, nevěřím, že by se dívka ke konci příběhu v podstatě vůbec nebránila. Když ji mladík ponižoval, měl se v ní přece ozvat alespoň pud sebezáchovy, když už nic jiného, a dát jí povel k útěku. Je to přece instinkt na té nejprostší bázi.
……Přes veškeré své psychologické nesrovnalosti to byla právě psychologie, která mě na povídce nejvíce upoutala. Rozpor mezi vnímáním dívky a mladíka je naprosto evidentní. Dívka se snaží přiblížit prototypu ženy, který je podle její představy mladíkovi nejmilejší, zatímco on je stejným prototypem naprosto znechucen. Dívka ve hře nalézá jakési osvobození, oproštění od jejího stydlivého a citlivého nitra a mladík zjišťuje, že každá žena je ve své podstatě stejná. Prostopášná, drzá, lehká.
……poznámka na závěr: Nevím, zda je to způsobeno mým rozumovým dospíváním nebo množstvím knih, které jsem doposud přečetla, ale jako už několikrát předtím, i při čtení Falešného autostopu jsem byla schopná dopředu odhadnout, jak příběh dopadne. Zatím jsem si neudělala názor na to, jak na tuto skutečnost nahlížet. Mám mít radost, že jsem schopna zaznamenat nepatrné náznaky, které autor (ať už úmyslně nebo ne) mezi řádky zanechal, popřípadě předvídat jeho myšlenkové pochody? Nebo mám být naštvaná, že sama sebe nechtě připravuji o překvapení?
……Pokud jste zmíněnou povídku četli, dejte mi prosím vědět, co si o ní myslíte. Souhlasíte se mnou? Nebo máte dojem, že mi něco uteklo a proto spoustu věcí nechápu?

Mí návštěvníci jsou duchové

3. august 2012 at 15:39 | Thalia Contostavlos
......Dnes ráno jsem se podívala na hlavní stránku blog.cz, abych zkontrolovala zda jsem náhodou někomu nestála za komentář, a zjistila jsem něco opravdu překvapivého. Včera totiž můj blog navštívilo nula lidí! A ta nula lidí byla dokonce schopná číst mé články a následně je komentovat! Nevěříte?
.
.
......Jediné logické vysvětlení je, že mí návštěvníci se umí udělat neviditelnými a nebo už neviditelní jsou. (Protože technická závada je na blogu.cz naprosto vylučitelná.) Je tedy absolutně na místě předpokládat, že moji čtenáři přicházejí ze záhrobí. Nevím, jestli se mám cítit uražena, že se nikdo živý nepřišel na můj s láskou opečovávaný blog podívat a nebo poctěna, že mé stránky stojí za návštěvu dokonce i mrtvým. Jen ta představa, že se nějaký duch zjeví a opustí své věčně spící tělo jen proto, aby do hledáčku internetu naťukal adresu brownstone.blog.cz, je opravdu zajímavá.
......Ráda bych ovšem věděla, zda jsem jediná, kdo má čas od času tak vzácné návštěvníky a nebo je těch šťastlivců víc. Možná bych měla zavolat Lovce Duchů, aby mi to tady všechno prozkoumali a přišli s jednoznačným verdiktem. Zda na mém blogu ztraší či nikoli.
......Jen poznámka: vězte, že nevěřím v nadpřirozeno ani na duchy (neříkám, že neexistují, ale ještě mě nic nepřesvědčilo o opaku). A co vy? Věříte, že jsou věci kolem nás, které nelze vysvětlit jinak než právě přítomností jakýchsi entit?
.
"The problem is that people in this town believe that everything's haunted."
"Yeah, look at that house right there. It's huge."
"Right, you think it's haunted?"
"Sure. Since it's in this town. Everything's haunted. Just like this car and that parking meter."
--- Ghost Hunters
 
 

Advertisement