Me and Myself

Čeho bych chtěla dosáhnout

23. august 2012 at 10:02 | Thalia Contostavlos
……Kdykoli se mě někdo zeptal, čím bych chtěla být, co bych chtěla dělat a čeho bych chtěla dosáhnout, nevěděla jsem, co odpovědět. Již od malinka jsem inklinovala ke kriminalistice a detektivní práci, ale vždy jsem měla neodbytný pocit, že jsou to jen má zbožná přání. Nechtěla jsem se ztrapňovat a raději jsem tvrdila, že ještě nejsem rozhodnutá. Až nedávno jsem si uvědomila, že se kriminalistou opravdu stát můžu a splnit si tím svůj sen.
……Začala jsem se více zajímat o možnosti policejní práce, o školy a další instituce a začala si pomalu ale jistě plánovat budoucnost. Již se nestydím odpovídat na otázku ohledně mého vysněného zaměstnání, protože vím, že to už nejsou jen hloupá dětská přání.
……Ale vraťme se zpět k tomu, čeho bych chtěla dosáhnout. Možná to bude znít jako chvástání se, ale mě opravdu nezáleží na tom, kolik budu vydělávat nebo na jak vysokou pozici se vyšplhám. Jediné, co bych si opravdu přála, je dostat uznání. Aby si někdo vážil toho, co dělám, aby mě lidé respektovali, aby ke mně aspoň někdo vzhlížel. Myslím, že pocitu uznání (obzvláště od osob, kterých si vážíte) se nic nevyrovná.
……Když jsem tohle říkala mamince, celá se zatetelila štěstím a s úsměvem poznamenala: "Tohle jsem se ti celých těch osmnáct let snažila vštípit a vypadá to, že se mi to povedlo. Jenom si uvědom, že v dnešní době má stejný názor jako ty jen asi promile lidstva."
……Předpokládám, že její odhad je trochu přemrštěný a tak zlé to s naším světem ještě není, ale stejně mě to donutilo se zamyslet. Co vlastně lidi chtějí? Čeho chtějí dosáhnout? Je jejich cílem vysoký plat? Úspěšnost? Světoznámost? Možná nastal čas, abychom si všichni uspořádali priority a zjistili, co je pro nás opravdu důležité.
……A jak jste na tom vy? Čeho byste chtěli dosáhnout?
.

Podpora svobody slova

21. august 2012 at 14:38 | Thalia Contostavlos
......Rozhodla jsem se připojit k "Medvídkům podporujícím svobodu slova" a vyjádřit tak nesouhlas s těmi, co toto právo potlačují. Více čtěte TADY a TADY a neváhejte se také připojit. Vždyť právě blog je takovou dokonalou ukázkou, jak může být svoboda vyjádření vlastního názoru krásná. A proto bychom si jí měli vážit zvláště my blogeři :)

Deset otázek

3. august 2012 at 23:09 | Thalia Contostavlos
1. Jaká je vaše úplně první vzpomínka?
……Když jsem byla malá a my ještě bydleli v bytě, měla jsem postel hned vedle ledničky. Vždycky, když mi byla zima, hřála jsem si nohy na jejím boku. Pamatuji si ten pocit a otázky, které to ve mně vyvolávalo: když má lednička zevnitř chladit, proč zvenku hřeje?
2. Kdybyste mohli mít nějakou superschopnost, jakou byste si vybrali?
……Myslím, že bych si vybrala čtení myšlenek. Pak bych aspoň věděla, jak na lidi působím a co si o mně myslí. Protože tak jak to teď stojí a leží, mé okolí se nejspíš bojí říct mi do očí cokoliv negativního.
3. Máte nějaká tetování?
……Ne, ani to neplánuji.
4. Gorila, co umí znakovou řeč nebo pes, který zpívá ukolébavky?
……Gorila, stoprocentně. Dalo by se s ní komunikovat a určitě bych se leccos zajímavého dozvěděla. Navíc jsem nikdy neměla ráda ukolébavky.
5. Jakou knihu jste naposledy četli?
……Patologie na stopě zločinců (Hans Bankl)
6. Čím jste chtěli být, když jste byli malí?
……Nejdříve pirátem a potom policajtem. A to mě ještě nepustilo.
7. Kdybyste měli možnost zařídit, aby se něco stalo vašemu úhlavnímu nepříteli, co by to bylo?
……To je naprosto nezveřejnitelné, lituji.
8. Zabili jste někdy někoho/něco?
……Tak tahle otázka mě rozesmála. Zda jsem někoho zabila? Nikoli, střílela jsem zatím pouze na papírový terč na střelnici. A jestli jsem něco zabila? Určitě, ani nevím, kolik mravenců, broučků a komárů už nalezlo smrt v mé přítomnosti.
9. Jaká je vaše největší fobie/strach?
……Strach, že nad sebou ztratím kontrolu. Bojím se drog a nadmíry alkoholu, protože jsem člověk, co potřebuje nonstop vědět, co a proč dělá. Nechci zjistit, že jsem provedla něco, co si nepamatuji a nad čím jsem neměla kontrolu. Potřebuji se mít možnost ovládat.
10. Co je to nejhezčí, co vám kdo kdy řekl?
……Někdo mi kdysi řekl, že si váží mě a mého názoru. To zalichotí člověku mnohem víc, než když mu někdo pochválí šaty.

Deset zajímavostí o mé osobě

1. august 2012 at 11:10 | Thalia Contostavlos
……Podle vzoru jednoho z mých oblíbených blogů, jsem se rozhodla napsat vám sem o sobě pár zajímavostí. Někomu to možná bude připadat naprosto normální, ale já nikdy neřekla, že jsem bůhvíjak úžasný člověk :)
.
……Jsem velice hyperaktivní člověk. Nevydržím chvíli sedět, neustále někde chodím nebo poskakuju a nervuju lidi kolem sebe.
……Nejlépe se mi přemýšlí za chůze. Proto se stává, že mě občas vidíte, jak chodím okolo domu a sama pro sebe si přeříkávám dialogy, které pak často používám ve svých povídkách.
……Mám ráda starý nábytek. Ráda píšu na psacím stroji a chtěla bych si koupit gramofon. Jako bych si žila v jakési zapomenuté době. (O stejné době jsou i všechny mé povídky)
……Mám manželskou postel a i přes svou malou postavu jsem ji schopná využít v plné míře. Když se náhodou stane, že jsem nucena spát na obyčejné posteli, je veliká pravděpodobnost, že z ní slítnu.
……Když si čistím zuby, většinu času nestojím u umyvadla. Většinou je mě s kartáčkem v puse vidět, jak chodím po chodbě nebo ve svém pokoji.
……Jak už jsem zmínila v některém z předešlých článků, jsem alergická na nákupy. Po určité době v obchodu s oblečením, se mi začne motat hlava a můj žaludek se pokouší obrátit naruby.
……Jsem závislá na detektivkách. A je jedno v jaké formě, jestli zfilmované nebo psané.
……Připadám si hezká. Ano, jsem ten nejvíc neskromný člověk, jakého kdy potkáte.
……Pod postelí mám model M16-A3 (sniperská puška) a na skříni mám vystaveno dalších pět kuličkovek. (Stejně jsem si od malička hrála s autama, tak co.)
……Když se naštvu, mám tendenci kolem sebe do všeho mlátit a kopat. To se pak snadno stane, že si něco pohmoždím, narazím a nebo ukopnu. Ať žije temperament.

Jsem dospělá

31. july 2012 at 8:37 | Thalia Contostavlos
……Ano, opravdu je tomu tak. Možná na to nevypadám, možná se na to nechovám a možná si to ani nezasloužím, ale dnes jsem se právoplatně stala osmnáctiletou. A co se tím pro mě mění?
.
.
……1) Alkohol a cigarety
Jé hloupé dávat tento bod jako první, ale pro spoustu lidí je osmnáctka důležitá právě z tohoto hlediska. Můžou jít do baru a naprosto legálně si vypít sklenici mojita nebo půllitr piva. Někteří si sice stěžují, že přišli o adrenalin související s kontrolou občanských průkazů a následnými honičkami s policisty, ale většina je prostě a jednoduše ráda, že si oddychne. Pro mě osobně se toho zas tolik nemění. Občas jsem se, pravda, napila, ale většinou to bylo doma a s rodinou. No a k cigaretám, nekouřím.
……2) Mohu dostat řidičák
Tento bod mě už zajímá mnohem víc. Od září si začnu dělat kurzy autoškoly a doufám, že maximálně do vánoc už budu křižovat pražské silnice. Zde k vám mám pouze jednu připomínku: od září se v Praze pohybujte jen na vlastní nebezpečí.
……3) Mohu se vdávat
Správně, mohu si vzít, koho budu chtít, tedy pokud bude chtít on. Každopádně jsem momentálně nezadaná, takže svatba mě příliš netrápí. Leda bych se oženila se svým lepším já, ale to by některým členům mé rodiny znělo asi dost schizofrenně.
……4) Mohu volit
Teď nastává hlavní zlom. S osmnáctinami na krku se mi do rukou dostává jakási moc. Moc něco změnit, něco ovlivnit, posunout společnost směrem, který považuji dle svého nejlepšího vědomí a svědomí za správný. V praxi to ale znamená možnost hodit lísteček do urny …
……5) Mohu podnikat
Kdybych chtěla (a maličko o tom dokonce uvažuji), mohla bych začít podnikat. Například bych mohla doučovat angličtinu. Vědomosti na to mám, protože certifikát CAE jsem udělala víc než dobře, schopnosti pravděpodobně také, ráda totiž vysvětluju. A co myslíte vy? Mám se o to pokoušet?
.
……Mění se toho dost, viďte? Prozradím vám, ale jedno tajemství: když jsem se ráno probudila, cítila jsem se úplně stejně, jako když mi bylo ještě sedmnáct … :)
 
 

Advertisement