Author´s Note

Nastalá situace

31. july 2012 at 19:11 | Thalia Contostavlos
……Nechci zde znovu rozebírat nešťastnou situaci, která potkala celý Autorský klub ani pomlouvat člověka zodpovědného za celý problém. A to zejména proto, že se mě zmíněný problém přímo netýká. Nepatřím do Autorského klubu a nikdy patřit nebudu, blog chci vést svým stylem a nepotřebuju nikoho, kdo by mi diktoval pravidla. Právě z tohoto důvodu si všech členů AK velice vážím a jejich články pravidelně čtu, tedy aspoň donedávna tomu tak bylo. Zde bych se s vámi ráda podělila o pár postřehů.
……Věděli jste, že dívčí blogy byly celá léta ze strany AK šikanovány? A to pouze z tak chabého důvodu jako je nulová kvalita jejich článků? To je jako říct, že gymnázia šikanují některé žáky jen kvůli tomu, že jsou hloupí a mají špatný prospěch. Kdybyste patřili do klubu volejbalistů a trenér by vám do týmu přihodil házenkáře, taky byste se bouřili.
……Dále jsem netušila, že přeložit si v Google Překladači názvy rubrik je originální a zajímavé. Promiňte mi tu jízlivost, ale to by opravdu zvládla i cvičená opice. Nemám ráda lidi, co si hrají na něco, co nejsou. Když neumím italsky, tak tím jazykem přece nebudu psát ne? Caspita!
……Arogance a bezohlednost některých lidí mě nepřestává udivovat. Člověk by řekl, že když se na jednoho jedince sesype stovka lidí, zmíněný jedinec se složí a pokusí se napravit své chování. To se ale nejspíš stává jen v ideálním světě.
……Další poznatek se týká sprostých slov na blogu obecně. Jsem slušně vychovaný člověk a sprostě nemluvím a už vůbec nevidím důvod, proč tak psát. A to se týká všech, co kdy napsali nějaké vulgární slovo na svůj blog (teď nemyslím slova, co plní jistý umělecký záměr). Je opravdu tak těžké nahradit tato slova jinými?
……Myslím, že víc psát nebudu, jistě bych ještě měla, co říct, ale nechci to moc natahovat. Potřebovala jsem se jen trochu vypsat, aby se mi ulevilo a to se mi docela povedlo, už nemám chuť rozmlátit počítač …

Pár poznatků ze života

30. july 2012 at 14:51 | Thalia Contostavlos
……V poslední době mě napadla spousta věcí, které bych ráda zveřejnila na blogu, ale ani o jedné by se nedal sepsat celý článek. Rozhodla jsem se tedy scuknout je všechny do jednoho jediného příspěvku.
.
……Věc první: Sweeney Todd
V sobotu večer jsem byla s bratrem na anglickém muzikálu Sweeney Todd v divadle Na Prádle. Nechci psát nějakou obsáhlou recenzi, ale ráda bych zmínila, že mě představení naprosto uchvátilo. Perfektní kostýmy, kreativní kulisy, hezké nalíčení a živá hudba. Písničky byly zpěvné a některé z nich dokonce i vtipné a herci schopní. Děj samotný je některým z vás možná znám, a pokud ne, dá se velmi snadno vyhledat, takže vás s ním nebudu zatěžovat, ale jelikož mám ráda detektivní příběhy, ve kterých se vraždí (nesoudit, prosím), představa pomstychtivého vraždícího holiče a slečny, co z jeho obětí dělá pirohy mi kápla do noty.
……Věc druhá: Zapomnětlivost
Ráda bych vyjádřila obdiv lidem, co si po sobě prohlédnou sedadlo v autobuse, vždy když vystupují, aby se ujistili, že nic nezapomněli. Opravdu moc bych k nim chtěla patřit, ale nějak se mi nedaří. Ne snad, že bych pravidelně zapomínala věci, ale jistotu nikdy nemám. Pak když v kabelce nemůžu najít mobil, bojím se, že zůstal zapadlý kdesi v metru.
……Věc třetí: Alergie na nakupování
Věřte nebo ne, ale mám podezření, že nadpis tohoto bodu není nadsázka. Myslím, že jsem opravdu alergická (dobře, nejspíš to bude psychikou, ale kdo ví) na nákupy. Pokaždé, když jdu do obchodu s oblečením, po několika minutách se mi začne motat hlava, mám vyschlo v krku a zvedá se mi žaludek. Nedivte se mi potom, že nerada nakupuji …
……Věc čtvrtá: Ghost Hunters
Toto je bod úplně mimo mísu, ale zmínit se o něm prostě musím. Zrovinka se totiž dívám na Ghost Hunters, což je pořad o skupině lidí, kteří se snaží zdokumentovat výskyt duchů. Díl, který jsem právě viděla, byl o rodině s dětmi, která si zmíněný tým zavolala, aby zjistil, jestli je v jejich domě skutečně duch malé holčičky. Jeden z vyšetřovatelů si tedy vzal zvukový nahrávač a zamířil do sklepa se slovy: "Tak kdepak se schováváš? Mě se bát nemusíš. Já si s tebou budu klidně hrát. Vsadím se, že máš na sobě hezký šatičky." Zdá se mi to nebo to zní dost úchylně?

Jak přijímáte kritiku?

29. july 2012 at 10:52 | Thalia Contostavlos
--- I'm ready for the criticism!
--- It's coming.
.
……Spousta lidí pořád dokola tvrdí, že s kritikou nemají žádný problém. Že jim to pomáhá zlepšovat se, opravovat svoje chyby a něčemu se přiučit. Realita se však od teorie výrazně liší. Lidé, kteří podle vlastních slov s kritikou nemají vůbec žádné problémy, nejsou schopni unést ani jeden jediný komentář.
……Ale uvědomte si prosím, že pokud si vedete webový deníček, který je už z definice veřejný, musíte počítat s tím, že ho někdo bude číst. A zákonitě se najdou jak spokojení, tak i ti nespokojení čtenáři, které prostě musíte snášet, ať chcete nebo ne. Pokud nejste schopni překousnout konstruktivní kritiku, nemáte podle mého vůbec žádné předpoklady k blogování. Pokud nechcete, aby vás někdo kritizoval, pište si svoje myšlenky a nápady do tajného notýsku, co si posléze zastrčíte pod postel. Ne nadarmo se říká, že pokud nechceš být kritizován, nic neříkej, nic nedělej, nikým nebuď.
……Někteří jedinci zase tvrdí, že kritika jim nevadí, ale nemají rádi, když někdo sráží jejich články. Tuto větu můj bratříček okomentoval slovy: "To je jako říct, že mám bagr, ale nemám bagr."
……Já se ze zásady snažím být ke všem slušná a pokud se mi něco nelíbí, vyjádřím to pokud možno přívětivou formou. Nechci nikoho urážet a rozhodně nechci nikomu srážet sebevědomí. Naopak se snažím postrčit lidi tím správným směrem, aby se mohli zlepšit, a jsem vděčná za každého, kdo udělá to samé pro mě.
……A co vy? Jste schopni skousnout, když se někomu vaše práce nelíbí? Nebo se hned urazíte, jako dvanáctiletá holčička, které její nejlepší kamarádka nepochválí účes?

Zavádějící realita

29. july 2012 at 10:32 | Thalia Contostavlos
......Nic není, jak se na první pohled zdá. Tuto dávnou pravdu slýcháváme od svých rodičů a učitelů den co den, ale málokdy se opravdu zamyslíme nad jejím významem. Nechci se zde rozepisovat o lidech a jejich pomíjivé povaze, přetvářce a pokrytectví, nýbrž podobných článků je všude plno. Podívám se na celý problém z trochu jiného úhlu.
......Když v Praze procházíte jednotlivé ulice a rozhlížíte se po obchodech, jistě vám neunikne, že skoro každý krámek má svou výlohu, nad kterou má pověšený nápis s názvem. Tak například "Military shop" by měl mít ve výloze nějaké zbraně, uniformy či například odznaky. Logické, ne? Ale nic není, jak se na první pohled zdá, ve výloze totiž najdete knihy. Ano, prachobyčejné knihy. (Ano, uznávám, některé z nich jsou nejspíše opravdu s vojenskou tématikou.)
......O pár metrů dál najdete obchod s lákavým názvem "Levné knihy", v jehož výloze se skví - podržte se - hračky a nějaké skládačky. Po knihách ani stopy. Tam, kde byste čekali nejnovější vydání Harryho Pottera (nebo bůh-ví-čeho), najdete malý hasičský vůz. Aby toho ovšem nebylo málo, podíváme se do nedalekého hračkářství. Tam, kde by za normálních okolností měli sedět panenky a parkovat autíčka, se za vyleštěným sklem objevují revolvery, pušky a katany.
......Dovolím si z toho udělat skromný závěr, dnes už se jen s názvem opravdu nikam nedostanete. Člověk nikdy nevynalezl nic tak zavádějícího jako právě jména. Kdo ví, příště si třeba zajdete do kavárny a místo vašeho oblíbeného kapučína vám na stůl donesou pizzu.

Jak se vyhnout smrti unuděním

27. july 2012 at 8:09 | Thalia Contostavlos
......Jistě jste to už zažili. Jste ve škole, na přednášce nebo na poradě a máte pocit, že se snad unudíte k smrti. Přednášející člověk má s velkou pravděpodobností nějakou pochybnou zálibu v otravování lidí a vy přemýšlíte, proč už to dávno není klasifikované jako trestný čin. Nikomu přece nemůže projít vražda. A vy nemůžete odejít, nemůžete si povídat, nemůžete použít počítač ani mobil a jediné, co vám brání se definitivně nezbláznit je vědomí, že to utrpení musí jednou skončit.
.
……Zde je pár věcí, které v podobných situacích dělám já:
……1) Zkuste vymyslet, co nejvíce různých způsobů, jak se nepohodlného přednášejícího zbavit. Já osobně většinou volím něco opravdu drastického jako například smrt utonutím, ubodáním rojem včel, udupáním davem, předhozením šelmám a podobně. Důležité je, aby oběť trpěla stejně, jako právě trpíte vy. A pamatujte: fantazii se meze nekladou.
……2) Představujte si různé objekty a snažte se o nich vymyslet, co nejvíce vlastností. Já si například nejraději představuji dámská kolena (jestli vám to přijde perverzní, budiž). Nikdy byste nevěřili, kolik se toho dá vydedukovat z jednoho kolena. Útlé, opálené kolínko přece vypovídá naprosto o něčem jiném, než obtloustlé, vybledlé a schované pod punčochou.
……3) Počítejte věci. Je jedno, jestli se jedná o skvrny na zdi, židle ve třídě nebo těch pár vlasů na profesorově hlavě. Není to sice ta největší zábava na světě, ale zaručuji vám, že se bez větších problémů dožijete konce hodiny. Mimochodem, židlí máme ve třídě přesně třicet čtyři, kachliček nad umyvadlem je čtyřicet osm a květin na závěsu v okně vedlejšího domu je devatenáct.
……4) Jděte si zaběhat. Ano, vím, že někteří z vás mají zakázáno opustit třídu během vyučování, ale když musíte, tak prostě musíte. Nechte se uvolnit na toaletu a párkrát si obejděte patro. Tato zábava je ale bohužel poněkud riskantní, nesmí vás nikdo vidět a nesmíte se nikde zapomenout. Pro všechny příklady se nejprve ujistěte, že jste dobrý lhář.
……5) Začněte otravovat spolužáky. Umíte šeptat? Ano? Výborně, nic jiného totiž nepotřebujete. Stačí znát jména svých spolužáků, nasadit dokonalou pokerface a zábava může začít. Jednou dokonce trvalo celých osm minut, než si jeden můj kamarád uvědomil, že jsem to právě já, kdo celou tu dobu zlověstně šeptá: "Martine, zabiju tě."
……6) Rozešlete po třídě poplašnou zprávu. Stačí malý papírek, tužka a umět napodobit rukopis člověka, co sedí před vámi. Napište zprávu a pošlete ji člověku za vámi. Nevěřili byste, kolik lidí se podívá na strop, když na lísteček napíšete: "Na stropě je chleba s máslem."
……7) Vytočte vyučujícího. Žijeme v době, kdy se děti už odnaučily být zvídavé a to je podle mě škoda. Nestyďte se a zeptejte se, když něčemu nerozumíte. Čím častěji, tím lépe. "Pane profesore, co to znamená disociativní porucha?" "Paní profesorko, můžete mi vysvětlit, jak je možné, že měla Karolína Světlá tři různá příjmení?" "Pane profesore, co je to idiosynkrazie?"
……8)Dostaňte záchvat smíchu. Dobře, já vím, že to nejde na povel, ale věřte, že mi to jednou pomohlo. Zbývalo asi pět minut do konce hodiny, když si kamarádka všimla, že pan profesor biologie má na krku stejnou modřinu jako jeden z našich spolužáků. Tvrdila, že jsou to stoprocentně cucfleky. Já jsem bohužel udělala tu chybu, že jsem si zmíněné dva pány představila spolu v posteli. Dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem nebyla k utišení. Celá třída se smála dokonce i dlouho po zvonění.
.
……Tak to bude zatím všechno. Samozřejmě si ještě můžete kreslit, psát si povídky nebo dělat spoustu dalších podobně neoriginálních věcí, ale koho by to pořád dokola bavilo?

Znáte ten pocit?

24. july 2012 at 7:59 | Thalia Contostavlos
……Jen tak si někde povídáte s přáteli, jíte, popíjíte, smějete se a najednou zahlédnete někoho známého. Někoho o kom víte jistě, že už jste ho někdy viděli, ale nemůžete si ho zařadit. A co se nestane, jako na potvoru si ten člověk sedne někde poblíž a vypadá, že jen tak neodejde.
……Ať už se pak snažíte jakkoli ho odtamtud vypudit, nejde to. Na vaše ultrazvukové signály nereaguje, hypnóza se také míjí účinkem, techniku teleportace druhé osoby jste zcela zapomněli a umění vsugerování myšlenek jste nikdy neovládali.
……Člověk by si mohl říct, co na tom? Ať si tam ta bytost klidně sedí. Jenže vaše oči jako by se pohybovali sami od sebe. Spojení s mozkem nefunguje a vy nemůžete jinak, než na záhadného nedalekosedícího nenápadně zírat.
……A tak tam tak sedíte, přátelé okolo vás si stále povídají, ale vás jako by ta osoba magneticky přitahovala. Odkud toho člověka znám? Proč je mi povědomý?
.

Co byste dělali vy?

23. july 2012 at 11:45 | Thalia Contostavlos
……Nedávno jsem viděla detektivku, kde byla oběť zavražděna opravdu nepříjemným způsobem. Tedy, ne že by byla vražda někdy příjemná, ale zavřít někoho do zvukotěsného trezoru a nechat ho tam potmě udusit mi přijde opravdu kruté. A tak mě napadla závažná otázka: co bych dělala já, kdyby mě tam někdo zavřel?
……Je jisté, že ven bych se nedostala jinak než náhodou, jak bych tedy ten drahocenný čas, co by mi ještě zbýval, využila? Jak dát jasně vědět, kdo mě do té pasti zavřel? Jak zařídit, že se policie dozví pravdu?
……Pán v detektivce byl opravdu pohotový, vynalézavý a hlavně si zachoval chladnou hlavu. Jakmile se za ním dveře trezoru definitivně zavřely, neváhal a začal jednat. Na malé černé krabičky, co uvnitř našel, vyryl šipku ukazující ke stropu a pak je zpřeházel, aby nebyla šipka na první pohled vidět. Co kdyby to byl právě vrah, kdo jako první otevře dveře trezoru?
……Poté vytrhl kousek smlouvy, která obsahovala vrahovo jméno, a ohořelou zápalkou na něj dopsal: "Zavraždil mě …" Ten papírek pak zmuchlal a zastrčil do škvíry na stropě, kam ukazovala zmíněná šipka. Tím si pojistil, že i kdyby trezor jako první otevřel vrah, byla by velmi malá pravděpodobnost, že by si něčeho všiml.
……Dále už nic vysvětleno nebylo, ale předpokládám, že když se oběti začalo špatně dýchat (ať už kvůli nedostatku kyslíku nebo přebytku oxidu uhelnatého), něčím se praštil, aby padl do bezvědomí. Kdo by chtěl umřít týravou smrtí udušením?
……Nejprve přijde stádium úmyslného zadržení dechu, kdy člověk asi třicet sekund nedýchá. Dále přichází křečovité pokusy o nadechnutí a další křeče při vydechnutí kvůli přebytku oxidu uhelnatého, které mohou být občas doprovázené krvácením z nosu. Toto stádium trvá asi jednu až dvě minuty. Poslední stádium je stav bezvědomí, který nastane v důsledku nedostatečného prokysličení mozku, který je doprovázen silnými záškuby rukou a nohou v důsledku křeče. Takto sebou může oběť házet až dvě minuty. Na konci se ještě mohou objevit reflexivní pohyby úst ve snaze popadnout dech, ale to už je s obětí většinou amen.
……Tak, když jsme si vykreslili tento ohavný obrázek, zbývá už jen dodat, že šikovný detektiv papírek našel a vraha dopadl.
.

.

……Já se domnívám, že bych takto pohotová nebyla. Rozhodně by mě pravděpodobně nenapadla finta s šipkou a přeházenými skříňkami, snad bych jen byla schopná napsat jméno vraha, lístek někam ukrýt a doufat, že ho najde ten správný člověk.
……Co byste dělali vy, kdyby vás někdo zavřel do takovéto pasti? Snažili byste se ukázat na vraha nebo byste jen hystericky bouchali na neprůstřelné dveře?

CAE (2. část)

8. july 2012 at 9:08 | Thalia Contostavlos
Druhá část článku o skládání zkoušky CAE je tu. :)
.
……Písemná část zkoušky se odehrála třináctého června v Jižním sále Kongresového Centra Praha. Hned na začátku nás čekal bojový úkol: najít svou lavici. Možná se vám to zdá jednoduché, ale těch lavic tam muselo být aspoň dvě stovky. Naštěstí všude kolem obcházeli velice chytří mladíci, kteří vás dokázali téměř bezchybně nasměrovat ke správnému místu.
……První úkol, reading, byl přede mnou a já se pořád nedokázala začít soustředit. I když už jsem před sebou měla papíry s textem a obrovské hodiny vpředu místnosti začaly odpočítávat čas, koukala jsem pořád, kde co lítá. Nepropadla jsem naštěstí panice a s občasnými přestávkami jsem se do textu začetla. Nebylo to nikterak obtížné - všemu jsem rozuměla - ale vsadím krk na to, že mě má nepozornost připravila o pár drahocenných bodů. Nejzáludnější byl článek o pravidlech při zapisování významů hesel do výkladových slovníků. Vždy mi dělalo problém soustředit se na něco, co mě nebaví a nezajímá. Nakonec jsem ale vše stihla a s pocitem dobře odvedené práce jsem papír s odpověďmi odevzdala.
……Následovala krátká pauza, po které přišla noční můra většiny uchazečů o CAE - writing. Už před sálem se ze všech stran ozývalo zmučené sténání a vzdychání, když si lidé s konečnou platností uvědomili, že ani zde se slohu nevyhnou. Slohy se vlastně musely psát dva. Jeden na pevně dané téma: suggestion letter, kde se měly sepsat návrhy pro ředitele školy uvažujícího o stavbě nové koleje. A to vše jen s použitím předem předepsaných poznámek. Nedělalo mi žádný větší problém vmáčknout vše potřebné do 220 slov, která jsem měla k dispozici. Druhý slohový útvar byl volnější, známé bylo jen téma a útvar, ale obsah už mohl být libovolný. Navíc si člověk mohl vybrat z více možností - já skončila s útvarem "článek" a s tématem "learning lesson". Zde jsem se dostala do svého živlu, psala jsem (jak jinak) o Archie Goodwinovi. Několikrát je v knihách Rexe Stouta zmíněno, že od určité události s sebou Archie vždy nosí nabitý revolver, ať jde kamkoli. Rozhodla jsem se tedy, že zapojím fantazii a danou událost popíšu. Myslím, že se mi to relativně povedlo (i když jsem trochu přesáhla limit 280 slov)
……Předposledním úkolem bylo use of english. Zde není, co zajímavého bych psala tak vám tu jen vyjmenuji cvičení, ze kterých se otázkový arch skládal. Multiple choice, open cloze, vytváření vhodných slov na základě kořenu a doplňování jednoho a toho samého slova do tří různých vět dle významu. Je to tak dvě ku jedné, že jsem jedno nebo dvě cvičení vynechala, ale na víc si bohužel nevzpomenu.
……Poslední částí celého testu bylo listening. Toto už byl spíše takový odpočinek (i když podle některých reakcí by se mohlo zdát, že na pásce mluvili vietnamsky) - člověk si nasadil sluchátka, zaposlouchal se do vyprávění a rozhovorů, zopakoval si americký, britský ba i australský přízvuk a pak šel klidně domů. Nechci být přehnaně optimistická, ale … víte co? Raději budu skromná a tuto větu nedokončím. Ještě by se mi to mohlo vymstít. Řekněme jen, že mám z poslechu velice dobrý pocit :)

Nezapomeňte, že se můžete na cokoli ptát.
Hlasujte prosím v anketě dole ↓

Death sentence

7. july 2012 at 19:17 | Thalia Contostavlos

……Death sentence is a very controversial topic in today's society. Is it good or not? Should the law approve of killing people? Isn't it a bit hypocritical? Isn't the antediluvian saying "an eye for an eye" a little bit overrated?
……Well, here's my opinion. I think that if someone takes a life of another person he deserves nothing less than meet the same fate. A convicted murderer has no right to have what he's taken from his victim. He should take his own medicine. Excuse me, but if you kill someone, you have no place to live on this planet anymore.
……Of course, there's still the matter of proof. If you can't undoubtedly prove that your suspect is indeed a murderer, you ought not to kill him. What if you're mistaken? What if you kill an innocent person? But in the era of fingerprints, DNA and computers, it's very unlikely that you make such a fatal error.
……The only problem is the double measure. If two murderers commit the same crime, but only one has been legally convicted, it's not fair to kill one and let the other live. But that's just how it goes. You can't fix everything.
……Then there's the question of morality. By shooting a man in the heart, sitting him on the electric chair or injecting a poison into his veins, we ourselves are becoming murderers. Is it acceptable though? That I don't know. But I have a question for you. Does it sound fair to you, when a person (if you can still call such a monster a person), who killed thirty-two people during a five-year period, gets sentenced to only twenty-five years in prison? It doesn't to me …
.
...Please, share your opinions. Are you for or against the death penalty? . . . . . . --- ČESKÁ VERZE ZDE
.

CAE (1. část)

7. july 2012 at 13:12 | Thalia Contostavlos
Takže, slibovaný článek je konečně tady.
..
……Už je to sice skoro měsíc, co jsem zkoušky CAE dělala, ale výsledky stále ještě neznám. Snažím se nebýt přehnaně optimistická, ale opravdu věřím, že jsem to zvládla.
……Nebudu sem psát informace, které si můžete zjistit kdekoli jinde, ale rozepíšu se zde o zkoušce samotné. Dělí se na pět základních částí: speaking, reading, writing, use of english a listening.
……Devátého minulého měsíce jsem celá nervózní vstoupila do hlavního vestibulu Gymnázia Budějovická, kde se konala ústní část CAE. Nevěděla jsem pořádně, co mě čeká, ale pohled na ostatní nervózní jedince mi kupodivu dodal sebevědomí. Zaťala jsem se a žaludeční stahy byly ta tam. Volali si nás skupinku po skupince nejprve na focení a posléze nás rozdělili do dvojic. Měla jsem štěstí, můj "speaking partner" byl velice sympatický arab, který vypadal, že mu angličtina nedělá žádný problém. Což bylo povzbuzující, protože jsem se trochu stresovala, že budu muset komunikovat s nějakým nekňubou, co neumí po anglicku ani kváknout.
……Přejděme ale k samotnému mluvení. Když se vejde do místnosti, nejdůležitější je slušně pozdravit jak zkoušejícího, tak přísedícího. Možná se to zdá nedůležité, ale vězte, že zašmolíchané "hi" vám moc kreditu nepřidá :) Poté už bylo možno přejít k první části. Ta se týkala osobních otázek:
……Jak se jmenujete?
……Odkud jste?
……K čemu potřebujete certifikát CAE?
……Myslíte, že je důležité umět anglicky?
……Jak se vám líbí škola, na kterou chodíte?
……Navštěvujete ráda restaurace?
Hlavně mějte na paměti, že není důležité odpovídat učeně či vtipně. Hlavní je, abyste odpověděli. Nikomu nebude vadit, že plácáte nesmysly, pokud je plácáte gramaticky správně.
……Druhá část se jmenovala popis a srovnání obrázků. Každý z dvojice dostane tři fotky, které mají vždy něco společného. Z nich si potom vybere dvě, které bude dále rozebírat. Já dostala poněkud nešťastné téma "tahy štětcem": na prvním obrázku byl malíř pokojů, na druhém byla slečna, co si na svůj obličej malovala obličej cizí (make-up) a na třetím byl nějaký nepříliš dobrý krajinář. Měla jsem určit, jak důležité jsou tahy štětcem v jednotlivých případech. No řekněme, že jsem z toho vyklouzla se ctí :)
……Třetí část byla velice podobná té druhé, s tím rozdílem, že obrázků bylo šest a dvojice adeptů na certifikát spolu měla komunikovat. My jsme dostali fotky na téma "plýtvání", do kterého se vešlo vše od elektřiny po igelitové pytlíky. Kromě toho, že se můj partner dle mého názoru až příliš rozkecával, jsme s tím neměli žádný větší problém.
……Poté už se stačilo jen slušně rozloučit a doufat, že jste na přísedícího udělali ten správný dojem.
.
……Pokud máte nějaké doplňující otázky k ústní části zkoušky CAE, nebojte se zeptat. Stoprocentně odpovím. (O zbylých částech napíšu samostatné články, protože v celku by to nikoho nebavilo číst :) + prosím, hlasujte v anketě dole ↓
 
 

Advertisement